Destiny 2

Příběhové prozření 

Je to trošku paradox, ale vlastně ani nevíme kde začít. Destiny 2 toho nabízí tolik, že i po desítkách odehraných hodin kloužete jen po obsahovém povrchu. I po absolvování kampaně či raidu hra pořád překvapuje. To ale myslíme pozitivně. Rozhodně to není tím, že by Destiny zela i napodruhé obsahovou prázdnotou, nebo že by se snad jednalo o vyprázdněného kostlivce plného odbytého obsahu. Nic z toho se nekoná a věřte, že za své peníze dostanete pořádnou porci povedeného obsahu, který pokračuje v pozitivním trendu posledních dvou let, když si bere to nejlepší z The Taken King či Rise of Iron.

Skvělým příkladem toho, jak se Destiny změnila, je už zmíněná příběhová kampaň, která je prezentovaná klasickou formou a nepostrádá smysluplně odvyprávěný děj. Scénář sice není extra překvapivý, ale svou roli plní obstojně, a navíc mu neschází perfektní humor. Váš zápas s Garym je dobře vygradovaný s tím, že tolik epických a dechberoucích momentů už dlouho nevykouzlila ani žádná z Call of Duty her. Nemluvě o velkém množství narážek na ostatní hry i popkulturu jako takovou. Všechno to navíc trvá okolo 10 hodin, což je na v prvé řadě multiplayerovku, respektive grindovací MMO, opravdu úctyhodný výkon.

Neplatí tedy často zmiňované tvrzení, že Destiny 2 nemá opodstatnění, a že si autoři mohli bohatě vystačit s tím co měli v jedničce. Kompletně přebudovaný herní svět a jeho principy, spolu se čtveřicí nových lokací, vás totiž naprosto pohltí. Je až s podivem, jak dobře Bungie pracují s mytologií herního světa a příběhem, který podle některých jednička vůbec neměla. Zmizely například grimoire karty, ale neuvěřitelně bohatý herní svět zůstává, a spolu s ním i jedno z nejlepších příběhových pozadí posledních let, které dostává ve dvojce nové rozměry s každou odehranou hodinou. Zároveň je úplně jedno, zda jste znalcem, nebo naopak absolutním nováčkem.

Tvůrcům z Bungie se podařil zázrak a pečlivě budovaná mytologie se všemi těmi mikro příběhy, velkým množstvím postav, odkazy v každém slově a popisku či frakcemi a rasami se otevírá úplně všem takovým způsobem, že ani člověk, co o Destiny nikdy neslyšel, si nebude připadat úplně ztracený. Částečně je to dáno tím, že svět Destiny a příběhy v něm jsou srozumitelně a přímočaře napsané. Tvůrci navíc již tak perfektně vystavěný herní svět obohacují vedlejšími misemi, které jsou zábavné a propracované. Autoři se dobře popasovali s výzvou přetvořit herní zážitek pro zapálené hráče v produkt, který uspokojí jak veterány, tak hráče, kteří nepíší bakalářky o tom, zda nakonec Oryx přeci jen doputoval až na Saturn, a netráví hodiny sledováním lore videí na Youtube.

Chybami se člověk učí!

Kampaň ovšem není jen dobrým příkladem toho, jak se Destiny změnila k lepšímu. Zároveň totiž ukazuje, skvělým propojením příběhových misí s otevřeným světem a s náhodnými událostmi, jak má vypadat MMO, které nabízí různé typy herních zážitků a přirozeně motivuje ke komunitnímu hraní. Třeba přepracované public eventy jsou konečně plnohodnotnou částí herních mechanik, stejně jako sedm povedených striků. A jak už jsme zmínili, to vše ještě doplňují vedlejší mise odehrávající se na otevřených mapách, kde běžně potkáváte ostatní.

V obecné rovině má Destiny 2 mnohem blíže ke klasickému MMO než jednička. Náhodní hráči se s vámi potkávají častěji než v minulosti a pozitivně lze hodnotit také přidání plnohodnotných klanů, kde spolu hráči mohou kolektivně levelovat a sbírat odměny. Všechny změny a novinky se mohou zdát hráčům, kteří nepropadli jedničce, jako absolutní zbytečnosti. Právě tato vylepšení ale dělají ze solidního základu z jedničky naprosto výbornou hru ve dvojce. Tvůrci zkrátka opravili takřka všechno, co bylo v jedničce špatně.

Platí tedy, že jde pořád o tu samou Destiny, jen dramaticky vylepšenou, kde všechny prvky z hlediska designu dávají smysl. Stále jde o hru postavenou na grindu a opakování stejných aktivit za účelem získání nových zbraní a vybavení. Zatímco v jedničce to ale mnohdy byla otrava a řada aktivit do hry nezapadala, dvojka působí daleko ucelenějším dojmem. Ani po čtyřiceti hodinách grindování a snahy dostat se na co nejvyšší level ještě nenabudete dojmu, že jste z Destiny 2 viděli všechno.

For the loot!

Mohlo by se zdát, že Destiny 2 je dokonalá hra bez chyb, a v mnoha ohledech je to také pravda. Nechybí úžasný pocit ze střílení, parádní výtvarná stylizace, skvělé zpracování lokací i nepřátel, příjemné ovládání a přehledné uživatelské rozhraní. Obzvláště při pěkném nasvícení nebo za deště vám hra nejednou doslova vezme dech. Najdou se ovšem i maličkosti, které se tvůrcům moc nepovedly a záleží asi na úhlu pohledu, jak velký význam jim přisoudíte.

Jeden public event je zákonitě horší než ostatní, všechny striky samozřejmě nejsou stejně dobré, a pokud bychom měli něco opravdu kritizovat, pak určitě některé bossy a větší nepřátele, kteří jsou jen houbami, co nasávají projektily. Tomuhle se autoři dokázali vyhnout už v datadiscích pro jedničku a není tedy důvod, proč by trošku nápaditější nemohla být v některých momentech dvojka. Fakt, že na Sparrow čekáte až do dvacátého levelu, je také docela absurdní. Zdaleka nejvíce kontroverze ale určitě vzbudí kompletně přepracované PvP.

Z 12 hráčů jsme se dostali pouze na 8, tedy na zápasy 4v4, které jsou daleko více taktické, a díky menším mapám nabídnou i více dynamiky a kontroly nad celou hrou. Jednoznačně jde o příklon k týmovému hraní a kompetitivní hře, která má udržovat Destiny při životě v mezičasech mezi PvE obsahem. Určitě jde o zajímavou změnu. Stejně tak i otevřenější pojetí trials přináší daleko více pozitiv než elitářská jednička.

Na druhou stranu je ale pravda, že 4v4 jako jediná možnost je už dneska trošku málo. PvP obecně zamrzí o to více, že si ani nelze vybrat herní mód a lze jen volit z dvou play listů, které vás nutí čekat na nalezení ostatních hráčů věky. Pokud to ale má být cena za jinak povedenou a vyváženou multiplayerovou střílečku, která tady s námi bude několik let v takřka nezměněné podobě, pak s tím nemáme zase až takový problém. Mnoho se ostatně s novým obsahem může ještě v budoucnu změnit.

Daleko důležitější je fakt, že je Destiny 2 nadčasový titul, který po technické i audiovizuální stránce dospěl. Po třech letech se konečně ukazuje, jak vypadala původní vize Destiny jakožto značky, která mixuje žánry a dokáže hráče udržet před displejem stovky a tisíce hodin, aniž by se začali nudit. Síla Destiny 2 tkví v tom, že jde o ohromnou hru, ve které se najde každý, a kterou jde do určité míry hrát v podstatě nekonečno způsoby. Je tady plnohodnotné PvP, kampaň, otevřený svět plný parádně napsaných příběhů a hlavně loot, o kterém byla Destiny vždy, a dvojka to dotáhla v tomto směru téměř k dokonalosti. Změny v systému zbraní dávají smysl stejně tak jako cokoli jiného v této hře. Po úpravách z bety je jasně patrný záměr autorů celou hru více diverzifikovat a zároveň i vybalancovat, což se nakonec povedlo překvapivě dobře.

Destiny 2 samozřejmě není nejlepší hra dekády. Na to jí ještě chybí pár detailů. Jmenovat lze třeba diskutabilní matchmaking nebo rozhodnutí skrýt některý obsah do otravných playlistů. Na ničem z toho ale jednoduše nezáleží, protože jinak je Destiny 2 hra, kde kráčí příběh a herní svět ruku v ruce se špičkovým herním designem, kterému nic neschází a nepřebývá. Jednotlivé prvky se jednoduše skvěle doplňují a vytvářejí titul, který budete chtít hrát stovky až tisíce hodin.