Diaries of a Spaceport Janitor

Verdikt
50

Hra o neustále se opakující rutinně vesmírného uklízeče či uklízečky, která se snaží být zajímavá svým zaměřením na nekonečný stereotyp. Prvotní nadšení rychle opadne, a pak už zbyde jen bezduchý pokus o společenský komentář.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Sundae Month
Vydání: 16. září 2016
Štítky: sci-fi, experiment, indie hra, humor, adventura, simulace

Když vás hra postaví před situaci, že jste uvězněni na planetě, ze které se chcete mermomocí dostat, často vám také nabídne možnost se z daného místa prostřílet, svrhnout vládu nebo jinak změnit váš osud v trochu přívětivější. Ne však v Diaries of a Spaceport Janitor, kde pracujete jako uklízeč, a pokud se chcete z tohoto bohem zapomenutého místa dostat pryč, je čas si vyhrnout rukávy a dát se do práce. Odpadky čekají.

Úklid na trojce! 

Hrajete za mladou ženu z vesmírné rasy Alaense a máte za úkol udržovat trh na planetě Xabran’s Rock v co nejčistším stavu. Jednou však omylem vlezete do dungeonu, zpět se vrátíte s prokletím a novým přítelem v podobě poletující lebky. Najednou před vámi stojí, kromě každodenní rutinní práce a snahy vzít nohy na ramena, i potřeba zbavit se kletby.

Pokud očekáváte od Diaries jakékoliv dobrodružství nebo snad vyprávění příběhu, musíte své představy přehodnotit. Ne nadarmo tvůrci označují svou hru jako anti-adventure. Vaše první kroky po virtuálním tržišti vás o tom přesvědčí. Všudypřítomný zmar a beznaděj situace, ve které se zrovna nacházíte, vás bude obklopovat na každém kroku. Váš plat je mizerný a vydatnější jídlo je většinou zcela mimo vaši finanční možnost. Prvních pár herních dní proto budete jen pobíhat a spalovat vše co najdete, s vidinou lepších zítřků.

Když už si myslíte, že se vám začíná dařit, potkáte jednoho z hlídačů, kteří se v poměrně hojném počtu potulují po ulicích. Ten vám doslova sní většinu těžce vydřených peněz a vám zbydou jen oči pro pláč a prázdný žaludek. V takové chvíli seberete napůl nahnilé jablko ze země, zapíšete si své zážitky do deníčku, před spaním se pomodlíte a budete přemítat o nesmyslnosti veškerého bytí.

Jakmile se vaše konto bude pohybovat alespoň v trojciferných hodnotách a ubyde stresujících situací, nastane čas začít posbírané předměty třídit a u některých hledat i jiný způsob využití. Například svíčky se dají zapálit u svatyní jednotlivých bohů pro zvýšení vašeho štěstí, prázdné krabice můžete prodat sběrateli, a když bude štěstí stát na vaší straně, najdete i poměrně cenné předměty, které se válí po zemi.

Služebníček 

Téměř každý předmět zde má svého kupce. Mezi spalováním všech odpadků budete ještě přebíhat z jedné strany tržiště na druhou, promlouvat s každým prodejcem a snažit se najít toho pravého.

Samotné pobíhání zpříjemňuje provedení okolí. Ačkoliv grafické zpracování trpí na nedostatek detailů, i tak je dokáže vytvořit zapamatovatelné prostředí, ze kterého na vás dýchne atmosféra opravdového tržiště na bůhvíjak vzdálené planetě. Vývěsní neonové tabule s nápisy, co jaký prodejce nabízí, jasné rozdělení na vyšší a nižší třídu, a také zvuková stránka, díky které se vám začnou sbíhat sliny pokaždé, když jen projdete okolo stánku s jídlem a uslyšíte prskání žhavého oleje... Atmosféra je zkrátka působivá.

Syndrom vyhoření 

Nic z toho, co hra nabízí, není bohužel dostatečně propracované. Po několika hodinách totiž prvotní nadšení přejde a neustálé podkopávání nohou začne lézt na nervy. Hra vás totiž nutí dělat několik věcí naráz, ale vzhledem k absenci mapy nebo alespoň jednoduchého seznamu úkolů, je jakákoliv snaha dosáhnout smysluplného postupu naprosto marná. Jste si sice nuceni dělat zápisky do deníku každý den před spaním, ale veškerý smysl se vytratí ve chvíli, když se rozhodnete si tam začít psát důležité informace. Stačí hru jednoduše vypnout a při dalším spuštění jsou všechny zápisky pryč.

Navíc vás hra poměrně často nutí změnit pohlaví postavy, což doprovází rozmazání obrazu – pak nemůžete nic dělat, dokud si pohlaví nezměníte. Očekávali jsme, že spolu se změnou pohlaví se změní i schopnosti. Marně. Ve skutečnosti se každý druhý den probouzíte s tím, že musíte dojít k automatu na změnu pohlaví, tam utratit těžce vydřené peníze a odměnou vám bude velké krásné nic. Změna pohlaví totiž nemá vliv na jakýkoli žádný aspekt hry, kromě toho, že obtěžuje a kazí už tak průměrný zážitek.

Diaries of a Spaceport Janitor se nedá brát jako hra, ale spíše jako experiment. Na každém kroku vám hra vnucuje spoustu aktivit, které musíte plnit, a když se tak stane, zjistíte, že se ve výsledku vlastně nic nezměnilo. Chvíli hra působí jako parodie na ostatní simulátory zaměstnání, v další chvíli chce být RPG, ale ani jedno nedělá pořádně.