Dead Rising 3

Příběh? Už zase?

Maník, co vypadá jako prototyp amerického řidiče kamiónu, je řidičem kamiónu a mluví jako řidič kamiónu. Tlustý mafiánský hajzlík v havajské košili je tlustý mafiánský hajzlík v havajské košili a na první pohled zakomplexovaná wanna-be goth dívka je… no, však víte. A hráč v roli automechanika Nicka má mít k této sebrance nějaké city a chtít jim pomoci s úprkem. Rovnou je třeba říct, že to ani trochu nefunguje a parta nesoběstačných, nezodpovědných a stále něco vyžadujících příživníků k srdci vážně nepřirostla. Jak je možné, že se zrovna oni zachránili?!

Scénárista dal nejspíš dohromady příběhovou linku během polední pauzy. Však víte – nikdo už se ani moc nepozastavuje nad davy oživlých mrtvol, vláda to řeší jako standardní rozšíření nemoci, během pěti minut je vyřízen osud prezidenta a někde na pozadí je jakási konspirace o imunních lidech, která působí jako slaboučký odvar z již tak dost béčkových Resident Evilů. A do téhle UHO omáčky je vhozen věčně vyjukaný automechanik Nick, který sice během cutscén kníká jak vyděšené štěňátko, ale pod vaším vedením zlikviduje během jednoho odehrání několik desítek tisíc zombíků - jako by se nechumelilo.

Příběh je v podstatě největší slabinou Dead Rising 3 a nepomůže mu ani hrstka úchylně bizarních bossů, na kterých se museli vyřádit snad lidi z Volition (Saint’s Row). Samozřejmě, Dead Rising hry měly vždycky svoji řádku psychopatů, kteří oproti mase nemrtvých sloužili coby extra tuzí nepřátelé. Jenže až na pár drobných výjimek byla jejich přítomnost relativně opodstatněná, protože se většinou jednalo o vcelku obyčejné lidi, kterým prostě z děsivých událostí hráblo.

Dead Rising 3 naopak působí dojmem, že snad vývojářům došly nápady a tak se naladili na vlnu prostoduchých nechutností. Tak třeba dominantní MILFka v policejní uniformě, dále obézní žena útočící zvratky nebo gigolo v kožených gatích, který po vás střílí plamenometem ve tvaru obrovského penisu. Bude vás bavit mlátit ho růžovým dildem? A co takhle pomoci s natáčením zombie porna?

Ještě deset minut a jdu spát!

Byť tedy příběh zklamal na celé čáře, povedlo se vývojářskému týmu něco neuvěřitelného: dokázali vyladit hratelnost do téměř ideálního stavu. V první řadě už není třeba přeživší nikam vodit. Většinou je najdete na relativně bezpečném místě, a pokud splníte úkol, který vám zadají, automaticky se vám přičte slušný balík zkušeností a NPC se přidá do vaší malé armády. V závislosti na zvolených skillech vás totiž může doprovázet až několik ozbrojených spolubojovníků, každý s odlišnými statistikami. Nebo nemusí. Prostě je můžete nechat tam, kde jsou, a nic se nestane.

Mnohé potěší i fakt, že ukládat hru lze nyní téměř kdykoliv a nemusíte se s jedním bodem zdraví trmácet někam k určenému bodu. Dalším skvělým ústupkem je Nickova schopnost kombinovat zbraně prakticky kdekoliv. Nepotřebuje stůl a nářadí, už mu stačí jen dvě ruce a role lepicí pásky, aby z plyšového medvídka a těžkého kulometu udělal zbraň hromadného ničení.

Velmi příhodné je, že pokud nyní najdete nákres nové kombo-zbraně, většinou se kousek od plánku nachází i potřebné součástky, takže si hned můžete vyzkoušet motorové boxerské rukavice, plápolající meč nebo třeba šílenou variaci na smrťákovu kosu. A vyrábět lze i dopravní prostředky pro přesun po městě. Silná motorka s válcem vepředu je prostě rozkošná.

Ne-next-gen

Nemá smysl chodit kolem horké kaše: nepříliš impozantní vzhled Dead Rising 3 není způsoben tím, že by konzole nezvládala velké množství postav na scéně, kdepak. Hra byla původně plánována pro Xbox 360 a tak nějak během vývoje přesídlila na nový Xbox One. Forge Engine není kdovíco, často narazíte na pěkně letité animace a nepotěší ani často patrné streamování textur. Nejlépe nakonec asi dopadly postavy, kterým vývojáři nadělili poměrně uvěřitelnou mimiku.

Nemrtvola s faceliftem

Přes veškeré nedostatky je Dead Rising 3 vážně zábavná záležitost a jde o nejlépe hratelný díl současné trilogie. Čert vem nezajímavé postavy, plytký příběh a nikterak extra grafiku. Capcom Vancouver dal dohromady zatraceně zábavný sandbox, kterému začne lehce docházet dech až v samotném závěru. Prakticky veškeré problematické aspekty předchozích dílů byly opraveny či rovnou odstraněny a ve výsledku je otravné jen tradičně katastrofické zaměřování předmětů.

Často se vám stane, že vedle sebe bude ležet několik různých zbraní a kvůli nešikovné kameře ve zmatku seberete něco úplně jiného, než jste původně zamýšleli. Pořád tu ale zůstává absurdní (a absurdně zábavné) likvidování chodících mrtvol pomocí desítek a desítek uhozených zbraní, minimalistický RPG systém, návykový kooperativní režim a poměrně rozlehlý svět, na jehož prozkoumání budete mít i přes neustále ubíhající čas ovlivňující herní události dostatek prostoru.

I když vás tahle hra zcela určitě vizuálně neohromí a příběh úplně nevtáhne, stačí, aby vám sedl žánr a sandboxová hratelnost a dost možná u ní vytuhnete do mdlých ranních hodin.