Dear Esther

Běžte!

Jako hráči totiž, co se herních mechanismů týče, máte v Dear Esther velmi malou důležitost. Veškerou práci na sebe tentokrát vzali vývojáři a vytvořili herní svět, který je nejen nádherný na pohled a jeho atmosféra by vydala na několik standardních titulů, ale také je funkční.

Není to jen hromada na sebe navrstvených objektů přetažených texturou, právě naopak. Všechno zde má své místo a význam. Vaší jedinou úlohou bude vést tímto světem jednu zbloudilou duši a naplno si vychutnat vše, na co při svých toulkách narazíte.

Dear Esther je tedy projekt, který by se dal zařadit například vedle The Path, avšak na rozdíl od Karkulčiných putování lesem zvolil poněkud odlišný přístup - vyměnil volnost za sílu zážitku. Takže namísto bloudění a doufání, že něco najdete, zde máte na výběr obvykle jednu až dvě cesty, kterými se můžete ubírat - o to více jsou ale propracovanější. Ať už se tedy vydáte, kudy chcete, vždy se dočkáte „něčeho“. Něčeho v uvozovkách, protože co to „něco“ bude, záleží čistě na vás.

Nic si s sebou neberte

Dear Esther vám ze začátku nedá absolutně nic, čeho byste se mohli chytit. Namísto toho vás s postupným objevováním ostrova obdařuje kusy čteného textu, který jde ruku v ruce s okolím. Někdy se z řádek dozvíte klíč k rozkódování symbolu, před nímž stojíte, nebo jste okolo něj nedávno prošli.

Jindy naopak prostředí vyplodí obsah, který vám čte příjemný hlas ve vaší hlavě. A právě v tom je síla ostrova. Všechno zde souvisí se vším a vy se tomu pocitu nebudete moct ubránit po celou hru, i když k tomu nebudete mít žádné „hmatatelné“ důkazy.

Vývojáři odvedli zatraceně velký kus práce a svou pílí a pečlivostí vás doslova budou motivovat ke zkoumání. Téměř každou, byť nenápadnou rozpadlou chatrč, nebo zastrčenou jeskyni opředli velmi jemným a pečlivě připraveným tajemnem, legendou, nebo třeba příběhem, které vám dávkují ve správnou chvíli a na správném místě.

A zrovna v okamžiku, kdy autoři nechají svou legendu vyznít tíživým tichem, mísícím se s poryvy větru a šploucháním moře, dorazíte k jeskyni zarostlé trávou a keříky. Věřte, že se do ní budete nořit s posvátnou hrůzou a přitom si budete plně vědomi toho, že tam nemusí být absolutně nic - přece jen do ní jdete na základě „ničeho“. Přesto ale jdete, protože chcete, protože zdejší svět je tak perfektní, že vás zde baví i pouhé zkoumání.

Stačí vám to, co již máte

Pod radostí z objevování je podepsána také nesporná estetická kvalita. A dolovat ji ze stařičkého Source enginu musela být zatraceně těžká práce. Sice je pravda, že jdete po předem daných cestách a některé textury by možná zasloužily trochu více péče, ale celkový dojem je naprosto uchvacující.

Ostrov už na první pohled umírá. Je nehostinný a drsný. Šedivé travnaté porosty se zakrslými stromky se proplétají okolo kamenů, které „někdo“ z nějakého důvodu vztyčil zrovna zde. Divoký vítr ohlazuje skály do oblých tvarů, stavení chátrají, vlny bijí do útesů... To vše doprovází zvukové efekty, díky nimž se do scenérie skutečně vžijete, a skučení větru se vám zahryzne hluboko do morku kostí.

Na pomyslný vrchol vyzdvihuje atmosféru hudební doprovod, který je zkomponován a umístěn do hry se stejnou pečlivostí, jako všechno ostatní. Neagresivní, spíše ambientní, skladby nehrají pořád – ticho mísící se s okolím je totiž velmi silná zbraň – ale jen ve správný okamžik. Zpěvu se v nich skoro nedočkáte, ale jakmile uslyšíte podmanivý ženský hlas, klidně vám může zamíchat s celou interpretací toho, co jste doposud viděli.

A když nebudete spěchat

O tom vlastně Dear Esther je, o interpretacích - podobně jako sbírka symbolistické poezie. Ta vám klidně může přijít v naprosto zničeném nebo naopak perfektní stavu a v podstatě je to jedno. Důležitý je obsah, tedy co ve vás jednotlivé výjevy vyvolají za představy a co si z ní odnesete.

Vyložit si takovou báseň je záležitost klidně i na hodiny, a i když nakonec můžete dojít k několika možnostem a žádná z nich se v konečném důsledku nemusí zdát uspokojivá, samotný zážitek poskytuje právě ono vykládání.

Otázkou je, jak moc jsou vaše myšlenky správné, zda se na věci díváte, jak máte – a existují vůbec? Ostrov je na první pohled tak dokonalý, že může jít klidně o imaginární místo. A pokud je, kdo jste vy, a co na něm děláte? Případně kdo ho vymyslel?

Dorazíte k cíli?

Dear Esther netrvá sice ani dvě hodiny, ale v myšlenkách se k ní budete vracet klidně i dny poté, co ji dohrajete. A čím víc to budete dělat, tím větší část vám bude dávat smysl, nebo si to aspoň budete myslet. Ačkoliv tedy autoři dělali, co mohli, hlavním strůjcem jejích kvalit jste paradoxně v konečném důsledku vy samotní.

Není proto způsob, jak vynést známku, od níž byste se měli při rozhodování o její koupi odrazit. Pokud jste ale dočetli až sem, pravděpodobně již máte tušení, zda to, čím Esther vyniká, uspokojí vaše nároky na kvalitní titul.

Dear Esther je zkrátka atmosférická a zároveň minimalistická cesta do nitra každého z vás. Je to odvážný projekt, který z minima těží maximum a dělá to tak, že ho za to budete buď milovat....nebo nenávidět.