Dead Space 3
Dead Space série se vyvinula a změnila, stejně jako její hlavní hrdina. Issac už v Dead Space 3 není opuštěný a vyděšený inženýr odkázaný jen na svůj ubohý řezák. Tentokrát si klestí cestu tmou, mrazem, mutanty i končetinami unitologů s razantní elegancí zkušeného spasitele světa. Dead Space 3 nabízí odlišný zážitek než předchozí dva díly. Ke škodě věci to ale není, právě naopak. Nenechte se tou jinakostí odradit.
V očekávání před vydáním dalšího pokračování původně hororové sci-fi série Dead Space nejspíš každého zajímalo, nakolik příklon k akční stránce potlačí hororovou atmosféru obdivovanou v prvním díle. A nejspíš každý si z traileru nebo dema s nostalgickým posteskem vyvodil, že to prostě nebude stejné. Inu není. No a?
V Dead Space 3 se ocitáte na zamrzlé planetě Tau Volantis, údajném rodném světě Markeru. Milovníkům klaustrofobie samozřejmě budou chybět skličující chodby Ishimury obklopené prázdnotou mrtvého vesmíru. Jistého zadostiučinění by se jim ale mohlo dostat v první části dobrodružství, která se odehrává nikoli na planetě, ale na jejím orbitě v troskách průmyslových plavidel.
Osamělost je trochu ošemetná záležitost. Isaac Clarke už není sám. V boji s hrozbou Markeru ho doprovází celá výprava v čele s přítelkyní z dvojky Ellie Langfordovou a seržantem Johnem Carverem, kterého pilní fanoušci znají z komiksu Dead Space: Liberation. Skupina se celkem rychle zredukuje jen na tvrdé jádro se zmíněnou trojicí. Ellie a Carver jsou s Isaacem prakticky celou dobu ve spojení, v singlepayeru se ale objevují jen v animacích. Carverův příběh pak víc rozvádí kooperace, ale o tom později.
Sbohem halucinace
Tau Volantis navíc brázdí vojáci radikální větve praštěné scientologické sekty, která se snaží zlikvidovat ničitele Markerů a umožnit lidem posunout se na vyšší, nekromorfí úroveň evoluce. Samota tedy není něco, co by Isaaca tentokrát trápilo. Pocit osamění to však nevylučuje a dokonce ho naopak může podtrhnout třeba ve chvíli, kdy stojíte uprostřed návalu útočících monster a víte, že nikdo jiný vám nepomůže. Rozhodně tedy ne parťák ponořený do halucinací vyvolaných zlým červeným obeliskem.
Drobná odbočka k Isaacově psychu, které zajímavě rozehrála dvojka. Za dva měsíce od událostí na Sprawlu se Isaac stihl vzpamatovat a do trojky vstupuje sice neochotně, vtažen vlekem nevyhnutelnosti, ale vyrovnaně tak, jak se to na hrdinu, který má zachránit lidstvo, sluší. Marker má ale přirozeně negativní vliv na psychiku jeho parťáků. Halucinogenní vidiny se tak objevují, ale jen v multiplayeru u Carvera.
Zvuk a barva hororu
K hlavním zbraním nového Dead Space rozhodně patří hudba. Jason Graves, dvorní skladatel série, se postaral o to, aby nijak nevybočovala z klasických hororových konceptů a nebila “do uší”. Gravesovi se podařilo vygenerovat nenápadný a přesto, nebo spíše proto, zneklidňující zvuk. Strach přitom nepřiživují uchrochtaní nekromorfové ale něžné smyčce, které dokážou vydráždit do absolutního napětí každý neuron zvlášť a všechny dohromady.
Mimořádnou práci odvedli vývojáři Visceralu na vizuální stránce. Úchvatná hra světel a stínů, tma v uzavřených prostorách, která by se dala krájet Issacovým laserovým řezákem, mlha ve sněhové bouři, vesmírná scenérie na orbitě Tau Volantis, která potěší fanoušky Alienů - to vše vás neustále vrací do atmosféry neklidu, jakkoli by ji akce nerozmělňovala. Právě sněhové vločky vířící kolem Issaca prchajícího před umrznutím přitom překvapivě odlišují Dead Space od skloňované podobnosti s Lost Planet.
S nekromorfem za krkem
Příklon k akčnosti, která nepolevuje v průběhu celé hry, je jednoznačný. Kamkoli se vplížíte, máte jen zlomek vteřiny zmapovat pozici ventilačních šachet a vymyslet nějakou strategii, než vás smete záplava nekromorfů, kteří se hrnou ze všech stran v kvantech hodných zombie hord z Left 4 Dead. Poté, co začne útok, jde ale veškeré taktizování okamžitě stranou a místo bezpečného kouta, ve kterém jste se pokoušeli krýt si záda, se přistihnete, jak zběsile kličkujete mezi monstry všech možných tvarů a v panice vykřikujete vulgární mantry.
Jakmile ale rozšlápnete posledního nekromorfa a setřete si z helmy patoky krve, s uspokojením si řeknete, že v mrtvém vesmíru to není žádná procházka růžovým sadem. A tak je to správně. Přestože ale producent Dead Space 3 Steve Papoutsis sliboval, že kooperace nijak neovlivní zážitek ze singleplayeru, některé pasáže si vyloženě říkají o boj ve dvou. Není to však výtka, jako spíš postřeh. V boji o holý život se holt musí sáhnout až na dno.
Zbraně si slož, mikrotranskace neřeš
Relativně vysokou obtížnost vyvažuje novinka v sérií, možnost vyrobit si vlastní zbraň ze součástek posbíraných po cestě buď vlastnoručně, nebo s pomocí ScavengerBotů. Craftovací systém zpočátku působí zmatečně, nakonec se v něm ale dá celkem snadno zorientovat.
Můžete přitom vytvářet vlastní divoké kombinace nebo využít přednastavená schémata zbraní. Bát se vytvoření ultimátní zbraně, se kterou by se dala hra proplout bez sebemenších potíží, přitom netřeba. Vždy je to něco za něco. Zato s náboji si tentokrát lámat hlavu nemusíte. Hra nabízí jen jeden univerzální typ.
Inovací, která strhla lavinu negativní kritiky, je systém mikrotransakcí. Jednoduše řečeno ale platí, že když nechcete, nemusíte za hru, kterou jste si už koupili, utrácet ani kačku navíc. Volně se povalujících součástek a lékáren je dostatek, k dispozici máte i vedlejší questy, které jsou zaměřené hlavně na získávání dalších zdrojů. Projít hru tak lze bez jakýchkoli problémů, aniž by se muselo sahat do peněženky - mikrotransakce se dají úspěšně vytěsnit.
Bojte se ve dvou
Třešničkou na dortu série je tentokrát multiplayer v nenuceném drop-in a drop-out provedení. V kooperativním módu se odkrývá Carverův příběh okořeněný o výše zmíněná seržantova psycha. Mutliplayer sice přináší nějaké drobné změny dialogů a animací a otevírá dodatečné vedlejší questy, jeho hlavním pozitivem je ovšem dobrovolnost. Lze ho kdykoli zapnout, zaskočit k někomu jinému do rozehrané pasáže nebo zase vypnout – jak je vám libo. Rozhodnete-li se pro singleplayer, na záda vám Carver rozhodně dýchat nebude.
Dead Space 3 je tak nakonec přece jen povedeným pokračováním série. Pro některé bude spíše thrillerovou akcí, jiní si v něm najdou hororovou polohu. A když vývojářům dopředu odpustíte pár tklivých animací, čeká vás zhruba 16 hodin plnohodnotného odřezávání končetin, ustřelování chapadel a dupání na deformovaná těla. Roztouženě si zavzdycháte nad lety úchvatnou kosmickou krajinou a rozšíříte si příběhové detaily série.