Divinity: Original Sin - Enhanced Edition

Verdikt
93

Vylepšená edice, která by se měla stát učebnicovým vzorem pro konkurenci. Až na pár drobností posouvá snad každý herní prvek minimálně o úroveň výš, chrlí na hráče hodiny a hodiny kvalitního dabingu, je hezčí i hratelnější a ovládá se výborně také na konzolích. Nově navíc nabízí lokální multiplayer. Nebýt pár otravných stigmat minulosti, zasloužila by plné hodnocení.

Další informace

Výrobce: Focus Home
Vydání: 27. října 2015
Štítky: fantasy, remake, tahová, izometrické, taktická, akční, rpg

Divinity: Original Sin byla jednou z nejlepších her svého roku. Hardcore nostalgiky vábila na pořádnou porci staromódního RPG zážitku, ale zároveň nabídla i řadu moderních prvků, aby byla přístupná i pro mladší hráče. Poskytla komplexní zážitek na desítky hodin, který z hráče dokázal vyždímat všechno a ještě trochu víc, ale hlavně neskutečně bavil. Tvůrci ze studia Larian se však rozhodli, že se svým výtvorem stále ještě nejsou spokojení, a výsledkem je Divinity: Original Sin - Enhanced Edition.

Hlavou proti zdi

Lariani se vydali na roční cestu vylepšování, uhlazování, balancování, zvyšování rozlišení i optimalizování. Rozšířili obsah o nové předměty, zajistili lepší padání lootu. Dokonce zašli tak daleko, že do jisté míry přepsali a vylepšili i příběh, který se nově opírá o texty, které jsou kompletně nadabované. A pokračovat by se dalo ještě opravdu dlouho.

Tímhle stručným výčtem můžeme říct, že podobně jako v případě původní hry se ani tentokrát Lariani nenechali zlákat na temnou stranu vývojařiny a nenabídli odfláknutou práci nebo „remaster“ na obvyklé úrovni. Šli hlouběji, šli dál, šli doslova hlavou proti zdi – pokud totiž máte zakoupenu původní hru, vylepšenou edici dostanete zdarma: objeví se jako nový titul v knihovně na Steamu.


Rozdíl mezi verzemi je natolik markantní, že ve vylepšené nejdou použít uložené pozice z té původní. Na druhé straně si ale natolik přepracovaný zážitek přímo říká o to, abyste si ho dali pěkně od začátku a vychutnali si všechny novinky v plné kráse.

Zážitek pro všechny!


Vylepšená verze původní hry se na konzolích hraje skvěle. Ze začátku možná chvílemi budete kňučet, že s myší bylo přepínání mezi postavami a volba schopností rychlejší. Jakmile se vám ale ovládání dostane pod kůži, zapomenete na rozdíly. Ze hry totiž přímo sálá, že při navrhování ovládacích prvků někdo používal mozek.

Předměty ze země můžete sbírat plošně i po jednom - klidně jedním tlačítkem. Popisky se zobrazují stylem, který nepřekáží a neruší, každý slot v inventáři vyvolává nabídky pouze s vybavením, které do něj lze vložit a tak dále. Zkrátka a dobře, jakékoliv obavy z konzolové verze se během chvíle rozplynuly.


Do jisté míry za to může i skutečnost, že hra prošla výraznou optimalizací. Načítání lokací nebo uložených pozic trvá jen zlomek původních časů. Ukládání je vůbec kapitola sama o sobě, protože probíhá během hraní. Hře stačí naznačit, že chcete uložit, dění na dvě vteřiny zamrzne a pak můžete zase pokračovat.

Tímhle multitaskingem hra neplýtvá vaším časem a zároveň ani není znát, že by zpomalila nebo se zastavila. PS4 verze si též drží stabilní framerate a běží v nádherném fullHD. A to vše i s vylepšením grafiky, která působí živěji a přirozeněji. Efekty kouzel jsou rozmáchlejší, prostředí je ostré a detailní. Vizuál, který už v původní hře měl díky svému stylu nakročeno k pomalému stárnutí, zkrátka omládl a vůbec mu to neuškodilo. Naopak.

Na co se zapomnělo

Přesto ale ve hře zůstalo několik drobností, které nebyly zrovna dokonalé už před rokem. Například organizace inventáře při interakci s obchodníky stále volá po vylepšení. Nově se sice parta dělí o peníze, když kdokoli z členů nakupuje a zrovna nemá vlastní hotovost. Stále ale platí, že každý hrdina přistupuje k obchodníkovi sám za sebe a se svým inventářem.


V praxi to znamená, že kvůli opravování předmětů musíte přepínat mezi charaktery, kvůli specifickým kouzlům a kontrole, zda je náhodou nemáte, musíte také přepínat a tak dále. Byl bych rád za sjednocení veškeré výbavy do jednoho okna během nákupů. Klidně i při aplikaci různých obchodnických bonusů a podobně. Nakonec, jednou jste skupina dobrodruhů. Řešení z jednoho okna by bylo přehlednější, rychlejší i pohodlnější, což je cítit o to víc při hraní na konzoli, kde je přepínání zdlouhavější.

Poněkud otravná je také skutečnost, že kouzla mají cooldowny i mimo boj, což zbytečně zpomaluje hru, když si například léčíte postavy. Stejně do další potyčky nevlezete, dokud si nevyhealujete skupinu. Není tedy důvod proces uměle natahovat tím, že se vám musí „nabít“ kouzlo, když ve výsledku jen čekáte a hru to nijak neobohacuje…

Já nesouhlasím

Umělá inteligence je celkově odvážnější a nově se během během tahových soubojů chová rozumněji. A pokud by vám to nestačilo, připravili vývojáři dvě speciální obtížnosti, které můžete zdolávat i v lokálním multiplayeru. Jednoduše stačí přitáhnout před konzoli druhý ovladač a už máte přidělenu postavu. Taková skupinka dobrodruhů se ale samozřejmě nemusí věčně držet pospolu. Když se rozhodnete splnit úkol na druhé straně mapy, v lokálním multiplayeru se rozdělí obrazovka na dvě půlky a obě postavy si mohou dělat co chtějí a kde chtějí.


Nezmizel samozřejmě ani online multiplayer, pokud si nechcete přátele tahat k sobě domů na gauč. Ovšem, co může být lepšího než užít si RPG napěchované možnostmi a různými řešeními ve dvou a popichovat se ve vymýšlení šíleností. I tentokrát totiž platí, že máloco je v Original Sin nemožné. Stále jde o hru, v níž vedle sebe existují dveře a truhly, které lze rozmlátit, a minimálně jedna docela snadno dostupná zbraň, která je naopak nezničitelná. Finálního bosse můžete skolit jednou ranou, dialogy jsou stejně důležité jako boje a k cíli vede spousta cest…

Zkrátka je potřeba hru doporučit všem, kterým původní verze unikla. A veteráni série, pokud dočetli text až sem, se mohou poplácat po ramenou za skvěle investované peníze. Získali za ně jednu skvělou hru a nově také druhou, která je ještě lepší, ač se to nezdálo příliš pravděpodobné.

Hříchy minulosti

Nováčci se také nemusí bát do hry naskočit. Jak už bylo řečeno, Original Sin je sice hardcore záležitost, ale zároveň je vyšperkovaná moderními zlepšováky, díky kterým se nebudou ztrácet. V rámci zápletky se ujmou role dvou Source hunterů, kteří připlouvají na ostrov Cyseal vyšetřit vraždu starosty města. Už po příjezdu ale zjistí, že z jedné strany smrdí nemrtví, zatímco z druhé připlouvají orkové, vražda nebyla tak úplně vražda a pak se teprve začnou dít věci.


Herní mechanismy jsou klasické, ale zároveň extrémně propracované. Hratelnost vás naučí pokoře, experimentování a umírání. Enhanced Edition ale zároveň přišla s nově vybalancovanými kouzly i nepřáteli a hraje se tedy plynuleji než původní verze. V praxi jde o slepenec rozhovorů, řešení logických hádanek a vynikajících taktických soubojů, v nichž hrají zásadní roli elementy, prostředí a kouzla.

Každé bojiště se může po vyvolání deště změnit na „minové pole“ kaluží, do nichž pak můžete šlehnout bleskem a usmažit kohokoliv, kdo v nich stojí. Nebo naopak třeba namočeného rytíře přivítáte mrazícím kouzlem a pak ho rozbijete na kousky. A tak dále, a tak podobně. Příběh navíc neustále nabírá na obrátkách a komplikuje se, takže ani po hodinách hraní nemáte pocit, že se v něm vyznáte a všechno je takové, jak se na první pohled tváří.

Poctivá práce

V Original Sin nemůžete být líní, nelze se spoléhat na skutečnost, že vás k cíli dovede šipka, pak jen „něco“ zabijete a úkol tím splníte. Všude jsou pasti a nástrahy, komplikace se vám pletou pod nohy, ale také lepí na paty. Svět je navržený tak, aby vás neustále vytrhával z pohodlné zóny a přitom vás nepříliš násilně učil novým věcem. Z hraní Original Sin zkrátka můžete mít velice dobrý pocit už jen z toho důvodu, že to není zrovna snadná záležitost, a pokud se vám daří, znamená to, že jste dobří.

A tak to tady máte. Kompletní balení. Ještě lepší skvělá hra. V případě Divinity: Original - Sin Enhanced Edition nemá ani na chvilku smysl nad koupí přemýšlet – prostě jděte, nepřemýšlejte, kupte a hrajte. Změn a vylepšení oproti původní verzi je tolik, že plně opodstatňují vydání nové verze, což se v obecném měřítku dá říct jen o zlomku „vyleštěných edic“.