Dungeons 2

Hlavním tahákem Dungeons 2 je podle tvůrců fakt, že jde o "Dungeon Keeper plus" - klasická budovatelská hratelnost má být okořeněná o prvky real-time strategie na čerstvém vzduchu. A vývojáři nelžou - hra skutečně funguje podle staré dobré formulky s lehkou RTS nadstavbou. Problém je v tom, že ani jedno není kvalitou tam, kde by mělo a mohlo být.

V podzámčí

Dungeon je základ všeho. V něm začínáte, budujete, vynalézáte a hromadíte prostředky pro invazi do světa na povrchu. Budování dungeonu je zábavné a v jádru velmi podobné svému předobrazu. Na začátku hry vyfasujete jádro a zbytek už je na vás. V okolních stěnách musíte vykutat prostory pro různé místnosti od pokladnice přes výzkumný flek pro gobliny až po nezbytnou zbrojnici či nemocnici. Orkové, trollové a jiná monstra si místo kuřecích stehýnek prolévají hrdla pivem (vývojáři jsou z Německa...), takže místo kurníku tu rozjíždíte malý podzemní pivovar.

Stavění působilo v Dungeons 2 lépe než ve War for the Overworld, už jen kvůli přítomnosti zdí. Zatímco WftO je simulátorem pokládání podlah bez zdí, Dungeons 2 už respektuje strukturu své předlohy a všude jsou zdi i chodby, a tak nechybí atmosféra opravdové kobky. Průběh stavění je víceméně tradiční a hra vás v tomto ohledu nepřekvapí. Nejdřív musíte najmout dělníky, poté najít zlatou žílu a postavit kolem ní pokladnu. Pak musíte zajistit obživu (= pivo), následuje místnost pro výzkum, místnost pro vojáky a tak dále a tak dále.

Výplatní den

Dungeons 2 se od DK2 ve stavění liší jen v detailech, ale i ty jsou občas lehce zarážející. Jedna z prvních věcí, která vás praští přes prsty, je nízký populační limit. Naga vám u modrého krystalu může za příslušný poplatek vymodlit jeho navýšení, ale i na svém maximu vám populační limit brání v pořádném rozmachu. Není tak neobvyklé, že v pozdějších fázích hry raději zabijete pár dělníků, jen abyste mohli místo nich najmout více bojových jednotek. Jenže, čím méně dělníků, tím menší produktivita, pomalejší ekonomika a méně zlata. Zlato může být v Dungeons 2 vůbec velkou brzdou. Těží se po relativně malých částkách, což by ještě tolik nevadilo, ale výplatní den, ten prokletý výplatní den! Payday, kdy si všechna monstra ležérně napochodují do pokladnice a natáhnou pařát, očekávajíc svůj žold, tady nadchází příliš často.

Každých pár minut se vám tak všechny procesy v dungeonu zastaví a u pokladnice se začne tvořit fronta jako na banány. Čím dál ve hře jste, tím větší zdržení může výplatní den způsobit. Dungeon máte obrovský, zlato zpravidla jen na jednom místě, a než si všichni přijdou pro svých pár zlaťáků a vrátí se na své pozice, tak zešedivíte. A za pár minutek zase znova a znova a znova. V Dungeons 2 je vůbec všechno zpomalené, roztahané, zdlouhavé a místy těžkopádné.

Čím dál ve hře jste, tím častěji získáte pocit, že tvůrci z Realmforge zkrátka kapitulovali na balanc a testování. Pravidelně se dostanete do fáze, kdy víte naprosto jasně, co musíte udělat a zároveň víte, jak se k tomu dostat. Ale než k tomu dojde, tak si stihnete hodit solidního šlofíka. Některé místnosti jsou docela drahé, a tak musíte vytěžit víc zlata. Jenže ouha, ono se zrovna vyčerpala původní zlatá žíla. Tak vzhůru na druhou, ale kvůli velké armádě máte málo dělníků, což musíte logicky řešit. A do toho je každou chvilku zmíněný výplatní den se vším, co to znamená.

Když nemáš bednu, dej tam další bednu

Chvílemi jde spíš o zkoušku trpělivosti, ne o hru. Jde o to, jestli vydrží více hra, nebo vy. Dobrým důkazem špatného balancu jsou například pasti. V Dungeons 2 je jich několik, ale proč se s nimi zabývat, když v úvodních fázích bohatě postačí vybuchující bedna s pokladem. Do úzké uličky nakladete několik beden za sebou a můžete si být jistí, že neprojde nic. V pozdějších fázích, nebo když se otevře portál přímo v pokladnici, už musíte sem tam použít jinou past nebo kouzla a vojáky, ale drtivá většina obrany s bednou stojí a padá.

Jakmile bedna vybouchne, nahradí ji automaticky jiná, ale i to má své nevýhody. Dělníci totiž všeho nechají, vydají se do dílny, seberou bedny a na místě výbuchu předchozí bedny sestaví novou. Opět to ale všechno strašně dlouho trvá. A zatímco dělníci pilně tlučou do beden, ekonomika stojí. A kvůli populačnímu limitu to nelze nijak řešit.

Všemocná rukavice

Stejně jako v Dungeon Keeperovi, ani v Dungeons 2 nehrajete za žádnou konkrétní postavičku, pobíhající po kobkách. Ujímáte se role éterického Ultimátního zla, které reprezentuje rukavice. Své démonické svěřence můžete sbírat kus po kusu a házet je, kam je potřeba, ale většinou to není nutné. Sami běhají, kde jsou zrovna potřeba, a v tomto ohledu nelze hře nic vytknout. Umělá inteligence šlape na jedničku a nikdy se vám nestane, že byste zrovna potřebovali dodělat výbušné bedny, zatímco se dělníci flákají.

Problém ale nastane ve chvíli, kdy potřebujete s armádou vyrazit na povrch. Svěřence totiž není možné přesouvat skupinově, musíte všechny bojové jednotky hezky ručně sebrat a jednoho po druhém ho upustit nad bránou, vedoucí na povrch. Těžkopádnější řešení už snad vymyslet nešlo a věřte, že jakmile budete mít trochu větší armádu, stane se z cesty na povrch hrozná otrava.

V zámku

Jakmile se se svojí armádou dostanete pracně na povrch, začíná "RTS" část hry, která se moc nepovedla. O průšvih sice nejde, ale rozhodně nelze tuto fázi hry označit za klasickou real-time strategii. Na povrchu nic nestavíte, jen přesouváte armádu od jednoho checkpointu k druhému a občas použijete nějakou schopnost nebo kouzlo. Není to vyloženě nuda, ale zábavou to rovněž nazvat nejde.

V pozdějších fázích kampaně bohužel nepříliš záživná hra na povrchu začíná převažovat. Vaše kobka jede víceméně na volnoběh, zatímco vy na povrchu ničíte všechny dobré duše. Případně rekrutujete další posily, prozkoumáváte jiné kobky a jeskyně. Tvůrci se snaží hratelnost hry na povrchu každých pár misí oživit, ale moc se jim to nedaří.

Pochvalu alespoň zaslouží vizuální zpracování této fáze hry. Záměrně působí kýčovitě a přepáleně, ale kam vkročíte, tam se vám mění půda pod nohama - z duhových barviček je najednou pekelné prostředí. Obojí vypadá pěkně, včetně samotné transformace. Dungeons 2 vůbec vypadá moc hezky, pokud jste se tedy kýčovité komiksové grafiky se spoustou výrazných barev ještě nepřejedli.

Buď už prosím zticha!

Čeho se ale přejíte velmi rychle, je vypravěč. Vývojáři se v tomto bodě utrhli ze řetězu a místo vtipných hlášek neslyšíte nic jiného než laciné odkazy na Hru o trůny, Pána prstenů a další popkulturní ikony. Vedle toho vás vypravěč zásobuje obyčejnými vtípky a sem tam řekne něco užitečného k vaší hře. Paradoxní je, že vás vypravěč často buzeruje za to, jak vám všechno dlouho trvá. Vy byste si i rádi pospíšili, ale copak to jde, vám hra vám hází pořád klacky pod nohy - výplatní den, stavění beden, nečekaná invaze, málo zlata, další výplatní den, další bedny...

Zní to jako drobnost, ale když po dvacáté slyšíte upozornění, že vám všechno trvá hrozně dlouho, nejradši byste vzali sešívačku a udělali z vypravěče Abeho. Někdy se navíc stane, že vám vypravěč něco důležitého dostatečně nevysvětlí. Samozřejmě pak tápete a nevíte přesně co dělat, z čehož pramení jen frustrace. Do výšin hru nevynese ani druhá frakce démonů, která chvílemi působí zbytečně, nebo ne zrovna velký počet map pro skirmish a multiplayer.

Král není mrtev

Dungeons 2 je zvláštní hra. V jádru jde o solidní moderní pojetí Dungeon Keepera, ale hra si sama hází pod nohy jeden klacek za druhým. Klacíky to jsou malé, ale je jich tolik, že se velmi rychle nakupí, a jinak dobrá hra vás začne frustrovat. A čím déle hrajete, tím více ji chcete vypnout a spustit raději Dungeon Keeper 2. Při tom by šly některé problémy vyřešit patchem relativně jednoduše... Teoreticky by stačilo poladit některé parametry, utlumit vypravěče, vybalancovat pasti a přidat lepší možnost ovládání jednotek.

Třeba se všeho dočkáme v nadcházejících updatech nebo v případném Dungeons 3. V současném stavu lze hru ale doporučit jen skalním fandům žánru, kteří disponují obrovskou trpělivostí a dokáží přimhouřit obě oči. Ostatní si raději za pár kaček stáhnou z GOGu krále žánru.