Dead Island 2

Verdikt
80

Dead Island 2 zvládl utéct z vývojářského pekla, aby vás na oplátku uvrhl do pekelně krásného a odporného Los Angeles. Výsledkem je zábavné zombie béčko, které se vyžívá v brutalitě a nechá vás si ji vychutnat do poslední kapky mozkomíšního moku.

Počítač

WindowsWindows

Epic Games Store

Konzole

PlayStation 5PlayStation 5

PlayStation Store

Xbox Series XXbox Series X

Microsoft Store
Koupit

Další informace

Výrobce: Dambuster Studios
Vydání: 21. dubna 2023
Štítky: střílečka, first person, zombie, akční

Neuvěřitelné se stalo skutečností. Dead Island 2 po téměř dekádě naplněné odklady a střídáním vývojářských studií i vydavatelství skutečně vychází a četným komplikacím navzdory jsou jeho nejohnilejší součástí zombíci, nikoliv herní mechanismy nebo třeba grafika. 

Dambuster Studios u kdysi přeplněného žánru, který ale v posledních letech docela strádá, nepotřebovali znovu vynalézat kolo a snažit se přijít s něčím vyloženě neotřelým. Místo toho vsadili na šperkování zábavného soubojového systému původní hry spoléhajícího se na ulítlé zbraně. Taky se chlubí sandboxovou hratelností a mnohem zajímavějším zasazením než kdysi, byť je, pravda, trochu kýčovité.

Vítejte v HellA! Ačkoliv Los Angeles není ostrov, jak by název hry naznačoval, metaforicky to vlastně odpovídá kvůli karanténě, kterou na město po vypuknutí autofagické epidemie uvrhla americká vláda v domnění, že se totální izolací problém vyřeší sám. Šestice hratelných postav zvládla nasednout na jedno z posledních evakuačních letadel, vy si z nich nicméně smíte vybrat jen jednu a zbytek tím při následné havárii odsoudíte na smrt.

Ačkoliv vám hra klade na srdce, abyste vybírali pečlivě kvůli statistikám a unikátním schopnostem, rovnou vám radím touhle radou opovrhnout a poslechnout raději své povrchní sympatie. Všichni protagonisté jsou totiž velmi upovídaní a povahově odlišní. Zatímco číselné rozdíly se postupně snadno setřou, nechcete třicet hodin hrát za někoho, kdo vás bytostně otravuje každou svou replikou (zdravím Forspoken).

Výběr máte velmi pestrý: Paralympioničku Amy, striptéra Ryana, kaskadéra Jacoba, irskou punkerku Dani, Bruna, kterého vychovala ulice, a motorkářku Carlu. Já jsem nakonec nejvíc odehrála za Dani, ale až na taktické využívání prvotních schopností v úvodních hodinách se hratelnost za ostatní v jádru opravdu neliší.

Ať už si vyberete kohokoliv, dostanete do vínku rovnou i kousanec od cesty a tím objevenou imunitu, což z vás dělá vyvoleného na cestě za lékem, jakožto i ideálního poslíčka pro všechny ostatní přeživší. Jak už jsem říkala, v tomhle žánru není potřeba znovu vynalézat kolo.

Příběh je naprosto přiznaně béčkový až céčkový a rozhodně si nedělá ambice stát se příštím The Last of Us. Ani vedlejší úkoly o zbabělých plavčících, šílených influencerkách a dalších přeživších vám nedají moc prostoru pro soucit, spíš jen další důvody, proč si vybíjet zlost i frustraci na nekonečných hordách.

Z četných klišé popkulturních děl se zombíky si v HellA utahují zhruba podobně jako z hollywoodského kultu dokonalosti. Ten mezi červenými koberci a luxusními večírky kolem střešních bazénů s nafukovacími plameňáky rozhodně nepočítá s tím, že nějaký osvětlovač začne okusovat nohu hlavní hvězdě a natáčení příštího kasovního trháku vmžiku promění v krvavá jatka.

Krvavá jatka jsou ostatně tím primárním důvodem, proč Dead Island 2 hrát. Stejně jako první díl pracuje se systémem výdrže, kterou tentokrát nedistribuuje tak přísně – ohánět se kolem sebe můžete za všech okolností, na tvrdší údery a speciální útoky ji už ale budete potřebovat. Výdrž posléze doplní ještě ukazatel zuřivosti, který vám umožní dát průchod uvnitř bující nákaze a vypůjčit si vybrané umění zombíků jako třeba zvracení kyseliny.

Souboje samotné jsou velmi animální, brutální a nezdráhám se říct mnohdy dost nechutné. Odřezávání končetin, půlení i dekapitace jsou v akčních řežbách nepsaným standardem, tady se jde ale o pár kroků dál. Létají čelisti, odhalují se mozky a další útroby, které vidět být nemají. Pálí a rozpouští se maso, oční bulvy bimbají z důlků, praskají kosti. A vy to často vidíte řádně zblízka. Ale jak si opakuje hned několik přeživších ve snaze udržet si příčetnost po odkráglování svých blízkých: Už to nejsou ti lidé, kterými byli, než onemocněli. Jsou to jen nepřátelé! 

Kráglovací schopnosti své postavy modifikujete pomocí karet. Hrstka je unikátní pro specifické dvojice hrdinů, naprostá většina je ale společná a dostáváte je coby odměny za úkoly, prozkoumávání i zabíjení. Z kartiček následně vyplývají bonusy pro nejrůznější situace – pokud si potrpíte na odřezávání končetin a rozšlapávání hlav, můžete si vytvořit build, který vás za dané činnosti odmění léčením, vyšším poškozením a podobně. Jiné karty modifikují samotné schopnosti, takže silnější kopance můžete vyměnit třeba za omračující kopy a tak dále.

Podobně variabilní jako přizpůsobení postavy je výběr zbraní v několika úrovních kvality. Od improvizované obrany, jako jsou olověné trubky a tága z kulečníku, se postupně propracujete ke katanám, palicím, baseballovým pálkám a časem také k palným zbraním čítajícím pistole, pušky, samopaly, brokovnice, a dokonce i hřebíkovačku. K tomu si připočítejte ještě hromadu vrhacích předmětů typu šurikeny, granáty nebo masové pasti.

Arzenál na blízko se používáním opotřebovává, což vás nutí neustále zkoušet něco nového (anebo si zbraně draze opravovat). Zároveň se nemusíte bát zahazovat kousky, se kterými se vám třeba nekydlí úplně ideálně. Pokud máte málo zdraví, nebudete se přece na zombíky vrhat z bezprostřední blízkosti s wolverinovskými rukavicemi! Střelba je zase velmi účinná, ale dělá randál, takže často upoutá pozornost mozkožroutů, co by vám jinak dali pokoj. Kolikrát na ně pak vyplýtváte víc nábojů, než jste měli v úmyslu.

Kromě zbraní a karet přeživší sbírají spoustu surovin, nákresů a posléze i zmutovaných částí těl, což znamená, že si svou výbavu můžete všemožně modifikovat. I tady jsou možnosti bohaté, ať už si jen zvednete poškození, nebo vyměníte větší zásobník za delší přebíjení, anebo se pustíte do větších akcí a svou zbraň rozšíříte o miniaturní plamenomet, dávkovač kyseliny nebo ostnatý drát s elektrickým ohradníkem.

Právě na systém živlů a reaktivního prostředí klade Dead Island 2 obří důraz, až je v něm interaktivních prvků občas moc. Ano, každý malý zombík ví, že když hoří, tak to pálí, když je mokro a v louži obnažený drát, tak to brní, a když stoupne do té zelené bublající louže, tak to syčí. Ale v situacích, kdy se všude možně válejí barely s naftou, vodou i s kyselinou, vy máte obohacené zbraně, k tomu mají podobné schopnosti a imunity i samotní zombíci, tamhle leží převrácená cisterna, spadlé dráty a kdo tu, ksakru, nastražil ty nášlapné pasti…? Právě tehdy v ulicích HellA začíná ten pravý chaos a panika. Můžete ji zkusit ovládnout a sami příchozím připravit nějaký ten nečekaný živelný dáreček, často si ale spíš prostředí pohrává s vámi, aniž byste ho stíhali nějak ovlivnit.

Většinou jsem se v podobných momentech bavila, pokud jsem na to ve snaze neumřít a vyhnout se všem hrozbám měla zrovna čas, ale občas Dani zkrátka během dvou sekund zahynula, aniž bych tak úplně tušila, co konkrétně ji zabilo. Blahoslavení chudí duchem?

Padlým městem andělů vás Dead Island 2 protáhne dokonale, aspoň tedy jeho nejikoničtějšími místy z každé dokumentární montáže. Jak jsem unavená otevřenými světy, rozhodnutí rozsekat HellA na desítku menších, ale o to propracovanějších a provázaných lokací vítám pomalu za potlesku vestoje. Nakouknete do vilek odporně bohatých a slavných v čtvrtích Bel-Air a Beverly Hills, můžete nasát trochu té hniloby od moře na plážích a molu v Santa Monice a kolem promenády na Venice Beach, projít si filmová studia i chodník hvězd, ale nevyhnete se ani výletu do stok a do metra. 

Kontrast někdejšího všudypřítomného luxusu, sluníčka a bezstarostnosti se špínou, krví a ohořelými vraky aut, korunovaný zombifikovanými obyvateli, zkrátka funguje na výbornou a skvěle ilustruje apokalypsu, která neproběhla před dvaceti lety, ale sotva pár dní zpátky. 

HellA zároveň na PS5 vypadá fantasticky. Dambuster Studios z Unreal Enginu 4 ždímou maximum a navzdory absenci jakékoliv formy ray-tracingu je spousta prostředí takřka fotorealistická. Na jiných místech se tenhle přístup neobešel bez určitých kompromisů, takže třeba moře už tak úžasně pokročilé není. Stejně tak zamrzí některé opakující se assety a hře víc sluší denní světlo než noc. Pořád jsem se ale častěji zastavovala a kochala, než brblala nad unifikovaným vzhledem všech beden, pojistkových skříní a ponků v Los Angeles, natož nad jednotností místního vozového parku.

Na rozdíl od prvního dílu nemůžete tentokrát nasednout do auta a oproti třeba takovému Dying Light 2 jsou vaše parkourové možnosti značně omezené ostnatými dráty a dalšími překážkami. Na druhou stranu čtvrti nabízejí spoustu vyžití odvážným průzkumníkům, kteří zvládnou najít nevyznačenou cestu. U obchodníků můžete nakupovat pojistky, které vám zpřístupní zamčené brány a garáže, z pojmenovaných zombíků padají klíče k trezorům i dveřím, kam se ale dost často dá dostat i prostým rozbitím okna a deaktivací alarmu. 

Jiná místa hlídají zombíci označení lebkou sloužící coby varování, že se máte vrátit později s vyšším levelem anebo je zkusit oběhnout. Jak se nepřátelé zprvu nezdají příliš variabilní a potkáváte jen chodce a běžce, jejichž síla tkví akorát v početní převaze, časem se jejich řady rozšíří o mutanty, kteří vám zvládnou zatopit, i když jste spolu v místnosti sami.

Mezi přerostlými hráči basketbalu, klaunskými řezníky, kteří se léčí pojídáním masa, i křiklouny a plivači ohně a kyseliny jsem si nejvíc oblíbila prskače. Ti se věrni názvu zkrátka rozprsknou, když se přiblížíte moc blízko, ale předtím se s vámi rozloučí s lakonickým chrchlavým Bye-bye!, což mě doteď nepřestává nutit k iracionálnímu úsměvu.

Když už máte pocit, že jste viděli a zažili všechno, přijdou kombinace posílené živelnými schopnostmi. Ani v případě invence typů zombíků se ruské kolo na mole v Santa Monice nestaví znova, ale rozhodně vás vezme na projížďku, která se zas tak snadno neomrzí.

Dead Island 2 se mimochodem může pochlubit českou lokalizací. Textů je ve hře požehnaně, takže se čeština může hodit. Bohužel hlavně v rozhovorech občas překlad trpí na neznalost kontextu, do ostré verze se dostaly i nějaké ty hrubky a české verze některých místních názvů jsou při hledání schovaných pokladů spíš matoucí než nápomocné. Zhruba v polovině hry jsem nakonec rezignovala a přepnula do angličtiny, ale v době sotva srozumitelných strojových překladů jde pořád o lokalizaci na použitelné úrovni. 

Do HellA se můžete vydat i v kooperaci, a to až s dvěma dalšími lidmi na stejné platformě, kde hrajete vy. Návštěva ale nemůže vyrazit na mise, které sama ještě nemá odehrané, pro společný postup musíte být ve stejné fázi příběhu, anebo si společně zopakovat ty části, co už jste absolvovali sami. Kooperaci jsme tak vyzkoušeli pouze krátce, abychom seznali, že moje Dani z konce hry a jeho Jacob na třetinovém levelu si spolu moc švandy neužijí, protože vzájemné škálování nefunguje úplně ideálně. Spíš než plnohodnotná možnost, jak společně projít celou hru, může kooperace v tomto případě fungovat třeba coby vysvobození z nějakého náročného souboje – vzhledem ke všem omezením jinak nevidím moc důvodů, proč se do ní pouštět.

Sólová forma mě nicméně zvládla přesvědčit, že hry se zombíky mohou být pořád ještě zábavné. Jistě, nejde o zábavu kdovíjak hlubokou, ale ani ne tak tupou, jakou mám spojenou třeba se sérií Dead Rising.

Dead Island 2 zvládá balancovat na hranici parodie i na ostří mezi opulentní krásou a brutální nechutností. A do toho ještě žoviálně žongluje s odsekanými končetinami. Asi se nezařadí mezi ty úplně nejúžasnější tituly letošního roku, ale v rámci žánru zombie her, které se neberou vážně, rozhodně nepatří na chvost žebříčku.