Dungeon Hunter Champions

V základu je to stále ona stará dobrá rubačka (nebo slušněji řečeno akční RPG). Vyberete si hrdinu, s ním probíháte jeskyně a s pomocí několika speciálních útoků likvidujete hordy nepřátel. Je to rychlé, zběsilé a nepřehledné. Přesně tak, jak máme rádi. Na konci každé úrovně pak čeká boss, který vám dovede přitížit. Jednou za čas je dokonce velký jako katedrála. I díky tomu hra vypadá skvěle.

Problémy na sebe však nenechají dlouho čekat. Asi největší překvapení přijde ve chvíli, kdy si všimnete tlačítka na spodní hraně obrazu. Po jeho zapnutí přenecháte ovládání hrdinů automatice, takže můžete položit telefon na stůl a celou bitvu jen sledovat. Dovede si něco takového představit ve zmiňovaném Diablu? Jen těžko. 

Hra tím jasně dává najevo, že jí o bojování nebo požitek ze souboje vůbec nejde. Zábava nemá přicházet s prosekáváním se neutuchajícími počty nepřátel, ale s vedením týmu. Zapomeňte, že tato série původně byla akční hrou, nyní je z ní spíše trenažer. Jasně, můžete bojovat sami, ale vlastně vás to bude spíše zdržovat a ostatní hráči proti vám začnou nabírat náskok. Online soupeření zde také hraje velkou roli.

Objevujete nové hrdiny, vylepšujete je, vybíráte jim vybavení, které také vylepšujete a neustále řešíte, koho do týmu vzít, a koho nechat v záloze. Vzrušení z losování nových hrdinů záhy zmizí, když zjistíte, že většinou získat jen žrádlo pro jiné hrdiny. Skutečně, většina získaných postav nese označení „jídlo“, čímž vám hra říká, že to jsou slabé postavy, které se hodí akorát k vylepšení vašich ostatních hrdinů tím, že ty nové spotřebujete. Spotřebujete… jak to vypadá raději nechci vědět.

Příběhový mód je sice samým jádrem hry, brzy se na něj ovšem začnou nabalovat další režimy. To zprvu působí jako příjemné zpestření, po chvíli z toho můžete být zmateni. Budujete si vlastní tým, takže dává smysl, že se můžete utkat s ostatními hráči v aréně. To funguje celkem dobře, i když tento mód nenabízí žádnou hloubku a tým protivníka řídí automatika. Dále nechybí epické raidy s útokem na masivního bosse.

Největším otazníkem je ovšem režim 5v5, který je de facto MOBA (viz League of Legends, DOTA a další). Do hry si však vybíráte z vlastních hrdinů, Gameloft se nijak tento žánr nepokusil upravit, a pokud chcete něco takového hrát, asi si nevyberete tuto hru, která vás bude otravovat příběhem, zdlouhavým získáváním hrdinů a dalšími detaily. 

Graficky je titul na špičkové úrovni, ovládání je výborné, kamera v úrovních s obřími nepřáteli zabírá vskutku epické pohledy, ale to vše působí tak nějak prázdně. Celá hra je zabalena do tučných free-to-play prvků, které z vás chtějí tahat peníze za vše. To znamená, že správa celé hry je zbytečně komplikovaná, a i když je základní mechanika zábavná, téměř si ji nevšimnete přes všechny další režimy, automatické ovládání nebo zvláštně nepadnoucí MOBU.