Democracy 3

Výtvor od studia Positech, které má na svědomí třeba povedenou tower-defense Gratuitous Tank Battles, se totiž zabývá politikou a ovlivňováním hospodaření vybrané země. Hra neztrácí čas s volbami jako základní podmínkou pro uskutečnění politických plánů. Rovnou vás posadí do čela vybrané země a dovolí vám poprat se s problémy, které sužují politiky většiny vyspělých i rozvojových států.

Democracy 3 na začátku upozorní, že jste právě dostali moc ovlivnit milióny lidí a varovně zvedne prst, abyste se snažili vyřešit krátkodobé krize a zlepšili dlouhodobou kvalitu života. Následuje tabulka s přehledem o současné nezaměstnanosti, výši HDP, úrovni vzdělání, kriminalitě, míře chudoby a kvalitě zdraví obyvatelstva. K tomu dostanete textově zpracované výhledy a vypíchnuté nejdůležitější krize/pozitivní stavy spolu s několika otázkami k rozhodnutí a ekonomickými výhledy do budoucna. Tím končí seznamovací část a Democracy 3 vás konečně pustí k vládnutí.

Grafů není nikdy dost

Srdcem hry je obrazovka rozdělená do sedmi trojúhelníků. Každý z nich reprezentuje určitou oblast vládnutí - spravedlnost, dopravu, finance, průmysl, zdravotnictví a školství, sociální služby a zahraniční věci. V nich jsou potom umístěny bubliny symbolizující jednotlivé zákony (bílá barva), krizové situace (červená), pozitivní jevy (zelená) a statistické vyjádření určitých skutečností, jako je například stav životního prostředí (modrá). Po najetí na kteroukoliv z bublin dostanete přehled, jak ji ovlivňují ostatní.

Jakmile se zorientujete, nastává ta pravá chvíle pro akci: úpravu zákonů ve snaze zlepšit situaci ve vaší zemi. Když dostanete do ruky technicky zaostalý stát, je logické zjednat nápravu. Jak na to? Univerzální recept však zpočátku neexistuje. Můžete „jen“ zvednout výdaje na státní školství, což sice zatíží státní rozpočet, ale rozhodně to pomůže vzdělat děti. Můžete se vydat cestou snížení daní a doufat, že to přitáhne nějaké mozky. Můžete zavést speciální školy s výukou techniky nebo nařídit striktní výuku teorie evoluce namísto kreacionismu.

U všeho je ale nějaké to ALE. První zmíněné stojí dost peněz. Druhé také a navíc je výsledek dost nejistý. Třetí možnost zvyšuje elitářství a čtvrtá proti vám zase popudí církev, což může v určitých chvílích znamenat i snahu o vaši vraždu jistými extrémistickými skupinami. Co tedy uděláte? Najdete další cestu, třeba formou grantů pro technologické start-upy? Nebo všechno zkombinujete? Možností je nespočet a žádná není úplně správná ani špatná.

Dělej, jak myslíš

Kouzlo Democracy 3 spočívá v tom, že téměř všechna vaše rozhodnutí ovlivňují ještě něco dalšího. Neexistuje tu čudlík, který vyřeší danou krizi tak, aby všechno bylo sluníčkové a nikomu z obyvatel to aspoň lehce nenadzvedlo mandle. Democracy 3 je jako alchymistický stoleček plný různých hejblátek, na kterém musíte poskakovat a snažit se za pomoci nepřímých vlivů umíchat elixír spokojenosti a ekonomické stability.

Rozhodně to minimálně zpočátku není jednoduchý úkol. Zorientovat se v záplavě možností není snadné a několik hodin proto budete zaujatě klikat mezi tabulkami, posouvat slidery tu na jednu, tu na druhou stranu a pekelně se soustředit. Nesmíte si přece znepřátelit potenciální voliče!

Jakkoliv totiž v úvodu Democracy 3 rezignuje na volby, v průběhu hry roli mediátora mají. Podle vašich rozhodnutí na vás lidé začnou nahlížet. Vaším ultimátním cílem by nemělo být řešení všech problémů najednou, ale spíše udržet se u moci tak dlouho, abyste zemi mohli k obrazu svému upravit po jednotlivých krocích. K tomu samozřejmě vede cesta skrz srdce občanů, kteří jsou různě rozděleni do 21 navzájem se překrývajících skupin.

Socialistický ráj

Jeden z občanů může spadat do střední třídy, být vášnivým motoristou, rodičem a ještě k tomu kapitalistou. Abyste ho přesvědčili, že vás má znovu volit, musíte aspoň v některých věcech podporovat jeho zájmy a dělat politiku tak, jak se mu líbí. Tohle zaměření na voliče s sebou bohužel přináší drobný problém - přes veškerou snahu nahlížet na problematiku z více stran se zdá, že hra do jisté míry upřednostňuje socialismus a vlastně neumožňuje vydat se cestou oklešťování státní správy o zbytečné služby i daně.

Navzdory tomu ale Democracy 3 představuje chutný koktejl, ve kterém je zábavné sledovat, jak dokáže jeden jediný zákon spustit lavinu. Management státu je totiž věc dokonale provázaná, a pokud vás baví obchodní strategie, budete se cítit jako ryba ve vodě. Samozřejmě za předpokladu, že vás opravdu baví sledovat tabulky, číst potřebné údaje z grafů a vše ovlivňovat za pomoci předpřipravených šablon zákonů, které můžete měnit jen v intencích hry.

Nejlepší, ale stále nedokonalá

Democracy 3 sice může být nejlepší a největší simulace vedení státu na trhu, ale přesto je značně nedokonalá. Z jedné strany to je dáno námětem hry, protože postihnout něco tak dynamického, složitého a neustále se vyvíjejícího, jako je chod státu, prostě nejde v plném rozsahu.

Na druhou stranu ale tvůrce (Cliff Harris) zcela jistě může za to, že řešení vypadají šablonovitě a při řízení státu je nutné uplatňovat spíše více nařízení, než méně. Nejvíce však zamrzí rychle nastupující stereotyp, ze kterého vás nevytrhnou ani odlišné rozjezdové podmínky u různých států.