Detective Pikachu Returns

Hříčka pro děti

Zrovna Detective Pikachu, tedy hra exkluzivní na 3DS, u nás asi nebyla svého času zrovna jednou z těch nejprodávanějších, a tak si pojďme říct, s čím máme vlastně tu čest. Detective Pikachu Returns je jejím přímým pokračováním a na rozdíl od hlavních her s Pokémony nejde o RPG, ale o čistě adventurní odbočku.

Tentokrát tak žádné Pokémony nesbíráte, za Pokémony (až na pár ojedinělých pasáží) nehrajete, nijak tady nebojujete, a dokonce neovládáte ani trenéra. Do rukou se vám dostává zcela normální mladík Tim Goodman, jehož parťákem je ikonický Pikachu. Z nějakého záhadného důvodu si oba navzájem rozumí, a tak zatímco všichni ostatní slyší jen „pika pika“, Tim slyší souvislou větu.

Detective Pikachu Returns je víceméně klasickou detektivní adventurou, a tak je hlavní herní náplní přesně to, co byste v běžném zástupci takového žánru čekali – pobíhání po lokacích, hromada dialogů, hledání indicií a následné skládání si jedné a jedné tak, aby vám z nich vyšla dvojka. Jen zcela výjimečně si musíte odbýt nějaký ten quick time event, kratičkou stealth pasáž či jiné drobné rozptýlení od jinak poměrně pasivní dialogové hratelnosti.

Ačkoliv hrajete za Tima, pořád kolem vás pobíhá Pikachu a je k dispozici. Kvůli tomu, že zatímco dialogy s lidmi obstarává Tim, informace z Pokémonů musí dostat Pikachu. Na papíře zní tenhle mechanismus možná zajímavě, jenže v praxi je de facto bez rozdílu. Vy totiž pořád ovládáte Tima, pořád s Timem přijdete k Pokémonovi a zmáčknete A. Pouze místa Tima začne mluvit Pikachu. Identický mechanismus dialogů sice ničemu nevadí, nicméně je možná trochu škoda, že zrovna tady nevytěžili tvůrci ze zajímavého konceptu dvou dramaticky rozdílných detektivů něco víc.

Hratelnost je tak vcelku standardní a sama o sobě nemá čím překvapit. Adventurní mantinely jsou tu jasně nastaveny hned na začátku a jede se v nich opravdu příkladně. A funguje to. Jednoduše běháte z místa na místo, od postavy k postavě, posloucháte, co vám kdo říká, a všechno důležité se vám automaticky zaznamenává do zápisníku. Když pak dojde na lámání chleba, začnete s pomocí zápisníku s dedukcí, kdy se proberete důkazy, výpověďmi a indiciemi, až vám vyjde správná varianta.

Dedukce není nijak složitá, zápisník vám vše přehledně ukazuje a ve finále vám dá na výběr ze tří možností. Ty jsou jak s vizuální nápovědou, tak s poměrně všeříkajícím popiskem, a tak vlastně během hraní ani nemusíte dávat nějak zvlášť pozor.

Případy jsou vymyšlené solidně a mají hlavu i patu. Jenže kompetentnost nerovná se zábavnost a tu aby člověk hledal lupou. Ne snad proto, že by zdejší systémy, mechanismy a design byly vyloženě špatné. Ne snad proto, že by příběh nebyl zajímavý. Hlavním kamenem úrazu je nevídaně triviální obtížnost. Celá hra je až nepředstavitelně jednoduchá, což v praxi téměř dokonale zabíjí jakékoliv potěšení z hraní.

Extrémní jednoduchost jde ruku v ruce s příliš upovídanými dialogy plných zbytečného opakování informací a úmorně polopatického vysvětlování každičkého detailu. Hra vás ani nijak nemotivuje, neodměňuje, ale ani nepenalizuje. Za splnění vedlejších úkolů tak nedostanete vůbec nic, stejně jako za chybnou dedukci nenásleduje žádný trest. Velkou radost nemáte ani z vyřešeného případu, protože vám řešení Pikachu, ostatní postavy i zápisník vyloženě prozradí a klidně ho ještě zopakují, takže si vyloženě sami ani na nic nepřijdete. Na vás je výsledek jen správně naklikat.

Jedinou motivací, proč pokračovat dál, tak může být jen a pouze posouvání příběhu, což by samo o sobě mělo stačit. Jenže postup zase brzdí nekonečné dialogy s opakujícími se informacemi, obecně příliš pomalá a poněkud mdlá hratelnost, vražedně uloudané tempo a obecný pocit, že tady „chcípl pes“.

Tragicky nízkou obtížnost si lze vysvětlit snad pouze ratingem 3+ a tedy cílením na děti. Osobně si nedokážu představit, že by cílení na kohokoliv jiného než dítě předškolního, možná raného školního věku mohlo Nintendo myslet vážně. Pro děti ale může být Detective Pikachu Returns skutečně příjemnou zábavou, byť je otázkou, nakolik dnešní děti zvládnou držet nit během nekonečných, leckdy bezobsažných rozhovorů.

Velký generační skok

Jakkoliv tak můžu nad více než triviální obtížností přivřít obě oči s tím, že je to holt pro děti, objektivně se už musím pohoršit nad technickým stavem hry. Nejde přitom o bugy či padání, po téhle stránce je Detective Pikachu Returns naštěstí bezproblémový a zaslouží pochvalu.

Nemusíte být zrovna detektiv, abyste si už jen z oficiálních trailerů všimli, že Detective Pikachu Returns vypadá prostě a jednoduše hrozně. Jistě, ani letošní The Legend of Zelda: Tears of the Kingdom nevypadá nijak zvlášť překrásně, ale tam se technickou zastaralost Switche snaží Nintendo šikovně maskovat krásnou stylizací. K tomu nabízí Zelda ještě gigantický svět bez načítání a hromadu komplexních systémů, mechanismů a detailů. Jenže tady nejsme v Hyrule. Jsme v Ryme City, kde se nikdo nesnažil maskovat vůbec nic.

Oproti Zeldě a vlastně téměř jakýmkoliv moderním hrám působí Detective Pikachu Returns skoro až směšně. Rozmazané textury, absence detailů, zubaté hrany a do očí bijící jednoduchost každé scény jsou všudypřítomné. Hra navíc po technické stránce nedělá ani nic zajímavého, komplexního nebo unikátního. Nejsou tu žádné velké otevřené lokace, nejsou tu hrátky s fyzikou, ve městě (dvě kratičké ulice) nenajdete jediného živáčka, který by fungoval jako křoví, nikde neprojede jediné auto, v divočině zase nejsou žádná zvířata… Jednoduše tu není nic.

O to víc zarážející je fakt, že žádná lokace navíc není nijak zvlášť propracovaná, rozsáhlá nebo napěchovaná tunou detailů. Všechno působí prostě, osekaně, nezajímavě a tak jednoduše, jako by design prostředí vypadl snad z éry prvního PlayStationu. Z doby, kdy ještě „nešlo“ dělat velké světy a komplexní systémy, jenže na druhou stranu měl pestřejší geometrii a rozsáhlejší úrovně i první Tomb Raider.

Korunu tomu nasazuje hromada střihů, absence plynulých přechodů mezi lokacemi, všudypřítomné načítání a stmívačky. Nejde navíc jen o načítací obrazovku třeba při přechodu z ulice do domu, ale i v rámci pater (opět maličké místnosti) toho domu. Chyběl mi také nespočet drobných detailů, například při chůzi po sněhu nejenže nezanecháváte žádné stopy, ale neslyšíte ani adekvátní zvukový efekt „křupnutí“. Místy jsem si opravdu připadal, jako bych hrál několik generací starý relikt, kterému někdo jen zvýšil rozlišení a přidal na texturách.

Další technikálie

Detective Pikachu Returns z nějakého bizarního důvodu nepodporuje dotykový displej Switche. Přitom leckteré prvky uživatelského rozhraní jsou snad až zbytečně velké (např. dialogy nebo zápisník), v podstatě šité na míru dotykovému ovládání. Nemluvě o nutnosti občas rejdit lupou po místě činu a hledat důkazy – proč alespoň tohle nejde dělat prstem a jsem nucen do používání páček za každých okolností, to mi hlava nebere.

Zamrzí také dnes už nepochopitelná absence dabingu, respektive přítomnost selektivního dabingu. Hlasy zpravidla přehrávajících herců uslyšíte jen a pouze ve filmečcích, zatímco tam, kde na tom nejvíc záleží, tedy v rozhovorech, jste odkázáni na hrobové ticho. Že tu pak vůbec nesedí pohyby rtů do dabingu nebo že chybí jakékoliv možnosti nastavení přístupnosti, vás už v téhle fázi recenze asi nepřekvapí.

Co překvapivé je, je zvukové stránka hry. Prakticky od začátku do konce hraje téměř bez přerušení poměrně výrazná (ale stylová a naprosto v pohodě) hudba. Po pár hodinách mi už ale přišla poněkud invazivní a podivně přehlušující všechno ostatní. Hudbu jsem tak ze zvědavosti na chvíli vypnul a jaké bylo mé překvapení, když jsem najednou slyšel hrobové ticho. V divočině to bylo téměř bez větru, ptáků či jakýchkoliv zvuků prostředí, ve městě taktéž mrtvo a třeba v kavárně neslyšíte ani hosty, ani cinkání nádobí.

Díky kombinaci v dnešní době už podivně prostých vizuálů bez stylu s absencí téměř jakéhokoliv zvukového doprovodu je tak zdejší atmosféra na bodě mrazu. Detective Pikachu Returns nejenže nevypadá hezky. On ani téměř nijak nezní a po audiovizuální stránce jde o téměř mrtvou hru.

Tohle všechno přitom nejde svádět na zastaralý hardware Switche. Na tom stejném Switchi můžete hrát třeba detektivku s otevřeným světem a propracovanou mimikou L.A. Noire. Nebo už zmíněnou gigantickou Zeldu. Nebo přece i toho třetího Zaklínače, No Man’s Sky a hromadu dalších mnohem větších, komplexních i (v rámci omezených možností…) hezčích her.

Já bych opravdu nerad zněl vyloženě zle a chraň bůh, abych tady někoho osočoval z odfláknuté práce, jenže zdejší nedodělky jsou až zarážející. Postavy například velice často řeknou že něco udělají, načež přijde střih nebo stmívačka. No a pak najednou ta-dá, Pikachu někam vylezl, někdo někam popošel, Pokémon, který měl odejít, najednou zmizel atd.

Vážně nešlo vytvořit animaci lezení či chůze? Za stylistické rozhodnutí to taky nelze považovat, neboť takové věci vytrhávají z hratelnosti a jen vás ve výsledku přesouvají z jedné statické scény do druhé, navíc protkané načítáním, což není ani zábavné, ani hezké.

Z pozice kritika mohu jen spekulovat nad nejspíš příliš malým počtem vývojářů s nedostatečným rozpočtem a krátkým časem na vývoj. Z pozice hráče mě ale důvody pro neadekvátní stav hry zajímat nemusí – díky všemu výše uvedenému dostanou platící zákazníci titul, který v dnešní době působí lacině, zastarale a jednoduše nepatřičně. Navíc se tu nebavíme o nezávislém titulu za pár drobných, ale o hře vydávané Nintendem za 50 dolarů.

Těžítko

Detective Pikachu Returns mě především mrzí. Není to totiž vůbec špatná hra a pro děti předškolního, možná raného školního věku může být vlastně docela fajn. Herní mechanismy fungují, příběh je navzdory své předvídatelnosti slušný (zápletku jak od Riana Johnsona ale nečekejte) a skalní fanoušci Pokémonů si tu jistě najdou taky něco navíc.

Jenže jakkoliv je jádro hry solidní a příjemné, je bohužel zatěžkáno nezvykle zastaralou, až podivně nedodělanou slupkou a tak nízkou obtížností, až to celý zážitek chtě nechtě kazí.

Detective Pikachu tak bohužel není žádný neobroušený drahokam, který by stačilo třeba opatchovat nebo rozšířit pomocí DLC, a pak si ho někam vystavit. Tohle je prostě obyčejný šutr. Můžete ho použít jako těžítko, svoji roli zvládne, ale jakmile k vám přijde návštěva, raději ho schováte do šuplíku.