Dungeon Siege II

Základní zápletka, která je hráči po částech prezentována v dlouhých renderovaných filmečcích, se točí okolo zmíněného Valdise, který se zmocnil dlouho ztraceného Zaramothova meče, s jehož pomocí plánuje zotročit celou Arannu. Jedině Azunaiův štít mu v tom může zabránit. Ten je ale po minulém střetu se Zaramothovým mečem rozbit na čtyři kusy, které jsou roztroušeny v různých koutech světa. Záminku pro genocidu v řadách nebohých nestvůr bychom měli, takže vzhůru do hry!

Na začátku si pro svého hrdinu zvolíte jen rasu, pohlaví a poupravíte jeho vzhled. O dalším rozvoji vašeho avatara rozhodujete až svým stylem hraní. Stejné jako v DS1 zůstává i zde rozdělení dovedností na boj na blízko, boj na dálku a přírodní a bojovou magii. Identické jsou také tři atributy a sice síla, inteligence a obratnost. 

Všechny tyto zmíněné vlastnosti se zvyšují výhradně na základě vašeho stylu boje, nezávisle na zkušenosti a úrovni postavy. Pokud tedy vezmete s týpkem kladivo a začnete nepřátele od začátku rubat hlava nehlava, zvýší se vám síla a dovednost v boji na blízko, ale s inteligencí a obratností na tom nebudete nijak dobře.

RPG systém

V každém ze čtyř způsobů boje se můžete specializovat díky 12 bonusovým schopnostem. Ty rozvíjíte pomocí bodů získaných na každé nové úrovni zkušenosti. Patří sem například zručnost v boji se dvěma zbraněmi, poškození způsobované ohnivými či bleskovými kouzly nebo třeba zásoba many a života. Podle rozdělení těchto bodů si zpřístupníte speciální síly. Každý obor jich má k dispozici osm, přičemž všechny tyto síly mají tři stupně účinnosti. Detailnější informace o nich najdete v tabulce v tomto preview (avšak neplatí tamní informace, že vás je musí naučit trenér).

Tyto speciální síly (powers) jsou opravdovým kořením hry. Při pohledu na svalovce ozbrojeného dvěma sekerami, kterak roztíná nepřátele posilněn jednou z nejlepších sil „Elemental Rage,“ RPG pozitivní srdce radostí jen plesá. Používat tyto vychytávky ale samozřejmě nelze moc často, protože se nabíjejí likvidací nepřátel danou postavou. Vznikají pak adrenalinové situace, kdy jedním okem sledujete ukazatel připravenosti ledové smršti a okem druhým starostlivě hledíte na další příval nestvůr a odliv hit pointů u portrétu vašeho hrdiny. Netřeba dodávat, že po následném zmasakrování deseti nepřátel jediným kliknutím myši se dostaví jistý pocit zadostiučinění...

Krvežíznivé Tamagochi

Do své družiny můžete zpočátku přibrat další tři členy, a tak obvykle naživu zůstane alespoň někdo. Koupit si můžete i zvířátko, a to pak vykrmovat předměty podle svého gusta. V závislosti na tom, čím svou potvůrku budete krmit se bude i vyvíjet. Váš mazlíček postupem času i roste a má celkově šest stupňů evoluce. Na výběr je z deseti druhů zvířátek a nechybí ani stará dobrá mula. Mezi nové přírůstky do zvěřince patří třeba vlk (dire wolf). 

Po prvním dohrání hry si pak můžete zapnout obtížnost Veteran a přibrat si pátého spolubojovníka a po dalším dohrání se zpřístupní obtížnost Elite a spolu s ní i šesté místo v družině. Na tyto vyšší stupně obtížnosti vám z nepřátel budou vypadávat velice silné předměty, avšak v konečném důsledku se dočkáte „jen“ vyšších čísel u počtu hit pointů a způsobovaných zranění jak u postav vašich, tak nepřátelských.

Přines tohle a zabij tamto

Ke spoustě kouzel získáte přístup až po několikerém dohrání, což je docela nářez při představě, že jedno dohrání zabere asi 35 hodin. Ono vyřešit 27 hlavních a 41 postranních questů rozdělených do tří přibližně stejně dlouhých aktů nějakou tu chvíli trvá. Jinými slovy se jedná o 68 herními postavami notně obkecaných záminek k vyvraždění všech potvor na části mapy, protože úkoly nijak zvlášť objevné opravdu nejsou.

Dungeon Siege byla vytýkána linearita a nemožnost volby. Tentokrát si opět můžete být jistí cestou vpřed, ale máte přeci jen krapet více volnosti a abyste splnili některé postranní úkoly, musíte od přímého pochodu upustit úplně. Rozhodně se vyplácí prozkoumávat všechny odbočky, neboť když už nic, najdete na jejich konci alespoň nějaký dílčí poklad a nebudete odcházet s prázdnou.

Umělá demence vrací úder

Ovládání je vyřešeno vcelku dobře, autoři se snažili omezit nutnost zběsilého klikání myší, jak to šlo, ale když na vás nabíhají desítky tisíc monster, užije si váš ukazováček i tak. Výhodné je třeba přikázat přírodním mágům sesílat protekční a posilující kouzla automaticky, nemusíte pak již na nic klikat a o bonusy je postaráno.

Na druhou stranu jsou zas kouzelníci klidně schopni střílet své ohnivé koule třeba do velkého kamene, nachází-li se tento v trajektorii mezi mrakoplašem a jeho cílem. Udělat ty tři kroky navíc je pro počítač prostě nepřekonatelný úkol. Umělá inteligence na straně parťáků prostě své mouchy má, i když nijak zásadní nejsou. Svým svěřencům můžete dát určitou volnost v rozhodování nebo je nechat dělat přesně to, co dělá vámi ovládaná postava.

Nepřátelé umí jen jedinou věc a to naběhnout a začít útočit. Spousta nestvůr má přívlastek, že nenávidí například postavy, které sesílají léčivá kouzla. No a pokud pak váš felčar sešle léčivý deštík, má o zábavu postaráno. Rozhodně není pravda, že by někdy nepřátelé ustoupili z prohrané bitvy a volali posily nebo něco takového. Ale snaží se vcelku rozumně útočit na postavu, která jim dává největší rány. V bestiáři se skví úctyhodných 387 druhů nepřátel a i když jsou si někteří hodně podobní a jsou zde zahrnuti i menší bossové, je variabilita monster hodně slušná.

Dungeon Siege 2 vzhledem ke své délce trpí jistým stereotypem v závěru, ale díky svému spádu, pastvě pro oči a promyšlenému systému odměňování hráče vás chytne a pustí, až když budete mít fakt velký hlad. Samozřejmě ale jen tehdy, pokud se necháte pohltit pohádkovou fantasy atmosférou a osudem malebné Aranny.