Deadpool: The Game

Deadpool je prostě naprostý magor, ze kterého by se nejeden psychiatr oběsil, pokud by jej v záchvatu nějakého nápadu náš komiksový hrdina nezabil. Postrádá totiž v mnoha momentech svého života schopnost předvídat následky svých činů a ve stylu malého dítěte vidí jen momentální možnosti. Dá se vůbec kolem tak chaotického charakteru postavit standardní akční hra?

Zábavnější šílenství než od atomového vévody

High Moon Studios musíme nechat, že skvěle vystihli Deadpoolovu povahu a nepříčetnost kombinovanou se záblesky, ale opravdu jen záblesky, serióznosti. Dokonce se jim povedlo zobrazit to nejobtížnější z celého konceptu postavy - fakt, že i přes šílenství, infantilnost a humor je to nebezpečný a schopný zabiják. Ostatně, celá zápletka je postavena na tom, že Deadpool o své roli ve hře ví a jeho počínání je jakousi variací na to, jak by hra podle něj měla vypadat, protože původní nástřel scénáře od High Moon Studios se mu nelíbil.

Problém je v tom, že tvůrcům nepodařilo dostatečně zvládnout i druhou část hry, kterou je hra samotná. Jasně, chodit po bytě, účastnit se zajímavých a nepříčetných miniher, zkoumat momentální výtvory Deadpoolovy - to je zábava. Herní složku zde tvoří bojovka z pohledu třetí osoby, kdy Deadpool lítá po bojišti (občas doslova, má teleportační opasek s krátkým dosahem), seká do všeho, co se hne, střílí vším, co má po ruce a ještě se pokouší tohle všechno kombinovat.

Bohužel, právě ve spojení uvedených mechanik je problém. Neustále převládá dojem, že buď musíte střílet, nebo sekat. Na plynulé přechody mezi oběma typy zbraňového arzenálu zapomeňte. To, co skvěle zvládl třeba poslední Devil May Cry, Deadpool bohužel nedává.

Ne že by střelecké momentky nebyly zábavné. Mít dvě nadupané bouchačky, které jste si nakoupili za Deadpool body (hrdina si je uděluje sám za povedená komba), a střílet do houfů nepřátel, je zábava. Občas se ale podaří narazit na skupinku borců, která se rozprchne jak hejno slepic a ostřeluje vás z krytu po celé aréně. Ten tam je rázem pocit intenzivního střetu a vy jen poposkakujete od jednoho k druhému a snažíte se je upižlat nebo ustřílet, než vám zase s kvokáním zdrhnou. Dobře, bez kvokání.

Dobrá podívaná, unylá zahraná

Deadpool je po akční stránce ukrutně šedá a průměrná hra. Je také třeba se zamýšlet nad tím, co vlastně od Deadpoola chcete. Malebnou procházku šílenstvím a absurdním humorem, nebo bojovku? Protože v tomhle je Deadpool jako den a noc.

Pokud máte rádi alespoň Marvel, určitě vás Deadpool potěší, protože je zde tuna známých i méně známých postav a s těmi klíčovými jako je Cable, Wolverine nebo Rogue hlavní antihrdina sympaticky (byť ne vždy zrovna smysluplně) komunikuje. Nejde o žádné znesvěcení Marvelu - naopak. Tvůrci našli v psaní scénáře dobrou rovnováhu mezi Deadpoolovým pokřiveným vnímáním světa, tradičními marvelovskými postavami a tématem hrdiny, který ví, že je ve hře.

Občas se sice narážky na to, jak má hra malý rozpočet, začnou otravně opakovat, ale sakra, u Deadpoola se počítá s tím, že vás jeho žvanění začne někdy iritovat. A že žvaní pořád. Uslyšíte jej mudrcovat v mezihrách, při průzkumu, během střelby, sekání, teleportace, skákání …kristepane, on občas musí kecat i při plížení! Pokud ale Marvel neznáte, moc si neumíme představit, jak pochopíte sadu těch nejlepších vtípků, které vychází právě ze znalosti postav. Byť je třeba říct, že hra jednotlivé hrdiny stylově představuje.

Deadpool určitě není špatná hra, do nadprůměru se vyhrabe s elegancí sobě vlastní (takže krkolomně, snaživě a se spoustou keců), ale vlastně funguje víc jako film s trochou interakce, než jako akční hra. V akci střídá slušné momenty se slabými a sem tam i s opravdu iritujícími. Systém komb a odměn za ně není vůbec špatný, stejně jako nákup za DP body. Na druhou stranu, jejich efekt zase uvidíte jen v těch ne až tak záživných pasážích. Chvíli je to zábava, chvíli ne, ale když budete na něco vzpomínat, budou to vtípky, hlášky a mezihry, ne samotná akce.