Deus Ex GO

Se stylovostí nejdál dojdeš

Ve prospěch Deus Ex GO hovoří celá faktorů. V prvé řadě se na hru velmi příjemně dívá. A nejen to, ke slovu se přihlásí i skvělý poslechový vjem. Audiovizuální stránka pracuje s motivy cyberpunku a sci-fi, přesně podle zvyklostí předchozích dílů série. Současně se ale při návrhu úrovní vydala cestou minimalismu, což je zase kurz, který nastavil už Hitman GO.

Dává tak vzniknout světu ve zlatém věku kybernetiky plném robotů a počítačů a přesto se nebojí na pozadí tohoto sterilního prostředí umístit třeba starý divan nebo almaru. Jednu. Prostě jen tak. Připočtěte si k tomu vyloženě jednoduchý a elegantní level design a je jasné, že se můžete těšit na působivý zážitek perfektně vystihující ducha a hutnou atmosféru univerza Deus Ex.

Strategické sci-fi

Pochopitelně, všechna tahle krása by hře nebyla příliš platná, kdyby ztrácela náplní či snad hratelností. To ovšem není případ Deus Ex GO. Roli hlavního hrdiny tu opět plní Adam Jensen, protagonista Human Revolution i aktuálního Mankind Divided, s nímž si na ploše 54 úrovní užijete spoustu zábavy. Jensen, alespoň co se herních činností týče, zdědil mnoho zejména po slavné archeoložce. Tam, kde totiž Hitman GO nabídl volnější hřiště k likvidaci jednotlivých cílů, posunula Lara koncept GO her k lineárnímu dobrodružství, kde je ve vašem zájmu především dobrat se konce úrovně.

Stále však mluvíme o tahové puzzle hře, což v praxi znamená, že se posouváte hezky políčko po políčku, přičemž na každý váš krok tu připadá jeden krok nepřítele. Ne všichni se ale pohybují automaticky. Řadoví vojáci se dají do pohybu, až když vás zpozorují před sebou, obdobně jsou na tom drony. Roboti si nicméně pochodují nezávisle na vás a kulometné věže zase pálí na potkání.

Hra začíná s kladením překážek před hráče pěkně zlehka, zpočátku často stačí protivníky obejít anebo se k nim pěkně připlížit zezadu a nechat promluvit Adamovu čepel. Jak však Des Ex GO postupně přihazuje do své rovnice nové prvky, postupy k překonání úrovně se stávají složitější. Sítě polí, po nichž se lze pohybovat, se rozrůstají a vy si tak musíte osvojit nové techniky.

Jednou budete lákat stráže, aby opustili své místo a vy mohli proklouznout okolo. Podruhé po vás zase bude hra chtít, abyste si propočítali pohyb všech postav několik tahů dopředu a vstoupili před smrtící věžičku přesně tehdy, kdy ji zakryje procházející hlídka. Přítomný je rovněž hacking, jenž přetáhne kulometnou pozici na vaši stranu nebo „zapne“ dosud neaktivní dlaždici v podlaze, která bránila v cestě ven.

Vyšší dívčí herního návrhářství

V kombinaci s neviditelností to tvoří už slušné množství proměnných, s nimiž lze operovat. Obzvláště pozdější levely proto mají relativně dost komplexní podobu. V nich musíte pomocí kombinace několika metod jednak přechytračit své nepřátele a za druhé se také pozorně vyhýbat všem nástrahám. Stačí chybný úsudek, špatný plán a končíte prošpikováni kulkami, surově ubyti či se najednou ocitnete na políčku, odkud vede cesta jen přímo před nosem strážného. A ten něco takového samozřejmě nenechá bez povšimnutí.

Naveďte ale patrolu před hlaveň kulometu, ošalte robota, aby sám uvěznil dalšího protivníka na oné neaktivní dlaždici, a povede to k pocitu úplně odlišného ražení. V Deus Ex GO si velmi často budete po vyřešení nějakého problému připadat jako mistr stealthu a obratný manipulátor, třebaže postup každou úrovní zůstává přísně nalinkovaný. Hodně to vypovídá o schopnosti tvůrců pospojovat jednotlivé mechanismy ve funkční celek. Dlužno říci, že ve výborný celek, kde postupné procházení hrou přináší opravdovou satisfakci.

Velikou devízou titulu je také balanc. Nikdy si tváří v tvář překážce nebudete připadat příliš silní, ani nedostatečně vybavení, abyste si s ní nemohli poradit. Obtížnost s přibývajícím časem samozřejmě narůstá, opět se však ani jednou nepřehoupne z kolonky „adekvátní výzva“ ke kolonce „nepřiměřená otrava“.

Z komplotu kompot

Kdyby bylo možné utnout recenzi v tomto bodě, skončil by Deus Ex GO s nálepkou parádní hry. Jak ovšem tušíte, možné to není. Jakkoliv totiž v sérii v posledních letech převládá zlatá barva, zdaleka ne všechno je v téhle tahovce zlaté a ne všechno se třpytí.

Hra se tak kupříkladu v rámci značky GO vůbec poprvé pokouší o nějaký narativní zážitek. Považte přeci, nebyl by to Deus Ex, aby nenabídl správně konspirační zápletku. Tentokrát je Adamovým úkolem vyšetřit únos šéfa bezpečnostní firmy Ironflank. Děj je psaný jako podle učebnice cyberpunku. V zásadě brzy zjistíte, že věci se mají jinak, než se na první pohled zdá a že do únosu jsou nějakým způsobem zamotány velké korporace s dlouhými prsty.

Příběh je naneštěstí naivní, prostoduchý a odvíjí se v podstatě bez animací, jen skrz dialogová okna, která je snadné ignorovat. I tak jsem ale vyprávění bedlivě sledoval a čekal na nějaký zajímavější okamžik, snad zlom. Když v tom přišel konec a přede mnou se po třech hodinách začaly odvíjet závěrečné titulky.

Autorům Deus Ex GO slouží ke cti, že se vůbec o jakési vyprávění na mobilních platformách pokusili, počítejte nicméně s tím, že příběh slouží spíš jako omluva pro to, proč se s Jensenem někam plížíte než jako plnohodnotná součást hry, na které lze stavět. Současně mě mrzí, že se scénáristé nepustili tam, kde se série cítí jistá v kramflecích, totiž do problematiky augmentací a mechanického apartheidu. O tato témata se bohužel ani neotřou.

What the hack?

Člověka potom přepadají takové myšlenky, jako jak by asi vypadaly jiné oblasti hry, kdyby se ušetřily prostředky vyhrazené pro napsání scénáře a namísto toho byly použity k intenzivnějšímu internímu testování. Možná by se v takovém případě přišlo na to, že způsob, jakým hra komunikuje s hráči, je neuspokojivý.

Vy se totiž v průběhu dostáváte k novým schopnostem. Nikdy vám však není vysvětleno, jak je používat a vlastně ani jak v základu Jensena ovládat. Na všechno si musíte přijít sami, na až moc věcí tu narážíte náhodou a myslím, že je v moci vývojářů tohle vylepšit. V případě Hitmana nebo Lary to ani moc nevadilo, protože ti disponovali jen minimem mechanik, v Deus Ex GO máte ale k dispozici širší arzenál technik a člověk se v tom všem může občas lehce ztrácet.

Rekurze

Celá řada GO titulů patří tomu nejzajímavějšímu na mobilním trhu, ať už je to dáno neotřelým přístupem k originálu nebo přítomností silné licence. Nemění se na tom nic ani s příchodem Deus Ex GO. Od začátku do konce jsem se s hrou skvěle bavil, žasl nad úžasným zpracováním a kvitoval vynalézavý návrh hádanek. Nicméně, na posunutí mantinelů možného to zase není, a to ani zdaleka.

Problémem je slabý děj, absentující tutoriál a také fakt, že se Deus Ex GO silně podobá svým dvěma předchůdcům. Hitman GO stávající koncept představil, Lara Croft ho značně rozšířila a s Deus Ex je ta potíž, že působí jako by se kola invence částečně zadrhla.

Jistě, ve všech případech jde o kvalitní tituly, a jestliže vás bavili předchůdci tahového Adama Jensena, bude vás bavit i on. Protentokrát to díky svěžímu level designu hře ještě povětšinou prochází, avšak GO formulka se pomalu, ale jistě vyčerpává, a jestli s ní Square Enix nezkusí něco provést, známky už příště tak shovívavé nebudou. Něco mi ovšem říká, že takové Final Fantasy GO lze pojmout všelijak, tak se nechme překvapit…