Diablo Immortal

Hned od prvního spuštění vám bude jasné, že tohle je Diablo. Od přihlašovací obrazovky s výběrem serverů, čekání ve frontě na přihlášení, výběru postavy a hned prvních kroků v tomto temném démonickém světě. Nabídka postav není zatím tak široká, ale každý by si zde měl vybrat. Ať už preferujete běžnou mlátičku, čaroděje, střelce, nebo třeba nekromanta, za kterého hraji i já. Vybírejte důsledně, se svou postavou nějaký čas strávíte.

Pokud jste naposledy hráli před lety druhý díl této ikonické série, spoustu věcí pravděpodobně nepoznáte. Diablo III se totiž překlopilo od přímočaré hack-and-slash rubačky do hack-and-slash MMO rubačky, kde se potkáváte s dalšími hráči, plníte časově omezené výzvy, hledáte parťáky pro náročné úkoly, měníte předměty a jen tak se potkáváte ve městě. A právě na toto Immortal navazuje. 

Začněme ale tam, kde začíná každá Diablo hra – je zábava zabíjet potvory? Diablo kombinací animací, zvukových efektů a ovládání zvládá navodit vážně uspokojivý pocit u prořezávání se hromadami nepřátel. A v tomto ohledu mobilní Immortal nezklamal. I přesto, že se jedná o mobilní verzi, ihned od prvních momentů jsem měl pocit, že hraji další Diablo titul. To je super základ, od kterého se můžeme odpíchnout. 

Hra podporuje herní ovladač a na počítači samozřejmě půjde hrát s klávesnicí a myší. Na druhou stranu musím uznat, že dotykové ovládání se vážně povedlo. Na levé straně obrazu se pohybujete a pravým palcem spouštíte schopnosti a útoky. Hra sama míří, ale tažením prstu vždy můžete útok upravit. A funguje to vážně pohodlně a ani jednou mě nenapadlo, že mi ovládání stojí v cestě.

Hra samozřejmě nabízí příběhovou kampaň, která má tři účely. V první řadě vás uvede do vesmíru Diabla, jeho démonů, magických kamenů a depresivního světa. Postupně vás učí všechny herní mechaniky, kterých je mnohem více než byste zprvu čekali. A nakonec před vás hází neustále další a další aktivity, dokud hře nepropadnete a nebudete ji chtít prozkoumávat sami od sebe. 

Dialogy nejsou špatně napsané a zpravidla jsou i dobře namluvené. Faktem ale je, že jsem je po pár hodinách začal přeskakovat. Většina z nich vede k prostému úkolu: „Dojdi tam a někoho zabij.“ S tím v podstatě nemám problém, to je na Diablu nejzábavnější. Ale nemusím k tomu vždy slyšet nějaké odůvodnění. Co však za pozornost stojí je sám svět. Nejsou to jen temné kobky, jak byste si mohli myslet. Navštívíte rozlehlá města, močály, lesy i vyprahlou poušť. A vše vypadá nečekaně dobře. Hra si drží skvělou atmosféru ať už vás posílá kamkoliv. 

Takže mlátíte příšery, postupujete příběhem, sbíráte předměty a vylepšujete své statistiky a schopnosti. Tam to ale zdaleka nekončí. Aby vás hra dovedla zaháčkovat a udržet, připravila spoustu dalších aktivit. A rovnou říkám, že zde nedovedu vyjmenovat všechno. Samo prozkoumávání světa se vyplatí, protože můžete narazit na legendární nepřátele, objevit skrytou kobku nebo náhodný úkol. Přímo v hlavním městě však můžete přijmout nové úkoly každý den, proniknout do prastaré trhliny, která vás zavede do náročné kobky, trhlina výzev vás zase odměňuje za to, že zvládáte těžší a těžší kobky, můžete plnit bestiář záznamy o příšerách, přidat se do guildy nebo soupeřit s dalšími hráči. 

Svět Diabla prostě žije a je plný aktivit. Velmi snadno zde můžete hrát do chvíle, než se vám vybije telefon a nikdy se nepřistihnete, že nemáte do čeho píchnout. Další typ komplexity vychází z předmětů. Během hraní samozřejmě sbíráte výbavu, a to nejlepší rovnou používáte. Hra vám v tomto ohledu dost pomáhá, protože vám navrhuje co je lepší. Minimálně na začátku má smysl se tím řídit. Jakmile se dostanete k legendárním předmětů, tak už pouhé zjednodušené číslo skóre nebude stačit, protože vás už víc mohou zajímat schopnosti předmětů. Tento zjednodušený systém však kvituji s povděkem, hlavně proto, že další komplexita přichází s vylepšováním, magickými kameny, jejich vylepšováním, aplikováním esencí apod. Do toho raději nebudu zabíhat, je toho prostě hodně a hra vás to včas naučí.

Samozřejmě z tohoto titulu se jedná o free-to-play hru. Můžete hrát desítky hodin a ani jednou nenarazit na potřebu cokoliv koupit za reálné peníze. Na tohle si v Blizzardu dali vážně pozor. Občas však můžete chtít nakoupit nějaké materiály rychleji bez nutnosti si je vybojovat, budete chtít stylovější a drsněji vypadající skin na magickou kosu. A tehdy můžete začít utrácet. A těžko říct, jak to bude po sto hodinách ve hře, ale nyní mám pocit, že autoři ten balanc zvládli dobře. 

Je to velká online hra, která se neobejde bez porodních potíží. Servery vás občas odpojí, některá místa ve světě jsou náročnější a slabší telefony je nemusí zvládat, a hlavně ono potkávání ostatních hráčů je občas dost divné. Nejednou uvidíte dalšího hráče, jak mlátí do vzduchu, zatímco vy sledujete příběhový rozhovor. On pravděpodobně už zažívá epický souboj, který vás čeká až za chvíli, ale tohle spojení s ostatními prostě zatím funguje místy komicky. Na druhou stranu se můžete snadno spojit a jít mlátit příšery spolu, což má své výhody.

Nečekal jsem to, ale Diablo Immortal mě překvapilo ve všech směrech. Blizzard sklízí v posledních letech samou kritiku, ale tato mobilní odbočka se jim více než povedla. Hra se skvěle ovládá, nabízí oceán obsahu a minimálně teď po startu nepůsobí jako ždímačka na peníze. A já mám novou oblíbenou mobilní hru.