Drova - Forsaken Kin

Se jménem a beze zbraně

Drova je pixelartové akční RPG, které toho má s Gothicem neskutečně moc společného. I když hra vychází primárně z keltské mytologie, autoři inspiraci kultovním německým RPG nijak nezastírají, a společných prvků najdete ve hře bezpočet.

Všechno začíná povídacím intrem, po němž se ujmete své postavy, kterou si tentokrát můžete i pojmenovat a mírně přizpůsobit startovní atributy, především pak stran dovedností, se kterými hru začnete. Máte u sebe kouzelný krystal, který máte odevzdat druidům v pověstmi zahaleném světě Drovy, a jinak jste vydáni napospas světu a osudu. Nedostanete sice uvítací ránu pěstí mezi oči, ale jste ve zbídačeném stavu a netušíte, co se kolem děje, kde jste, a jak praví staré pořekladlo: „Dávejte si pozor, komu věříte, a co jim o sobě řeknete.“ 

První kroky v Drově jsou v podstatě tutoriálem přímo ve hře, ale zároveň vás nikdo nevede za ručičku. Můžete si sice zvolit startovní obtížnost Explorer, ale pro ten pravý gothicovský zážitek nemá smysl uvažovat o ničem jiném než o Classic.

Podobně jako Gothic nebo Dark Souls má i Drova strmou křivku učení a spoustu možností, jak se k hraní postavit. Než se ale dostanete dostatečně daleko, abyste začali pracovat na buildu, musíte se prosekat úvodními hodinami a zažít to, co dnešní RPG často příliš nezvládají - objevování po vlastní ose.

Drova totiž spoléhá na to, že jste už někdy podobné hry hráli, a jste si vědomi toho, že máte jen věci, které si sami najdete. Můžou to být bylinky, NPC, questy, části mapy, poklady, nepřátelé a samozřejmě také vybavení, na které ze začátku jednoduše nemáte dostatek zdrojů.

Nejste hrdinou na steroidech, ale obyčejným člověkem, která dělá minimálně celou první kapitolu v podstatě obyčejné věci. Tady pomůžete dřevorubcům, tady něco dobrého uvaříte, půjdete vytěžit nějakou stříbrnou rudu a mezitím pomazlíte každé zvířátko, které vám zkříží cestu.

Je až s podivem, jaký dopad může mít i to nejmenší rozhodnutí. Hra sice říká něco o tom, že příběh se přizpůsobuje vašim volbám, ale oproti hrám, které se podobnými věcmi chlubí ze všech nejhlasitěji, to Drova myslí vážně a reálně to i dělá. Jak navíc začnou jednotlivé dílky mozaiky zapadat do sebe s blížícím se koncem hry, nebudete se stačit divit.

Losnu, nebo Mažňáka?

Podobně jako Gothic nabízí i Drova frakce, ke kterým se dá přidat. Těmi hlavními jsou Remnants, odpadlíci z hlavního města bájného světa, a pak samotné město Nemeton. Snadno můžeme frakce přirovnat ke Starému a Novému táboru. Zatímco Nemeton je jakýmsi záchytným bodem světa a nabízí systém a řád, Remnants jsou volnomyšlenkáři, kteří si řeší věci po svém, bez nějakého ukotvení v právním řádu.

Většinou si s vámi prohřešky vyřeší rovnou na místě. Mají vlastní důl na stříbro, arénu, ve které si můžete vydobít ostruhy a věhlas, a je docela těžké najít někoho, kdo v jejich základně není namočen do něčeho nekalého.

Ne snad, že by byl Nemeton ukázkou cti. Všichni mají nějaký ten vroubek a znesvářené frakce se opravdu nemají moc v lásce, i když se samozřejmě najdou tací, kteří usilují o mír a spolupráci ve snaze přežít hrozby všude kolem. Voleb je potom v živoucím světě opravdu plno, což umocňuje i fakt, že svět žije. Ne tedy jako v Gothicu, kdy se mezi kapitolami znovuosídlí svět. Ano, nějaké nové nepřátele tu a tam potkáte, ale protože čas ve hře ubíhá vlastním tempem, může se stát, že některé věci jednoduše minete a prošvihnete, protože jste se loudali.

Zářným příkladem budiž ohledávání mrtvol, které průběžně tlejí. Nezmizí, ale postupně se rozkládají. Pokud jste například zapomněli vybrat kořist, máte šanci se na místo ještě vrátit a něco najít. Pokud si vzpomenete příliš pozdě, máte smůlu. Platí to také o kořisti, která se pobije navzájem - stejně jako v Gothicu, kde na sebe utočí krvavé mouchy a mrchožrouti.

Stejné je to i s hledáním některých postav, které jiné postavy pohřešují. Vyrazíte hned do neprobádaných lesů, ze kterých slyšíte vlky a další havěť? Nebo počkáte, až si pořídíte lepší výbavu, protože mrtví přece neutečou? Všechna podobná rozhodnutí hrají roli, stejně jako výběr frakce, ke které se nakonec přidáte. Musíte si také dávat pozor na to, co komu řeknete, slíbíte, dáte a takhle bych mohl pokračovat ještě dlouho. Drova a její komplexnost jsou na neuvěřitelné úrovni, kterou bych od pixelovatého RPG opravdu nečekal.

Bodni ho, bodni ho!

Velký vliv na váš herní zážitek bude mít také výběr zbraní a investice talentových bodů. Drova vás neomezuje potřebnou silou, obratností a podobně, abyste mohli používat konkrétní typ zbraní. Naopak bere základní zmíněné statistiky (síla zvedá fyzické poškození a obratnost kritický zásah), sečte je, vyplivne celkové číslo zvané Proficiency, a podle toho vám umožní zbraně, štíty a další používat. Váš herní styl se pak odvíjí mnohem víc od toho, jaký typ zbraně si vyberete.

Jsou tu meče a štíty, kopí a štíty, obouruční sekery, střelné zbraně jako prak a luk, ale samozřejmě nechybí ani nějaká ta magie, včetně svitkové. Všechny zbraně fungují trošku jinak a spoléhají na jiný styl vedení bojů. V mém případě došlo po nějaké době na kombinaci kopí a štítu, přičemž štít mi pomáhal bránit se slabším útokům a kopí díky své délce a talentům dokázalo relativně snadno způsobit kritické poškození a uštědřit nepřátelům krvácení a otravu.

Celý arzenál navíc umí automaticky působit plošné poškození, takže pokud si pohrajete s pozicováním nepřátel, není problém jich jednou ranou kopím zasáhnout víc. Můj soukmenovec Michal se naopak vydal cestou obouručních seker, se kterými rozdával masivní poškození všude kolem, uskakoval, ale zároveň netančil kolem nepřátel jako já s kopím.

Samotné souboje jsou velmi akční, vyžadují spoustu trpělivosti a tréninku. Opravdu se v nich vyřádí především ti, kteří mají gothicovské nebo soulsovské DNA v krvi. Hra dokonce motivuje své dobrodruhy k tomu, aby se učili se zbraněmi (a soubojovými mechanismy obecně) nejprve pracovat, a nabízí i achievement za to, že v první kapitole zabijete medvěda. Věřte, že jde vpravdě o héraklovský kousek a medvěd se nedá bez boje. Je to podobné, jako když se v Gothicu 2 rozhodnete hned v první kapitole porvat s Černým trollem. Ano, jde to i na první úrovni, ale je to boj. Doslova.

Drova je podobných momentů jednoduše plná. Bude testovat vaše schopnosti, vybavení, zpochybňovat vaše rozhodnutí (neměl jsem se místo kopí přece jen specializovat radši na ty sekery?) a stavět před vás neustále nějaké zkoušky.

Některé se řadí i do kategorie hledání herní náplně. Je to jako starý World of Warcraft nebo Gothic, kde nedostanete na mapu vykřičníky a otazníčky, ale musíte se orientovat jen na základě pokynů ve stylu: „Je to někde na východ od vesnice.“ Pak už jen musíte doufat, že jste si nepopletli světové strany a nevyrazili náhodou na opačnou stranu. Tak moc jsme si na podobná zadání odvykli, že najednou působí jako závan z minulosti, který vás donutí přemýšlet nad každou drobností.

Láska na první pixel

Drova je jednou z těch her, o kterých se navzdory nezpochybnitelným kvalitám vlastně hrozně těžko mluví a píše. Skoro všechno totiž zavání nějakým druhem spoileru - dokonce i rozepisovat se o mechanismech, jako je prozkoumávání okolí (pravé myšítko) nebo úskoky (mezerník) mi připadá nefér vůči všem, kteří se do hry rozhodnou pustit.

Jde o věci, které byste si měli tentokrát opravdu objevit sami a zvyknout si na jejich používání, protože Drova vám zadarmo nedá ani měďák. O tom, že je ve hře bezpočet nejrůznějších hádanek, z nichž některé budou vyžadovat třeba i hraní na loutnu, se už potom radši vůbec nebudeme bavit.

Přesto jde o jednu z nejlepších her roku, pro milovníky Gothicu dost možná i několika let. Drova je atmosférická pecka, která dává vzpomenout na zlaté časy Gothicu se vším, co k němu patří. I když nemusí sednout každému kvůli pixelartové stylizaci, herní svět, který se jejím tvůrcům podařilo vystavět, patří k těm nejzajímavějším. Je dostatečně otevřený a zároveň koherentní. Málokteré místo ve hře nemá svoje opodstatnění, téměř všude se dá něco najít, a pokud budete šikovní, už v první kapitole si můžete přijít na docela slušné vybavení.

K tomu všemu se pak připočítá výborná ambientní hudba, skvělé postavy a drobné dějové linky. Skoro se chce říct, že tohle je lepší než Risen a Elex, minimálně věrnější tomu, co Gothic proměnilo v lokální fenomén. Herní doba není nijak přemrštěná a vlastně si ji budete natahovat sami podle vlastní šikovnosti. Tak hurá klacek do ruky, rozum do hrsti, a vzhůru do tajemného světa Drovy. Nebudete litovat.