Driftmoon
Máte-li chuť na veselé a triviální RPG, které z vás nevysaje sto hodin života a běží i na léta starém hardwaru, je Driftmoon fajn volba. Jen nesmíte být moc přísní.
Driftmoon je výsledkem sedmileté manželské spolupráce finského páru Ville a Anne Mönkkönen, kteří jej léta kuchtili ve svém soukromém studiu Instant Kindoms. Některé páry dělají děti, některé páry dělají hry. Love story jak z nejdivočejšího snu.
Rodinný poklad
Driftmoon je spíše jednodušší RPG, které v žádném případě nemá ambice bořit standardy hratelnosti poplatné žánru. Běháte po světě, klábosíte s unikátními postavami, a věčně někomu něco nosíte nebo pro někoho bušíte nějaké potvory. Sem tam vyřešíte jednodušší hádanku, sem tam najdete silnější zbroj nebo zbraň (pro-tip: flétna je silnější než zakletá sekyra), sem tam pozastavíte souboj a zhltnete léčivý lektvar, ale nikdy si během hraní Driftmoonu nebudete připadat, jako že jste právě objevili zlatý grál RPG. Vzpomněli jste na český Numen? Lepšího přirovnání není.
Driftmoon je specifický neskonale pohodovou a upřímně veselou atmosférou, kterou vás bude od začátku do konce oblažovat. Každým krokem z něj číší láska Mönkkönenových k řemeslu a nadšení pro projekt. Driftmoon se nebere příliš vážně. Klasická fantasy tématika temného lorda Ixala, který hrozí všem živáčkům zkameněním, je podávána dosti pohádkově. A tím, že celou hrou proplujete za sotva deset hodin, vás kostra hratelnosti bez jakýchkoli výstřelků a oživení ani nezačne nudit, protože ji přes poťouchlou fasádu nestihnete prokouknout.
Žádný stres
Přesto by Driftmoon, spíše než hardcore hráči, ocenili virtuální dobrodruhové příležitostní, kteří se okoukané RPG formule ještě nepřejedli. Právě oni mávnou rukou nad jednoduchým a nedokonalým technologickým zpracováním, a třeba chtějí strávit víkend nenáročnou a veselou zábavou.
Zároveň jde o ideální kousek pro mladší hráče (klidně jim to naservírujte coby “úvod do her na hrdiny”), které nebude do očí bít naivní a žel bohu neovlivnitelné chování hloupě důvěřivého hrdiny. Ovšem pouze za předpokladu, že rozumí anglicky - textů je ve hře docela dost (vlastně někdy až příliš), dabing zcela chybí a po nadšené domácí komunitě, která by chystala překlad do naší mateřštiny, není ani vidu ani slechu.
Kanonáda mile dětinských vtípků či dialogů s bizarními individui, na nichž je jasně patrný dámský rukopis Anne Mönkkönen, pravidelně vykouzlí úsměv na tváři. Vzpomeňte si na King’s Bounty! Osud královského zahradníka, který se změnil v masožravou kytku a vy ho málem utnete, upřímně dojme, stejně jako zapomnětlivý kostlivec, který si schoval diamant do lebkovny a po staletí jej nemohl najít.
Garážové kořeny
Jenomže… Veškerou tou pohodou často a viditelně prosakuje nízkonákladovost celého projektu, kterou zkušenější hráči stěží odpustí. Pathfinding protagonisty ani fyzikální model některých předmětů moc nefunguje.
Párkrát třeba zmizí předmět z batohu, polovina sebraných knížek a spisů je prázdných a ještě více zamrzí prakticky zbytečná přítomnost peněz a obchodníků - lepšího vybavení k nákupu není a tím pádem ani není důvod nic prodávat. Nemluvě o tom, že v nečleněném inventáři by se ani prase nevyznalo.
Samozřejmě nečekejte žádný soubojový systém ve stylu Zaklínače, tady nejde rotovat ani kamerou. Postavičku korigujete z ptačí perspektivy, jedním kliknutím spustíte útočení jak v MMORPG a občas využijete stokrát viděných speciálních útoků z lišty rychlých kláves. Zdejší bitky nejsou ani tak o vašich schopnostech jako spíše o statistikách, a hra je tomu zjevně uzpůsobena. Na střední obtížnost budete šplhat po úrovních jako na běžícím pásu.
Tradiční námitka z diskuzí “když se ti ta hra nelíbí, tak si udělej vlastní”, zde stojí na nečekaně solidních základech, protože spolu s hrou dostanete i editor, ve kterém lze celou hru postavit znova. Jde o ty samé nástroje, které užívali Mönkkönenovi. Instalace modů je sice otázkou vteřin a probíhá přímo v menu hry.