Destiny: The Taken King

Oryxova spása 

Nejvíce patrným znakem nové éry Destiny (a tedy i nového datadisku) je způsob, jakým tvůrci uchopili příběh a celou omáčku okolo hry. Už žádné dogma v podobě nesmyslných grimoire karet, na kterých tvůrci nepochopitelně celý rok tolik trvali, a bezduchých postav, co pouze zadávají questy. Příběh The Taken King navazuje na události z Dark Below a ve zkratce je o rozhořčeném otci, pomstě a doslovném souboji světla a temnoty. Tentokráte jej navíc tvůrci vypráví skrze filmečky a dialogy, které už v Destiny čekal jen málokdo.

Síla The Taken King ale netkví jenom v přidaných filmečcích a lépe podaném scénáři. To by opravdu nestačilo! Bungie totiž doslova opisují kruh a příběhové nitky napříč původní hrou a oběma DLC konečně po roce uzavírají. Chytře tak poprvé využívají svět, který si před tolika lety navrhli, když postavám vdechují život a poskytují jim větší smysl, než je pouhé zadávání úkolů.

V zajetí mantinelů 

Alfou a omegou Destiny jsou mechanismy, které doposud, tedy až na skvěle zpracované střílení, bohužel nefungovaly. Právě ty jsou důvodem, proč The Taken King a Destiny hrát. Jde totiž o nástroj, kterým tvůrci do určité míry opravují třeba dynamiku end game obsahu či zbytečně široké rozkročení herní ekonomiky.

Řádek kódu navíc nezůstal suchý ani na RNG a systému levelování. Přesto se tvůrci stále drží v mantinelech pravidel původní hry, aniž by nutně měnili jasný důraz na end game raidy a striky, popřípadě PvE arénu Prison of Elders a PvP Crucible módy. The Taken King zkrátka nemění základní hratelnost Destiny, ale naopak ji dělá snesitelnější a příjemnější.

Pokud se tedy mluví o radikálních proměnách Destiny, věřte, že pokud vás nebavila základní hra a nepřesvědčilo vás ani DLC House of Wolves, The Taken King váš dojem ze hry nespasí. Naopak ale může učarovat nově příchozím a veteránům, kteří ve hře díky datadisku najdou o fous více originální náplň misí a samozřejmě i kupu nové výbavy. Ta je skutečně zajímavá a z nových zbraní stojí za zmínku především meče, které přinášejí dynamičtější zážitek z používání těžkých zbraní.  Každá z trojice hratelných tříd navíc s tímhle datadiskem dostává i novou subclass, která zase proměňuje styl, jakým ke své postavě musíte přistoupit.

Jak zkrotit světlo 

Ne všechny změny mechanismů jsou ale nutně k lepšímu a jen čas ukáže, jak moudrým rozhodnutím bylo přepracování systému levelování a takzvaného ukazatele Light. Levely jsou totiž nově od Lightu odděleny a dosti upozaděny. Ze stávajícího levelu 34 se tak na nové maximum 40 dostanete za pár hodin a dále už se vše točí jen okolo magického čísla Light.

Nově ho navíc získáváte ze všeho, tedy i ze zbraní, a nikoli pouze ze zbroje. Na jednu stranu to dělá hru ve spojení s novým přístupem k lootu přístupnější pro nováčky, ale na druhou to dělá paseku ve starém obsahu. Levely totiž naskakují příliš rychle a všechen před-datadiskový obsah působí hned po započetí nové hry hodně jednoduchým dojmem.

Každopádně teď nováčci velmi rychle doženou veterány a není žádný problém do světa Destiny naskočit až nyní. Dost možná je na to zdaleka nejpříhodnější období. Tvůrci se totiž konečně rozhodli zkrotit  divoké farmení a nekonečný grind, který hře dosud vládl. A rovněž přepracovali i systém RNG a lootování. Legendární a exotická výbava je nově důležitá spíše kvůli unikátní bonusům daného kusu výstroje, nikoli kvůli statistkám poškození. Na vysoký Light level 290, který je nutný k odemknutí veškerého end game obsahu, se totiž lze dostat i s obyčejnou modrou výbavou.

Vesmírná rakev 

V datadisku prakticky nenarazíte na nudné bosse, které by bylo třeba jen primitivně ustřílet k smrti a minimálně lokace samotná vždy nabízí nějaké to překvapení. Často navíc tvůrci příjemným způsobem otevírají nové části již navštívených míst tak, jako během striku Fallen Saber, kde navštívíte Rasputinův bunkr.

V datadisku ale nechybí ani skutečné libůstky! Například strike Sunless Cell, který vrcholí soubojem v naprosté temnotě a vládne neopakovatelnou atmosférou strachu a zmaru, působí v porovnání s originální hrou jako zjevení. To samé platí i o řadových nepřátelích, kteří sice vycházejí z již známých ras a typů, ale jejich nové Taken verze mají odlišné schopnosti a představují zase trošku jiný typ výzvy.

Král je mrtev... 

The Taken King je tedy pro stávající hráče absolutní povinností. Vzhledem k výrazným změnám i v základních mechanismech hry je ostatně takřka nemožné se The Taken King vyhnout. Pokud vám ale Destiny přirostla k srdci a její styl hratelnosti vám vyhovuje, neexistuje jediný důvod, proč se o to vůbec snažit. Nový obsah je totiž skvělý, nepostrádá sympatické nápady a povedeným způsobem po roce uzavírá celou tu příběhovou eskapádu se ctí.

The Taken King je ale zároveň ideální šancí, kdy s hraním Destiny začít. Cena za celý komplet včetně původní hry a dvojice menších DLC je příznivá a změny v levelování či herní ekonomice vstřícné. Akorát je třeba si uvědomit výše uvedené o skutečné povaze Destiny a faktu, že The Taken King hru zachraňuje a vdechuje ji nový život, ale absolutní spásou určitě není.