Dungeon: Faster & Deadlier

Nebyl jsem navíc zdaleka jediný, komu Dungeon Faster padl do oka. Hra získala nejedno ocenění na mezinárodním poli, a bylo tedy jen otázkou času, jak to s ní bude dál. No a teď dostáváme nepřímé pokračování!

Jak se do lesa volá...

Dungeon: Faster & Deadlier na sebe nechalo chvíli čekat, ale vězte, že Pavel Širůček pod hlavičkou svého boskovického studia Old Oak Den na hře pracuje téměř výhradně sám a rozhodl se tentokrát přemýšlet a plánovat v poněkud větším měřítku. Duchovní nástupce totiž nevychází na mobilních telefonech, ale už loni zamířil na Steam v podobě hratelného dema, které ukázalo, jak moc autor bere hru a její potenciál vážně.

Zatímco jádro hratelnosti zůstává stejné a Dungeon: Faster & Deadlier je stále dungeon crawler s roguelike prvky, podoba hry se dočkala zásadní proměny. Pryč je stylizovaná grafická stránka a humorné popisky i názvy postav, které mi z nějakého důvodu připomínaly adventuru 6 ženichů a 1 navíc. Je to svým způsobem škoda, protože hra se tím zásadním způsobem odlišovala od ostatní fantasy tvorby, ale na druhé straně je potřeba si přiznat, že takto se může dostat mezi dospělejší hráčské publikum a zaujmout i na Steamu.

Nový grafický kabátek přenáší Dungeon: Faster & Deadlier spíš do říše temné fantasy a už ilustrace postav svědčí o tom, že jsme tentokrát někde jinde. Hráč se navíc neustále neprodírá podzemím, ale prochází rovnou celým fantaskním světem složeným z hexagonů, díky čemuž nemusí být žádné dva průchody stejné.

Hexagonová mapa ubírá hře na linearitě při jednotlivých průchodech a ukazuje hráči, kde se nacházejí jací nepřátelé nebo záchytné body. Je tak možné si každý pokus pečlivě naplánovat. Tedy za předpokladu, že už jste jednou obsah hexagonu objevili a prošli.

Každá výprava by měla začít na kraji temného lesa plného pavouků a nemrtvých, kteří na začátku slouží jako ideální nepřátelé pro seznámení s hrou i mechanikami. Ty zůstávají veskrze stejné jako minule. Je před vás postaveno herní pole z různého počtu dlaždic, vy je postupně odkrýváte a snažíte se najít klíč a s ním spojený portál vedoucí dál. Pochopitelně ale není vůbec jisté, kde přesně se portál nachází ani co skrývají jednotlivé dlaždice. A to i v případě, že vstoupíte do již jednou probádané mapy. Budete sice vědět, na jaké nepřátele můžete narazit, ale ne, pod kterou dlaždicí.

Eso v rukávu

Dlaždice skrývají víc než jen nepřátele a klíč. Můžete pod nimi najít peníze, lektvary, body k obraně a útoku, ale také nejrůznější pasti (jedy, bomby a podobně) a v neposlední řadě magické runy. Ty jsou zásadním klíčem k úspěchu, protože za získané runy můžete začít vykládat karty.

V tomto směru je Dungeon: Faster & Deadlier stejný jako jeho mobilní předchůdce. Každá karta má svoji základní cenu za vyložení, zpravidla kombinaci run nebo run a peněz, a je omezena na jedno zahrání během průzkumu místnosti. Žene vás potřeba načasování, kombinování a prostá nutnost udělat si v ruce místo na užitečnější karty. Práce se zdroji se tak stává zásadní mechanikou při každém průchodu hrou.

Mezi zdroje se navíc počítá i hráčovo zdraví. Je potřeba nad ním přesně v tomto kontextu uvažovat a nebrat ho jen jako něco, co nesmí padnout na nulu. To samozřejmě nesmí, protože jinak hra končí, ale zároveň nevadí, pokud se tu a tam k nule přiblížíte, protože to jinak nejde. Například odhození karet z ruky výměnou za získání ceny karty jako hratelných zdrojů stojí až na výjimky životy. Nejprve jeden, pak dva a tak dále. Díky správné práci se zdroji tak můžete na jedné straně přijít klidně o pět životů, ale zároveň se dostanete k té jedné kartě, kterou jste potřebovali k poražení nepřítele v místnosti. Ve výsledku jste životy ušetřili a v rámci průchodu se dostali o kus dál.

Nepřátelé jsou navíc různorodí, disponují vlastními schopnostmi a je potřeba nad nimi důkladně přemýšlet. A to i vzhledem k tomu, jakého zrovna ovládáte hrdinu. Těch je pět a v podstatě zrcadlí svoje předchůdce z mobilní verze: Je tu barbar, čarodějka, paladin, zloděj a bojovník. Vzhledem k celkovému příklonu k temnější fantasy už ale působí jako opravdové postavy, nejen jako jejich karikatury Brubar a Kouzlof.

Šnečím tempem vpřed

Průchod hrou je nicméně velmi zrádným aspektem Dungeon: Faster & Deadlier. Pokud máte zkušenosti z jiných dungeon crawlerů s roguelike mechanikami, asi vás nic nepřekvapí, ale přesto je potřeba zdůraznit, že první hodiny jsou spíš řeholí než čímkoliv jiným.

Na začátku můžete hrát pouze za válečníka a ostatní postavy si teprve odemknete návštěvou jednotlivých regionů herního světa na cestě za ústředním záporákem bezpečně zabydleným na svém panství. Než se podaří posílit základní statistiky hrdinů (nebo alespoň toho jednoho, do kterého budete investovat), je třeba se smířit s velmi krátkými a dosti neúspěšnými pokusy. Oproti mobilní verzi sice budete předem vědět, na koho a co na kterém políčku narazíte při každé další cestě, a můžete tak pečlivě plánovat efektivní výpravu za poklady, ale stejně…

Umírat prostě budete. Šnečím tempem se posouváte vpřed a občas získáte dostatek bodů do statistik, abyste se dostali zase o kousek dál. Jakmile ale prorazíte nepsanou bariéru, otevře se vám hra naplno a vy si začnete průchody užívat, protože nebudete končit už ve startovní lesní lokaci a nebudete potkávat dva tři typy nepřátel stále dokola.

Nejde ani tak o výtku k tempu hry, jako spíš o nedílnou součást zážitku spojeného s křivkou učení, objevování a progresu, bez které se podobné tituly neobejdou. Zajímavou změnou oproti mobilní verzi je také skutečnost, že jakmile hrdina padne, není k dispozici hned v dalším kole hraní, a musíte tak chtě nechtě zvolit jinou postavu (i když vám nic nebrání naschvál rychle umřít, pokud fakt chcete hrát za svého oblíbence).

Něco tu i skřípe

Z dosavadního textu jste doufám mohli vyčíst mou spokojenost. Teď je ale čas taky něco vyčítat. Konkrétně to, že odklonem od stylizované grafiky přišel Dungeon: Faster & Deadlier o část své osobnosti. Stále jsou vidět dozvuky původního grafického designu a monstra nepůsobí genericky, ale zároveň už to není tak úsměvné jako originál.

Velkou osinou v hráčově zadnici se stávají i přisluhovači, jak se říká minionům a pomocníkům jednotlivých postav. Váš spřátelený démon nevydrží ani zdaleka tolik jako v mobilním předchůdci, a naopak ti na druhé straně barikády jsou překvapivě odolní a útočí vždycky jako první, což může být často rozhodující a osudné.

Plynulou hratelnost mi často nahlodával pocit, že animace otáčení dlaždic v jednotlivých místnostech dlouho trvá. Jako kdyby se hra nedokázala rozhodnout, jestli chce aktivovat obsah ukrytý v místnosti, dokončit animaci, nebo pustit hráče k zuřivému klikání na další políčka. Zároveň nechcete věci uspěchat, protože pořád ještě nevíte, na co jste na políčku narazili, a tak se hra divně „trhá“. Jde o vteřiny, nebo dokonce mikrosekundy, ale nasčítá se to.

Na druhé straně skvělým přídavkem oproti mobilnímu předchůdci jsou nové pasivní schopnosti, speciální karty, které můžete zahrát jen jednou za místnost. Z těch si můžete vytvořit celou sbírku a pro jednotlivé průchody (a hrdiny) vybírat ty nejlepší.

Spolu s tím do hry přibyla i možnost vybavit hrdiny artefakty, které buď najdete v obzvlášť dobře strážených místnostech, nebo je pořídíte za úplatu od některého z obchodníků rozesetých po mapě. Jde rozhodně o něco, co si nechce při žádném průchodu nechat ujít, protože získaná výhoda může být naprosto zásadní. A i kdyby vám nic z toho nepomohlo, vždycky si před dalším kolem můžete snížit obtížnost celé hry.

A teď na mobil!

I když mobilním titulům obecně vzato neholduji, spíš se jim cíleně vyhýbám, několik výjimek přesto existuje. Dungeon Faster k nim patří a bylo by skvělé, kdyby se na kapesní zařízení dostalo časem i pokračování Dungeon: Faster & Deadlier. Nedokážu přesně říct, proč tomu tak je, možná je to čistě o zvyku, ale mobilní prostředí podobně koncipovanému dungeon crawleru svědčí přeci jen o trošku víc než sezení před monitorem.

Jinak se ale nemusíte bát si hru pořídit v její současné počítačové verzi. I proto, že na Steamu ji pořídíte za lidových deset eur, což je cena skoro až zbytečně nízká na to, jak umí hra zabavit.