Dishonored: Death of the Outsider

Schopnosti budou stačit!

Naše „hrdinka“ sice na rozdíl od Corva a Emily nenese Outsiderovo znamení, ale to neznamená, že jí nevěnoval trochu nadpřirozené moci. Poněkud nedobrovolnou výměnou za polovinu obličeje a pravou ruku získáte po úvodní misi trojici schopností. Foresight, která Billie umožňuje zastavit čas, označit si nepřátele nebo body zájmu, a to i skrz zdi. Displace, což je obdoba Blinku z předchozích dílů, čili teleport. A konečně Semblance, díky níž si můžete na chvíli vypůjčit něčí podobu a pohybovat se tak mezi nepřáteli, aniž byste vzbudili podezření.

Protože jde o schopnosti plynoucí z artefaktů, nikoliv z prokletého tetování, není k jejich využívání potřeba doplňovat energii pomocí lektvarů – z Prázdnoty se dobíjí samy. Naproti tomu je ale v průběhu hraní nelze nijak vylepšovat a trojka je oproti původním hrám poměrně skromné číslo. Kromě Semblance také nejsou zrovna dvakrát inovativní nebo originální. Podobně je na tom i možnost naslouchat krysám, což je pro změnu variace na šeptající srdce, abyste se dozvěděli podrobnosti o místě nebo dostali tip na alternativní postup úrovní.

Billie kromě svých nadpřirozených schopností disponuje také širokým arzenálem zbraní, které vám výrazně usnadní jak plíživý, tak akční postup hrou. Kromě klasických a taserových šipek jsou tu ohnivé střely, které stráže v mžiku promění v hromádky doutnajícího popela, omračující i tříštivé granáty, šrapnelová mina nebo hopík na odlákání pozornosti. Naším oblíbencem je ale magnetická pastička, kterou lze přilepit na libovolný povrch a potom už jen pozorovat nic netušící nepřátele, jak si to k ní bezmocně plachtí vzduchem, aby následující hodiny viseli za zápěstí u stropu.

Historky z podsvětí

Munice je po lokacích hojně rozmístěná, což přímo vybízí k experimentování a kreativnímu řešení „problémů s přelidněním“. Zbraně navíc můžete dál vylepšovat nakupováním u obchodníků na černém trhu, případně sbíráním starých dobrých kostěných amuletů. I těch je tentokrát všude poschovávaných dost a jejich efekty jsou o poznání silnější než v předchozích dílech, což částečně vynahrazuje nemožnost vylepšování schopností.

Kromě toho se v hnízdech pokoutných obchodníků nachází také nástěnky s kontrakty, jejíchž plněním si na tolik potřebné hračky můžete vydělat. Nepovinné úkoly významně prodlužují herní dobu a kolikrát se jedná o zapeklitější zadání než u samotných hlavních misí – a že zlikvidovat nesmrtelného poloboha není zrovna procházka zahradou císařského paláce. Když se kupříkladu za bílého dne máte zbavit znelíbeného mima, a ještě to naaranžovat tak, aby jeho nedobrovolný odchod vypadal jako nehoda, musíte se nejprve vypořádat s jeho publikem, protože uvědomělí občané při sebemenším náznaku podezřelé aktivity běží zburcovat stráže. I příběhové pozadí vedlejších úkolů je občas zajímavější než hlavní dějová linka, přičemž na některé narazíte úplnou náhodou při prozkoumávání města.

Kontrakty hrají mírně ve prospěch plížení a nenásilného postupu hrou, zabíjení a akčnímu přístupu naopak nahrává nepřítomnost systému chaosu z předchozích dílů. Přece jen je Billie odchovaná nájemným vrahem, takže i z příběhového hlediska dává smysl sem tam někoho odeslat na věčnost v Prázdnotě. A pocit z vlastní vychytralosti, jak jste krásně vyzráli nad nepřáteli, aniž by si vás všimli, může být podobně uspokojivý, jako proměnit je na hromádku cárů zkrvaveného masa. Zabít ale také za celou dobu nemusíte nikoho.

Byl to jen větříček

Děj je tentokrát přímočarý a rozdělený do pěti kapitol, které se kromě poslední odehrávají v přímořské Karnace, známé z druhého dílu. Tvůrci se proto nevyhnuli částečné recyklaci prostředí. Jeden z cílů se totiž nachází jen v minimálně pozměněné královské konzervatoři, a i některá další místa vám mohou být lehce povědomá. Lokace jsou dokonale promyšlené a logicky propojené, jak je v sérii standardem, ovšem troufáme si tvrdit, že žádná z nich genialitou nepřevyšuje třeba takový hodinový dům ze dvojky.

Nejvíc se mu blíží asi budova banky, odkud musíte ukořistit tajemný meč, a kterou kromě běžných vojáků střeží jejich mechaničtí příbuzní. Navíc nabízí největší svobodu řešení, pro sérii tak typickou. Umělá inteligence nepřátel zůstává na vysoké úrovni a stráže jsou všímavé. Pokud vám zpoza překážky kouká kus znetvořené ruky, zapomenete zavřít dveře, které předtím rozhodně nebyly otevřené, nebo neobratně schováte bezvládné tělo jejich kolegy, zaručeně zbystří. Na druhou stranu vám nic nebrání si půjčit obličej některého z nich a předstírat pátrání, zatímco jim ve skutečnosti štípnete z kapes klíč od kanceláře.

Taktéž povedený je dabing, hudba a celkově práce se zvukem. Sympaticky nakřáplým hlasem Billie zůstává Rosario Dawson a ústy jejího mentora Dauda k vám promlouvá charismatický Michael Madsen. Jedna z misí zahrnuje infiltraci vily operního pěvce, který trénuje árie na večerní představení během toho, co mu jednoho po druhém likvidujete bodyguardy. Má to své kouzlo a dramatickou atmosféru, a to nemusíte zrovna fandit vážné hudbě. Hluk je navíc dobrý způsob, jak odlákat něčí pozornost. Nebo ji na sebe upoutat, když pečlivě uspanou úřednici probudí hlasité cinknutí mechanické pokladny, protože jste si její obsah sobecky chtěli zcizit pro sebe…

To je vše, přátelé

Fanoušky oldschool stealthu jistě potěší nastavení obtížnosti, kde si můžete vypnout většinu ukazatelů uživatelského rozhraní a řídit se jen podle svých instinktů a papírové mapy. Samozřejmě až potom, co ji někde najdete. Pro masochisty je tu pak funkce, která zablokuje možnost ukládání kdykoliv a kdekoliv a v případě smrti vymaže veškerý dosavadní postup.

Projít Death of the Outsider nám s vyhýbáním se soubojům, většinou vedlejších úkolů a podrobným prozkoumáváním zabralo přibližně osm hodin. Při aktivním používání meče a granátů to může být třeba půlka, při vyzobávání veškerých sběratelských předmětů a kontraktů o něco déle. Po dohrání se zpřístupní možnost vrátit se k Billie v režimu Original Game+, kde jsou její schopnosti nahrazeny těmi z původní hry – ale jsou opět jen tři, což je zbytečně limitující, a amulety i výbavu si musíte posbírat znovu. 

Konec je bohužel spíše antiklimaktický a působí jako celkem definitivní tečka za sérií, což ovšem nebrání dalším případným spin-offům nebo prequelům. Pokud vás baví plížení a whalepunkový svět, nic lepšího vás tento podzim nejspíš nečeká a zklamaní určitě nebudete. Na druhou stranu se nelze ubránit pocitu, že se Arkane tak trochu snaží vydávat za plnou hru něco, co dost dobře mohlo být klasické DLC ke druhému dílu.