Dissembler

Základní premisa zní až nebezpečně ohraně – spojte minimálně tři plochy stejné barvy. Nemusíte se však lekat, tento dobře známý princip autor používá novými a netradičními způsoby. Vaším cílem je přitom zbavit se všech dílků v úrovni. Ta má přesně daný tvar a po spojení barevné plochy zmizí. To je dobré, ale také špatné. Dílky totiž jen tak nepřesouváte, ale protáčíte, jako kdyby to bylo domino. Velmi snadno tak sami sebe vlákáte do pasti.

A když mluvím o pasti, myslím tím situaci, kdy plochu rozdělíte tak, že ostatní barvy už prostě nespojíte. Velmi brzy se tak naučíte, že je nejlepší začínat od malých celků či málo zastoupených barev. Správným pořadím tahů pak můžete jednu osamělou barevnou plochu přesunout na druhou stranu úrovně a spojit ji se zbytkem. Hra svůj jednoduchý princip užívá skutečně naplno a jednotlivé rébusy jsou chytré a vynalézavé.

Věřte mi, že dříve či později uděláte chybu. A ne jednu. To však vůbec nevadí – autor myslel na vaše pohodlí, takže není potřeba restartovat celou úroveň a začít znovu. Kdykoliv se můžete vrátit o krok zpět. Snadno tak najdete moment chyby a pokračujete od něj. Podobně příjemně funguje i přeskakování úrovní. Pokud se zaseknete, není všem dnům konec. Klidně můžete pokračovat v další úrovni a k té nedokončené se vrátit později. 

Hra vlastně stojí na jednom pevném základu, který postupně komplikuje dalšími barvami a složitějšími tvary úrovní. To funguje opravdu dobře. Stejně vás však jeden jediný princip může po chvíli začít nudit. Hra naštěstí později přidá dva nové prvky – plochy, které po spojení změní barvu a kotvící body, které omezují spojení. Oba tyto principy přidají hře komplexitu i další vrstvu obtížnosti, jen si nejsem jistý, zda to bude stačit. Oproti jiným logickým hrám tak může Dissembler působit trochu chudě. 

Na druhou stranu nemohu říci, že by tu bylo málo obsahu. Úrovní je opravdu hodně, obtížnost v nich postupně roste, a každý den pro vás autor chystá novou šestici levelů. Alternativou je také nekonečný mód, u kterého můžete zcela pokojně relaxovat. Na rozdíl od základní hry, která se velmi brzy vyvine v dost obtížný logické rébus. 

Za zmínku stojí i zpracování, které se zcela jednoznačně povedlo. Přestože hra pracuje s jednoduchými barevnými plochami, všechny efekty otáčení a skládání jsou prostorové a působí velmi dobře. Minimalistická grafika je rovněž velmi příjemná. To samé lze říci o zvukovém doprovodu. 

Dissembler je od pohledu jednoduchá a příjemná logická hra, která však i z takto základního principu dovede vykřesat zábavnou hratelnost, jenž představuje velmi slušnou výzvu. Principy se sice za chvíli začnou opakovat, ale obsahu je ve hře dost, takže by vám úrovně jen tak dojít neměly. Za hru navíc zaplatíte 80 korun, takže už vás nemohou strašit reklamy ani další nečekané platby. To je v dnešní době příjemná změna. Za své peníze pak určitě dostanete povedenou hru v hezkém kabátě.