DIRT 5

Zatímco Dirt 4 byl hrou simulující závody rally lehce arkádovým jízdním modelem, což z něj dělalo mnohem přístupnější titul, než je přísnější simulace Dirt Rally, Dirt 5 se k odkazu královské disciplíny už vůbec nehlásí. Vypadá to, jako by v Codemasters chtěli obě série co nejvíc odlišit – na jedné straně mít skutečnou rally, na té druhé co nejarkádovitější závodní hru pro… úplně kohokoliv.

Hrubozrnná arkáda

Ve své snaze ale zacházejí až příliš daleko. Mezera mezi Dirt 5 a Dirt Rally 2.0 je natolik obrovská, že ve značce najednou vzniká díra pro hráče libující si v závodních hrách, ale ne jejich simulacích. Jízdní model Dirtu 5 je totiž tím nejobyčejnějším a nejjednodušším, s jakým jsme se za dlouhou dobu setkali.

V momentě, kdy ke hře usednete, ji už dávno umíte. Ihned si podmaňujete jednu zatáčku za druhou, vykružujete perfektní drifty a zajíždíte rekordní časy. Není nic lepšího, než když vám ovládání skutečně přejde do krve a vy cítíte svůj pokrok směrem k úplnému ovládnutí vozidla. Jenže v pátých Dirtech k takovému vývoji nedochází, každé auto máte ihned plně pod kontrolou, čímž odpadá veškerý strach z neznámé cesty před vámi a s tím spojený adrenalin.

Zkrátka a jednoduše je zdejší jízdní model nudný, postrádající jakékoliv charisma. Vozidla nemají očekávanou váhu a působí jako plastové hračky, čemuž odpovídají i směšné kolize s čímkoliv na trati a mimo ni. Když navíc začnete trochu blbnout, fyzika se vzepře a předvede vám vlastní psí kusy, které se hodí leda tak do vtipných videí na YouTube, ale během hraní za ně vděční nebudete.

Kariéra nikoho, kariéra o ničem

Nic z toho by nebylo dobrou vizitkou pro žádnou závodní hru. Nicméně v tomto případě je to možná paradoxně dobře. Pokud Codemasters cílí s Dirtem 5 na mladší publikum teprve se seznamující se závodními hrami, naprosto jednoduchá arkáda je okamžitě dostane do závodu a nebude je nijak otravovat jakýmikoliv dodatečnými systémy a zdržovat od vlastního ježdění.

Tady neřešíte vůbec nic. Prostě sednete a jedete. Kariéra je natolik strohá, že se z ní stává pouze jakýsi nutný náhodný výběr za sebe naskládaných závodů s minimální možností výběru dalších eventů. Sice si můžete zvolit sponzora diktujícího jisté cíle, ale odměnou jsou vám tak maximálně peníze, jejichž nedostatkem nijak netrpíte a nemáte je ani za moc co utrácet, případně různé kosmetické doplňky spíše podporující onlinové hraní než cokoliv jiného.

Podcasty, v nichž účinkují hvězdy Troy Baker a Nolan North, mají sloužit jako zdejší vyprávění příběhu, ale nejsou vůbec zajímavé a často zbytečně dlouhé. Ve hře, kde jeden závod trvá sotva pár minut, nechcete dalších 5 minut trávit koukáním na nabídku menu a nasloucháním zbytečnému tlachání. Vůbec nemáte pocit, že byste sami byli součástí kariéry a nemáte moc důvodů zajímat se o to, co se v ní vlastně děje.

S čím a na čem

Obecně chybějícímu vzrušení nepomáhá ani skladba typů závodů, kterých je sice papírově poměrně dost, ale ve většině případů jde o pouze jinak pojmenované kroužení po trati v bahně, prachu, na silnici, sněhu či ledu.

Lokace samotné jsou naštěstí poměrně zajímavé, některé z nich dokonce skutečně působivé, což platí i o vozovém parku. Vedle historických a moderních rally speciálů si osedláte mnohá moderní SUV, buginy, formulky, elektrická auta budoucnosti a další zvláštní dvoustopá licencovaná vozidla.

Přestože je zcela odlišné řídit malý, hbitý speciál od Škody a mohutný těžký Mustang z minulého století, rozdíl v ovládání aut té samé kategorie je sotva znatelný. Výběr vozidla se tak často omezuje pouze na vizuální stránku, a tedy váš vkus. Většinu času je dokonce úplně jedno, po jakém jedete povrchu, protože na většině z nich se auta chovají stejně.

Výjimku tvoří led, kde je o něco horší přilnavost a nejlíp na tom je dynamický sníh, který má na řízení vozidla skutečný dopad. Jisté severské lokace se mohou v průběhu závodů zavát sněhem a vy cítíte, jak se auto čím dál tím líněji prohrabává houstnoucí pokrývkou.

Biblické počasí

Počasí je tou nejsilnější stránkou celé hry, přestože Dirt 5 bohužel nemá konzistentní grafickou kvalitu. Místy vypadá jako hra, která rozhodně nevyšla v roce 2020, jindy se zase díváte zpříma do očí přenádherné budoucnosti.

To když den se západem slunce přechází v noc, trať ozáří světla reflektorů a neonů, do toho začne pršet a případně se ozve sám bůh hromu. V takových situacích by se atmosféra dala krájet. Nepřeháníme. Efektem jsme byli zcela ohromení už v betě a konečný výsledek je ještě o fous lepší.

Uhánět nocí ve sněhové vánici je neskutečně napínavý, skoro až nebezpečný zážitek, kdyby vám tedy ve hře cokoliv hrozilo, protože model poškození je tu sotva přítomen a spíš na okrasu. Navíc vyberete jakoukoliv zatáčku v téměř jakékoliv rychlosti, takže čeho se bát. Ale jenom samotné sledování toho, jak projíždějící vozidla rozvíří napadané listí a konfety, má svoji krásu.

V takových chvílích dokážete zapomenout na všechny ústupky jednoduché zábavě a nedostatky této jinak bezduché a strohé hry. V takových chvílích vás závodění jednoduše baví, užíváte si onen pocit perfektních průjezdů náročnějšími zatáčkami a jste rádi, že řídíte právě vybrané auto.

Nahoru a dolů

Tyto chvíle bohužel pomíjejí a střídají je další závody bez dramatičtějších přírodních úkazů, které vás vrátí do reality a utvrdí v tom, že Dirt 5 je ve svém jádru vážně až příliš obyčejnou hrou, která má tendence zazářit jen občas. Je obrovská škoda, že nepřevládají epické momenty, protože pak bychom byli schopní hře její nijaký jízdní model a nudnou, téměř neexistující kariéru tolerovat o něco víc.

Ale je to, jak to je. Dirt 5 místy ukazuje, jak nádherné může závodění být, když tvůrci věnují pozornost i přírodě a atmosféře. Codemasters se ale bohužel mnohem méně soustředili na náplň kariéry a s jízdním modelem zamávali natolik, že se s ním dostali do míst, kde v této sérii ještě nebyl. A jsou to místa, za která vděční nejsme.

Rovněž se jim nepodařilo hru pořádně odladit a během testování jsme byli až nehezky často překvapováni pády do systému. Zato si ale zaslouží uznání snaha inovovat sérii i jinde než jen v oblasti počasí. Poprvé v sérii se nabízí editor tratí vykradený z Trackmanie, který vám umožní vytvořit si vlastní zábavní park například pro režim Gymkhana či rozbíjení bodovaných kostek rozházených po aréně.

V editoru se můžete dostatečně vyblbnout a vytvořit skutečně šílené okruhy, jejichž kvalitu otestujete na komunitě. Sami si můžete vyzkoušet výtvory ostatních hráčů, takže až vás omrzí kariéra, je o další obsah postaráno. Od multiplayeru nečekejte nic, co byste už tolik let neznali. Je tu, a to vám musí stačit.

Nic pro závodníky, něco pro nováčky

Nebudeme zastírat, že jsme spíše zklamaní. Série Dirt má v našem srdci své jasně definované místo a každý z jejích dílů nás svým způsobem bavil, vždy hlavně z hlediska vybraných disciplín a jízdního modelu. Disciplíny v kariéře Dirtu 5 jsou ale až příliš jednotvárné a nudné, zatímco jízdní model je až zbytečně bezpečný a je pro nás tou nejslabší stránkou hry.

Štve nás to o to víc, že Dirt 5 umí na trati vykouzlit tu nejlepší atmosféru, s jakou jsme se kdy v závodních hrách setkali. Kvůli ní jsme se vrhali do každého dalšího závodu a doufali, že tohle bude zrovna ten, kde počasí vynese své nejlepší karty. Noční polární zář? Ó, tisíceré díky! Častěji jsme ale odcházeli zklamaní ze závodů, které byly naprosto bez chuti a rychle se staly něčím, co je potřeba přetrpět, aby byl člověk posléze odměněn další parádní divočinou.

Hru nelze doporučit komukoliv, kdo má k závodění alespoň nějaký vztah a očekává od něj výzvu (i na těžkou obtížnost se se soupeři přetahujete tak maximálně do třetí zatáčky, abyste pak o nich do konce závodu neslyšeli). Na druhou stranu, pokud vás nebaví cokoliv řešit, chcete prostě jen vyrazit na trať a čas od času si u toho užít ohromující podívanou, nešlápnete s pátým Dirtem vedle.