Dead Synchronicity: Tomorrow Comes Today

Verdikt
70

Dead Synchronicity není hra pro slabé nátury. Pokud ale dokážete snést temný příběh s řadou trýznivých výjevů, vyprávěný bez zbytečného přikrášlování, a herní doba okolo 4 hodin vám přijde tak akorát pro podobný titul, není o čem přemýšlet.

Počítač

WindowsWindows

9,99 €Steam

Mac OS XMac OS X

9,99 €Steam

LinuxLinux

9,99 €Steam

Další informace

Výrobce: Daedalic Entertainment
Vydání: 10. dubna 2015
Štítky: sci-fi, thriller, psychologický, indie hra, adventura

Hrdina bez minulosti, svět v troskách a společnost v úpadku. Že se z podobného tématu dnes už nedá vymáčknout nic zajímavého? Možná, ale ani to nováčky z Fictiorama Studios nezastavilo ve spuštění, nakonec úspěšné, kickstarterové kampaně na adventuru s podobnou tématikou. Jejich hlavním tahákem byl při tom příslib temného příběhu, vyprávěného syrovým způsobem bez příkras a kudrlinek. A světe div se, svůj slib dokázali tvůrci splnit.

The Great Wave

Jmenuje se Michael a tajemný ženský hlas ho (vlastně vás) probudí ze spánku, který podle všech indicií trval poněkud delší dobu. Probírá se v karavanu a hostitel mu vysvětlí, že jej po „tom velkém výbuchu“ našel ležet bezvládného na zemi a rozhodl se ho zachránit. Jeho syn je ovšem těžce nemocný, a tak se další vysvětlování smrskne na varování, že v novém světě stará pravidla neplatí a je důležité si dávat pozor na každé slovo. To se Michaelovi potvrdí hned vzápětí, při prvním setkání s čistící jednotkou. Má hledat lidi nakažené virem, co rozkládá živou tkáň zaživa, odvézt je a olovem potrestat dobrodince, kteří nemocným poskytli úkryt.

Jen co se tedy v Michaelově kůži vzpamatuje z krutého nakročení do nové reality, tak zjistíte, že zachránce měl pravdu – kemp pro přeživší, který všichni obývají, se podobá spíše koncentráku. Příděly vody a jídla už dávno nikdo nedostává, lidé bydlí v chatrčích postavených z čehokoliv, jedinou cestu ven hlídá armáda a jen vyvolení lidé se skrz ni dostanou. Všichni sní o lepším životě ve městě a lécích na nemoc, které určitě někde musí být. Ale víte, jak je to s tou trávou na druhé straně plotu…

Musíte tedy zjistit, kým byl vlastně Michael před výbuchem, kdo jsou ti divní nakažení a jakou roli v tom všem hrají časové anomálie, které od svého probuzení pociťuje na vlastní kůži.

Silné nátury vítány

Během hry navštívíte krom kempu jen několik málo dalších lokalit, ale kvalita jejich zpracování více než dostatečně vyvažuje kvantitu. Každá z nich má vlastní depresivní nádech a zvláště park svým vzezřením způsobuje mrazení v zádech při každé návštěvě. Kemp vypadá jako peklo na zemi, město by se bez problému dalo použít do jakéhokoliv psychologického hororu a část v nemocnici slabší povahy raději projdou rychlostí hodnou speedrunerů. Ručně kreslená grafika ale dává všem lokacím bez rozdílu až snový nádech, což ve spojení s tématy, na která po cestě narazíte, zanechá silný dojem opravdu na každém.

Slabší povahy budou mít problémy i s počínáním hlavního protagonisty. V Dead Synchronicity se činy a rozhodnutí nedělí na dobré a špatné – každé rozhodnutí má v určitém směru negativní dopad, což vám dá hra ve správný čas najevo. Způsobem vyprávění se tím hra blíží Spec Ops: The Line, protože vám ukazuje traumata a jednání lidí bojujících o holé přežití, bez možnosti s tím cokoli dělat. Scenárista zkrátka hráče usadil do role pouhého přihlížejícího, což je sice v některých momentech hodně trýznivé, ale o to intenzivnější je výsledný zážitek.

Osla s baterkou prostě nezkombinuješ

Řada skvělých adventur už dokázala, že není třeba hráče nutit do řešení hádanek stylem "zkouším všechno na všechno", protože to vede spíše k frustraci než k zábavě a prohloubení zážitku. Dead Synchronicity se k tomuto proudu adventur hlásí, takže se může zdát, že je jednoduchá. Když máte v inventáři něco, co se dá v danou chvíli použít, stačí se trochu zamyslet a ve většině případů bude vaše volba správná. Hru tedy "proběhnete" za zhruba čtyři hodiny, což se může zdát málo, ale opět platí, že podstatná je kvalita, ne kvantita. Po celou dobu nenarazíte ani jedno hluché místo, a když Dead Synchronicity skončí, budete chtít jen jedno – víc.

Jediným otravným prvkem je občasné prolnutí času, kdy se svět okolo Michaela na pár sekund promění, a okraje obrazovky zrní. K dokreslení atmosféry to napomáhá v prvních dvou případech, po zbytek hry to spíše obtěžuje. Využití navíc najde až v úplném finále. Je možné, že s touto funkcí mají vývojáři plány do další kapitoly, ale i tak by bylo lepší buď omezit četnost výskytu zrnění, nebo s tím spojit více než jednu hádanku na úplném konci hry.

Kratší, ale intenzivní

Ačkoliv Dead Synchronicity není nejlepší adventura pod sluncem, 4 hodiny s ní strávené se člověku zaryjí do paměti hodně hluboko. Může za to skvěle napsaný scénář, který vypráví syrový příběh bez zbytečného přikrášlování, ale též originální grafické zpracování a hratelnost. Mozkové závity si tentokrát neprocvičíte, ale ani to není v případě Dead Synchronicity problém. Právě naopak.