Dead or Alive: Dimensions

Shake it, baby!

Pokud totiž máte se sérií DoA nějaké zkušenosti, případně jste dokonce její vyznavači, pravděpodobně vám dochází minimálně tři věci, které nováčkům mohou unikat. Tou první může být třeba už samotný podtitul, který je v podstatě jedna velká sexistická narážka, a ty další dvě jsou obrovské a pohupují se na každé zdejší bojovnici. Vlní se, dělají přívalové vlny, už už vyskakují z oblečků...

Co si budeme povídat, je to zkrátka série postavená na dvou pevných základech. A teď záleží, jak se je rozhodnete uchopit. V případě, že prsa ve vašem životě nehrají tak zásadní roli, se totiž připravte na docela solidní zklamání z jedné z nejdůležitějších stránek každé bojovky – z výběru bojovníků.

Všichni aspiranti na rozbití ciferníků tady jdou rozdělit do dvou táborů – předimenzované dámy a nezajímaví pánové. Porovnáte-li je například s výběrem z kreativně vražedných až úchylných postav z Tekkena či silně stylizovaných bojovníků Street Fighter IV, vypadá zdejší výběr velmi levně. Skoro jako byste šli po ulici a nabrali pár náhodných jedinců, aby se šli pobít.

Najít si tady někoho, kdo by vám doslova padnul do oka, je nelehký úkon. Zkrátka když dohrajete příběh a chcete se vrhnout do dalšího bojování, nějak si nebudete umět vybrat a zprvu jednoduše sáhnete po Kasumi, která je něco jako maskotka série, nebo po Ryu Hayabusovi, kterého znáte odjinud (Ninja Gaiden).

Hloubka výstřihu

Naštěstí se pod relativně nudným zevnějškem skrývá pestrá paleta bojových stylů, která už vám výběr po delším seznamování řádně rozšíří a nakonec vyústí v nalezení vaší oblíbenkyně/oblíbence. Samotné bojování se pak nese v poněkud přístupnějším duchu. V příběhové kampani (která fakt nestojí za slovo, kdo hraje bojovku kvůli ději?) se sice objeví tendence naučit vás nejrůznějšími QTE bránění a protiútoky, ale hra samotná je z počátku tak jednoduchá, že je stejně nepoužijete. Stačí drtit tlačítka a stát dostatečně blízko protivníka.

Nemožnost zvolit si obtížnost ani u arkádového hraní, survivalu či tagových soubojů je docela zarážející a přinutí vás projít celou řadou zcela triviálních soubojů, než hra konečně poskytne trochu výzvy. Přesto to ale není tak, že by Team Ninja zapomněl do hry volbu obtížnosti dát – u úplně klasických bojů jeden na jednoho zvolit jde. O to podivnější je absence všude jinde.

V duchu přístupnosti se nese i samotné bojování, kdy komba se vám nejen bleskově vypisují na dotykovém displeji a vy je tak máte přímo na očích ( zobrazují se i možnosti protiútoku), ale dokonce je klepáním stylusem můžete rovnou sesílat na protivníka. Pokud se tedy nechcete jednotlivé útoky učit, máte tady alternativu. A dokud si hra udržuje jednoduchost, je to alternativa vskutku použitelná.

Pakliže ale toužíte nechat si pořádně nakopat zadky, samozřejmě vám bude vyhověno - to když se rozhodnete vylézt tam ven na internety (případně vyzvete někoho z okolí). Vaše nepřemožitelnost zmizí okamžitě s načtením bojiště a vy okusíte trochu z té komplexnosti a promakanosti soubojového systému, která se před vámi mohla doteď skrývat. Najednou začnou mít řetězící se komba i protiútoky smysl, rozdíly mezi charaktery se stanou propastnějšími a dokonce i herní prostředí dostane daleko zásadnější roli. Jako v každé správné moderní bojovce je totiž plně trojrozměrné, částečně (pro efekt) zničitelné a hlavně rozvrstvené.

Jednoduše řečeno: když bojujete na mostě, můžete z něj nepřítele shodit dolů. Stejně tak jdou nepřátelé prohodit skleněnými výplněmi a všemi potenciálně zničitelnými překážkami. Samotný pád nebo styk třeba s elektřinou vám samozřejmě ubírá zdraví, takže je lze zapracovat do komb. To někoho rozbijete, posledním úderem skopnete ze schodiště, a pak se s úsměvem na tváři díváte, jak se kutálí dolů a jeho zdraví mizí. Nebo se to samozřejmě stane vám, pak se asi moc usmívat nebudete.

Prostorová představivost

Vraťme se teď ještě na chvilku k dimenzím, ale skutečně jen ke dvěma. Ačkoliv totiž hra prostorově 3D je, vy ho moc neuvidíte. Autoři se totiž na 3D tak nějak skoro vykašlali, protože držet handheld v ideální poloze během mlácení oponentů je celkem obtížné a zapnutí 3D navíc citelně snižuje framerate. Což je za to málo, co od hry v tomto ohledu dostanete, docela drastická daň.

Dead or Alive: Dimensions vsází na dva předpoklady. Tím, prvním je vaše záliba v hrdinkách s velkými přednostmi a tím druhým fakt, že mu dáte dostatek času, aby se před vámi patřičně rozjelo. Jakmile totiž vyloží na stůl všechny svoje karty, zjistíte, že je to propracovaná a zábavná bojovka. Zabiják Tekkenu to sice není, ale k ukrácení čekání poslouží velmi dobře.