Drakensang Online

Vítejte v Tristra ...vlastně Grimfordu

Dracania to má skutečně těžké. Jako by nestačilo, že se ve světě živých objevují stvůry z podsvětí, ještě se šušká něco o probuzeném drakovi. A bez prince, který se záhadně ztratil, se celá země zmítá v chaosu a bezvládí. Do toho všeho přichází ten jediný a opravdový hrdina, kterým jste samozřejmě vy. A všichni ostatní hráči, samozřejmě.

Hra začíná tutoriálovou úrovní, ve které se k vám po chvilce hraní přidá NPC Mistr Vithrandir coby průvodce. Příjemným překvapením byla lokalizace textů do češtiny. Není úplně dokonalá, sem tam se vyskytnou nějaké nepřeložené řetězce textu, ale výpadky v lokalizaci u skutečně podstatných částí nejsou. Bohužel je místy vidět, že se na kvalitě překladu a korekturách i následném testování šetřilo. Nějaké ty přešlapy typu „meč bastarda“ či lehce úsměvná „kořit“ se tedy občas objeví.

Ale zpět do hry. Setkáváte se s prvními zplozenci temnot, hra vám vysvětluje základní útok namapovaný na levém a silnější útok na pravém tlačítku myši, a zbytek akcí na numerické řadě kláves. Tvůrci vás záhy informují o hlavních komoditách, mezi které patří zdraví a mana/vztek/pára/koncentrace dle třídy, kterou hrajete. Rozhraní i ovládání jsou totožné s Diablem, čili opět – kdo některý díl hrál, chytí se prakticky okamžitě. Kdo Diablo nezná, díky léty ověřenému konceptu si velmi rychle zvykne.

Po absolvování tutoriálu vás hra zavede do prvního městečka. Grimford sužují hordy nemrtvých, kteří na něj podnikají nájezdy, a číhají podél cest na nic netušící pocestné. Prvních pár úkolů tedy obnáší nějaké to pálení, čištění hřbitovů a návštěvu vaší první kobky. Je velmi krátká a jde vlastně o protažený tutoriál. Právě první hrobka by ale měla být ukázkově zpracovaným bludištěm chodeb a pater. Něčím, co nového hráče nadchne. Místo toho vás čeká pár cestiček a jedna místnost s větším kostlivcem na konci.

Nejde o nic, co by průměrný hráč nezdolal během pár minut. Už v této fázi vás nicméně hra několika více či méně decentními narážkami upozorní na to, že pokud byste byli ochotni přistoupit k nějaké té investici, tak by se vám grindovací úkoly, kterých je tu požehnaně, plnily podstatně snáze.

Na život a na smrt

Poté, co oživlým mrtvým vysvětlíte, že se ještě rádi chtějí vrátit zpět do svých hrobů, najdete nějaké to ztracené dítko a mrtvého příbuzného, vás tvůrci pošlou sehnat pomoc do nedaleké pevnosti Kingshill. Ta je zároveň první opravdu frekventovanou zónou, kde už se zabaví i PvP orientovaná část hráčů.

K soubojům s jinými hráči se dostanete velmi snadno skrze úkol u vchodu do PvP arény. Nejprve si vyzkoušíte duel, posléze vás hra pustí i do vlastní arény, ve které narazíte na vyšší počet hráčů. Bohužel párovací systém vás často pustí do arény s o několik úrovní silnějšími protivníky, kde jsou šance na výhru takřka nulové.

Třídy více i méně obvyklé

V Drakensang Online najdete obvyklé třídy v podobě Rangera, Čaroděje kruhu a Rytíře řádu draka. Kromě nich je ovšem k dispozici steampunkový trpaslík Paromechanikus. Tato čtvrtá třída bylo do hry přidána až později a ještě později byla uvolněna i neplatícím hráčům.

Stejně jako jinde, i zde jsou úlohy jednotlivých postav více než jasné. Rytíř na sebe stahuje pozornost monster, zatímco Ranger nastraží pasti a Čaroděj zatím sesílá zpovzdálí ničivá kouzla. Paromechanikus se specializuje na souboj ze střední vzdálenosti, kde útočníka drží pod neustálou palbou. Jeho hlavními zbraněmi jsou parou poháněné stroje a kulomety.

Každá ze tříd má samozřejmě vlastní strom schopností, ve kterém si každých pět úrovní hráč vybírá ze dvou možností. Strom schopností lze resetovat a prvních pár experimentů nebude stát nic, ovšem posléze budete vyzváni k zaplacení 100 temných (prémiových) mincí za každý reset. Mechanika je tedy opět stejná jako v Diablo III, kde si můžete kdykoliv resetovat zkušenosti a poskládat je do nového balíčku. Ovšem v Drakensang Online je tato možnost omezena nákupem prémiové měny.

Kromě stromu zkušeností se v menu nachází i strom dovedností. Dovednosti si „kupujete“ za takzvané prastaré znalosti, které se dají buď získat zabíjením monster, vybíráním truhel nebo třeba plněním denních výzev. Nejsnazší způsob samozřejmě představují mikrostransakce, nicméně vzhledem k tomu, že mezi dovednosti patří záležitosti jako jízda na koni nebo teleport do města, se stále nedá mluvit o pay 2 win systému.

V partě se to lépe táhne

Protože je Drakensang online hra, lze si samozřejmě postavit partu a vyrazit za dobrodružstvím s nádechem ohně a hniloby bok po boku. Stejně jako u většiny jiných her s hanebně klišovitým příběhem, i tady platí, že s počtem spoluhráčů roste zábava exponenciálně. Mlátit po dvou sté hordu kostlivců baví málokoho, mlátit ji na dvě stě způsobů díky kombinacím útoků jednotlivých členů party už je o dost lepší.

Kde končí inspirace a začíná kopírování

Drakensang Online připomínáve spoustě věcí Diablo III. Stačí se podívat na samotného vládce podsvětí a člověk nemůže ani trochu pochybovat. Jakkoliv je samozřejmě dobré se inspirovat u úspěšnějších, bohapusté kopírování a vykrádání se nedá ponechat bez komentáře. Spousta misí, spousta map, herní mechanismy, rozhraní, bossové - to všechno křičí „Diablo“ tak úpěnlivě, že to nelze neslyšet.

Drakensang Online má jednoznačně na to, aby se vydal vlastní cestou, je si vědom své převahy na poli PvP i toho, že rozdíl mezi žádnou cenou a pěti stovkami je pro řadu lidí rozhodující, a přesto se jaksi nedokáže osamostatnit. Je samozřejmě pravda, že pokud někdo o Diablu ví jen z doslechu, tak si Drakensang Online zcela jistě užije a hra ho bude bavit, ale pokud tu zkušenost máte, tak nevyhnutelně nastane chvilka trapného ticha. Nepříjemně často. Tvůrce Drakensang Online lze jen těžko obvinit z toho, že dělají něco špatně, když si obrovskou porci hry „půjčili“ od slavnějšího a po všech stránkách řemeslně poctivého vzoru.

Apelovat tak můžeme snad jen na grafickou stránku hry, protože Drakensang již není unikátní prohlížečovou 3D hrou, nýbrž hrou se samostatným klientem (byť s pouhými 600MB nezvykle malým), grafickým nastavením a výběrem serverů, na které jsme zvyklí u „velkých“ onlinovek. A v tomto ohledu jsou k dispozici podstatně hezčí tituly.

Pokud se chce Drakensang Online zařadit po bok takových her, musí zapracovat i na grafice. Drakensang Online by si zasloužil, aby vystoupil ze stínu Diabla a přispěl svou trochou do žánrového mlýnku. A vzhledem k zapálení vývojářů se toho zřejmě i časem dočkáme. Nemusíte se však bát hru vyzkoušet hned, přeci jenom vás bude stát maximálně čas.