Desta: The Memories Between
Desta spojuje nečekané: taktické souboje ve vybíjené s emotivní příběhem o usmiřování. A přesto to funguje fantasticky. Pokud máte účet na Netflixu, této hře dejte rozhodně šanci.
Desta se vyrovnává se smrtí svého otce po svém. Uzavře se do sebe, přestane komunikovat, a když je to možné, od všech uteče a zpřetrhá vazby. Po dvou letech se ale vrací domů a zjišťuje, že už tak komplikovaný vztah s matkou je ještě komplikovanější a její kdysi nejlepší přátelé na ni koukají jak na vyvrhela. Zvládne s tím něco udělat?
Desta je nejen jméno ústřední postavy, ale rovněž název nové hry, která vyšla pod hlavičkou Netflixu. Stojí za ní ovšem oceňované studio UsTwo Games, které můžete znát díky sérii Monument Valley. I tentokrát se jim povedlo zkombinovat emotivní příběh, zajímavé postavy a výborný herní rébus. Pojďme se rychle podívat na to, jak se to celé hraje. 
Základ hratelnosti představuje vybíjenou. Každé kolo máte k dispozici dva akční body. Ty můžete utratit buď pro pohyb, hození míče nebo použití schopnosti. A zatímco ty budou po chvíli zásadní, zprvu budete pobíhat po úrovni, sbírat míče a házet je po protivnících. Je potřeba mírná dávka zručnosti, neboť míč se odráží a snažíte se ho hodit tak, aby se vám buď vrátil do ruky, nebo skončil daleko od protivníka.
Každá postava má daný počet životů a logicky se snažíte přežít déle než nepřátelé. Postupem hrou si odemykáte nové schopnosti, a především získáváte spojence do týmu. Jakmile porazíte ústředního protivníka kapitoly, tak se k vám přidá i se svou zajímavou schopností. James se umí teleportovat kamkoliv na mapě a třeba Fran protivníka zásahem odrazí. A vaše schopnosti? Získáváte je postupně a v každé úrovni si můžete zvolit de facto dvě. Osobně mám nejradši štít, který získáte po sebrání balónu. Díky tomu můžete hrát agresivně a musíte se méně bát, že vás protivníci hned vyoutují. Získat ale můžete i další speciality, jako je možnost přitahování se, vytváření klonů nebo třeba neprůchozích zdí. 
Je tu ještě jedna věc, kterou jsem nezmínil. Tato hra je vlastně rouge-like. To znamená, že jakmile prohrajete, přicházíte o postup a vracíte se na začátek. Přijdete také o získané schopnosti. Jedinou výhodou je, že své postavě zvyšujete úroveň, díky čemuž má delší pohyb, více životů apod. A právě tato zlepšení vám zůstanou i do budoucích her. I tak ale není vůbec příjemné prohrát a vrátit se na začátek. Znovu budete muset nabrat spoluhráče a znovu projít úrovněmi, které jste už zvládli. Různé schopnosti to dělají zajímavější, podobně jak třeba ve skvělém Hades. Problém ovšem je, že zde se jedná o taktickou tahovou hru, takže váš postup bude trochu pomalejší.
Herní mechanismy jsou vynikající a zvolit můžete různé taktiky. Budete hrát opatrně, nebo vtrhnete do vřavy a budete třeba blokovat protihráčům přístup k balónům? Zábavné je využívat odrážení od stěn a přihrávka ve správnou chvíli spoluhráči může znamenat rozdíl mezi výhrou a prohrou.
Možná vás ale napadne otázka, jak vybíjená souvisí se zmíněným příběhem o usmiřování? Jen si vzpomeňte, kdo jste si šel také kopat (nebo házet) s míčem, když jste byli naštvaní. Sport a fyzická aktivita může vést ke katarzi, což dobře věděl i táta Desty. Vzpomínky na jejich házení s míčem jsou tím, co ji drží nad vodou. A také tím, co okupuje její snění. Úrovně jsou totiž sny, ve kterých hrajete házenou a de facto trénujete konverzace s lidmi, o které jste přišli. Dialogy jsou přitom bravurně napsané, skvěle zahrané a hře nechybí povedený emoční náboj. 
Desta je hra, která mě překvapila na dvou rovinách. Příběh nabízí emočně vyspělejší jízdu než značná část seriálů na Netflixu pro puberťáky a hratelnost zde není jen jako nezbytný doplněk, ale představuje plnohodnotné taktické bitvy se spoustou možností. Netflix tak ukazuje, že to s hrami myslí vážně a já bych se měl urychleně podívat na zbytek jejich portfolia.