Dust: An Elysian Tail

Verdikt
80

Medově hladká, na pohled krásná a až překvapivě příběhově propracovaná hra, kterou by si neměl nechat ujít žádný fanoušek žánru. Verze pro iOS je obsahově totožná s původní počítačovou a konzolovou. Dostane se vám tedy stejně energetického zážitku. Dust je ovšem hrou ze žánru, který se ze své podstaty na dotyková zařízení úplně nehodí, a ačkoliv port proběhl s veškerou možnou snahou, ovládání občas hodí klacík pod nohy. Ne však tak, aby to nějak zásadněji zkazilo velice dobrý zážitek.

Další informace

Výrobce: Humble Hearts
Vydání: 8. října 2015
Štítky: fantasy, bojová, indie hra, plošinovka, indie, mobilní hry, pro hráče do 18 let, akční, rpg

To, co se zpočátku jeví jen jak tuctová pohádková plošinovka, brzy nabere pořádný spád a nenechá vám vydechnout. Chvála musí být o to větší, že se jedná o v podstatě jednomužný projekt - téměř všechny stránky hry má na svědomí Dean Dodrill, člověk, který tvořil animace třeba už pro arkádovou legendu Jazz Jackrabbit 2.

Sametový let

Na hře byste to ale nepoznali. Dodrillovi je potřeba vyseknout opravdu obrovskou poklonu a uznale pokývat hlavou nad jeho očividně dobře zužitkovanými zkušenostmi. Co se týče animací a celkového vyznění vizuálu, je nad slunce jasné, že vskutku ví, co dělá. Pohyb všech aktérů pohádkového divadla je hladký a plynulý jak samet ve vánku, efekty jsou strhující, boje dynamické.

Jsem Dust...

Ne, nebojte se, žádné biblické narážky hra nepáchá. Hlavní postava nemá ponětí, kým vlastně je, probudí se jednoho dne v lese, kolem hlavy ji poletuje poněkud nezdravě upovídaná víla a za pasem visí zlověstný meč, který se zhmotnil z čistého vzduchu.

Dust může zpočátku působit jako tuctovka, která stojí hlavně na masakru davů různých typických fantasy nepřátel. Ani pseudo-disneyovské ladění nenapovídá, že by se snad mohlo jednat o něco hlubšího. Do jisté míry je to pravda, boje, okořeněné jednoduchým, ale funkčním RPG systémem, jsou stěžejním prvkem hry od začátku do konce, ale, světe, div se, vše je ještě k tomu podloženo příběhem, který by člověk od tak roztomile a radostně stylizované hry nečekal.

Umělecký tanec

Přidejte skvěle navržený design levelů, který vás nutí prozkoumávat každé zákoutí ne proto, že byste se třeba jinak nedostali dál, ale proto, že sami chcete a baví vás to. Tak to má vypadat, dámy a pánové. Závěr pak vyplývá pouze jediný.

Dust je jednou z nejlepších plošinovek posledních let a fakt, že ji má na svědomí opravdu jen jeden člověk, se vymyká chápání. Ve své mobilní verzi dokáže občas pozlobit ovládání, ale ve světle všech ostatních pozitiv nejde o žádnou velkou tragédii. Jeden vývojář nebo sto, když je hra vadná, ani batalion programátorů ji nezachrání. To ale není případ Dust: An Elysian Tail, protože tato hra je roztančená a divoká báseň s temnějšími tóny vibrujícími v periferii zraku.