Dungeons of Hinterberg
Dungeons of Hinterberg nabízí poutavou kombinaci akční adventury a sociálního RPG se skvěle vyváženým množstvím akce, hádanek, důvtipných rozhovorů a odpočinku. Ubližuje jí snad jen slabší zvuková stránka a potenciálně stylizace, ale rozhodně jde o výlet, na který se i díky přítomnosti v Game Passu vyplatí vyrazit.
Asi každý známe někoho, kdo se v určité fázi sebral, dal sbohem svému nudnému životu vyplněnému studiem či prací v korporátu a aspoň na měsíc se odebral hledat sám sebe – kdesi na Bali, na pouti do Santiaga de Compostela, někde na vysoce duchovním pobytu mezi indickými mnichy. Přesně k tomuto přelomovému rozhodnutí došla i hlavní hrdinka Dungeons of Hinterberg, Luisa. Studium práv ve Vídni ji dohnalo na pokraj vyhoření, a tak si vyráží odpočinout do pitoreskního alpského městečka.
Magické městečko Hinterberg
Není to ale jen tak obyčejné alpské městečko obklopené kravskými pastvinami a sjezdovkami – Hinterberg je totiž kouzelné městečko! Namísto klasických turistů a lyžařů láká díky magickým vlivům především dobrodruhy, no a jak jinak najít nový smysl života než trochou toho sekání mečem, řešení hádanek a socializace s ostatními lovci i s místními, kteří se nemohou shodnout, jestli je nebývalý příval cestovatelů víc obtěžuje, anebo těší coby zdroj příjmů.
Cesta ven z krize pozdních dvacátých let se krátce po dívčině příjezdu nenadále zkomplikuje, když Hinterberg zasáhnou silné otřesy a začíná se šuškat, že se jeskyně plné příšer poblíž městečka možná neobjevily tak úplně náhodou, a že pohrávat si s magickými vlivy možná není tak úplně bezpečné – ale rozhodně profitabilní! Vedle pátrání po Luisině smyslu bytí tak budete rozkrývat i mírně detektivní zápletku – a samozřejmě, hlavně chodit na výpravy do titulních jeskyní, abyste sesbírali všech 25 razítek do loveckého deníčku.
Po vzoru série Persona má Luisa denní režim, do kterého můžete různým způsobem zasahovat. Ráno snídá, aby se mohla vydat na výpravu či odpočívat v přírodě, večer vyráží do města nakoupit a vybít si sociální baterky a v noci může zamířit rovnou na kutě, číst si, anebo jít do postele v nekřesťanskou hodinu, protože potřebovala dokoukat aktuální sérii své oblíbené reality show.
Různými způsoby trávení času si plníte čtveřici statistik – věhlas, povědomí, zábavu a odpočinek, které mají vliv kupříkladu na to, kdo je ve městě ochotný se s vámi bavit a podělit se o své zkušenosti nebo tajné cestičky. Nutno říct, že hra v tomto ohledu není nijak přísná. Způsobů, jak jednotlivé ukazatele plnit, je vždycky dost a ani nejste pod žádným časovým tlakem. Co můžete udělat dnes, můžete vesměs odložit i na zítra.
Při plánování výprav máte na výběr ze čtveřice regionů s různými biomy, kdy vám každý z nich propůjčuje dvojici speciálních schopností. V zasněženém Kolmsteinu třeba dostanete vytuněný snowboard a laserový paprsek, kterým můžete přesekávat rampouchy nebo krápníky a po nich pak vyskákat nahoru.
Podzimní les Hinterwald vám zase vypůjčí síly větru a malé tornádo, kterým Luisa může přenášet těžké předměty. Prakticky bez výjimky vám schopnosti přijdou k duhu jak při řešení hádanek, tak i při boji s příšerami, u nichž se autoři inspirovali v rakouských pověstech a legendách. V bažinatém Brünnelsumpfu vám kupříkladu přihrají želatinovou kostku, která může být stupátkem, ale taky na chvíli zalepí kopýtka agresivním kůzlátkům.
Souboje jinak v základu sestávají z klasické kombinace lehkých a těžkých útoků společně s kotouly. Jak se ale budete propracovávat do komplexnějších jeskyní a seznamovat se s ostatními dobrodruhy, naučíte se z rukávu vytahovat i různé útočené a obranné fintičky, které boj příjemně osvěžují.
Skladba nepřátel je napříč regiony dostatečně variabilní, snad jen design bossů by po mechanické stránce mohl být trochu nápaditější. Osobně jsem si ale nejvíc užívala hlavně rozmanité fyzikální hádanky. Na shazování balvanů k vytouženému dominovému efektu je zkrátka cosi nesmírně uspokojivého, tím ale nabídka ani zdaleka nekončí. Budete plachtit mezi krami, bořit zdi jako Miley Cyrus, přeskakovat mezi důlními vozíky, šplhat v korunách stromů i hledat cestičky v otáčecích místnostech po vzoru Monument Valley.
Napůl bojovka, napůl sociální RPG
Prostředí nejsou nijak závratně originální, ale významně jim se zapamatovatelností napomáhá zvolená komiksová stylizace. Grafická stránka je v tomto případě o osobním vkusu, takže bych se asi víc spokojila s méně křiklavou barevnou paletou, ale rozhodně se nedá říct, že by Hinterberg neměl svůj jasně rozpoznatelný obrazopis.
Cesty za dobrodružstvím tvoří ale jen jednu polovinu aktivní dovolené – tu druhou budete trávit v bezpečí města. A podobně jako postupně roste složitost hádanek, i do sociálního RPG můžete zabřednout různě hluboko. Hinterberg velmi věrně simuluje reálnou zkušenost ve městě, kde na začátku vlastně nikoho neznáte – snad kromě průvodce a pár dalších návštěvníků. Postupně se ale seznámíte a sblížíte i s influencery nebo se starousedlíky.
Občas jsem se dokonce nemohla rozhodnout, s kým chci trávit čas, protože možností je hodně a všechny jsou lákavé a zajímavé. Nejen kvůli příběhům rozmanitých obyvatel městečka a jeho návštěvníků, kteří působí jako svébytné osobnosti, ale i proto, jaké možnosti vám odemykají a vrství na sebe.
Témata hrami neprozkoumaná
Někdo si s vámi bude prostě chtít jenom povídat při pozorování racků nebo u skleničky něčeho dobrého, jindy bude ke sblížení potřeba menší službička – třeba sesbírat odpadky anebo vymyslet ideální dobrůtku pro psího společníka. Odměnou vám může být třeba větší batožina, fotomód, více zdraví, ale taky večeře v luxusním hotelu na pobřeží, kde se Luisa může setkat zase s jinou sortou lidí.
Menší vadou na kráse sociálních prvků je absence nadabovaných dialogů. V kombinaci se spíše nevýrazným soundtrackem a zvukovými efekty jsem se po dlouhé době přistihla, že u hraní nestrategické hry poslouchám podcast, což se mi zpravidla nestává.
Jinak ale Dungeons of Hinterberg v líbezné komiksové slupce, zábavné hratelnosti, odlehčených rozhovorech a svěžím žánrovém mixu skrývají spoustu zajímavých poselství a filozofických otázek, které se motají nejen kolem exploatace krajiny pro turismus a fenoménu cestování, ale i smyslu života a obecně smysluplného trávení času.
Pokrývá témata na poměry her vcelku neobvyklá, ale o to podmanivější – se zhruba dvaceti hodinami herní doby pro mě jde o čas strávený veskrze kvalitně a příjemně, s pečlivě vyváženým mixem akce a odpočinku. Nevím, jestli jsem v Hinterbergu našla sama sebe, ale snad se na své aktivní „lovolené“ našla alespoň Luisa.