Dawn of Defiance

Osobně mám survivaly velmi rád: Přežíval jsem mráz, útoky mrtvol, pouť na nezastavitelném voru s kardinálně otravným žralokem za zadkem, kanadskou divočinu, nabroušené berušky, nekonečný kosmos, lidojedy, explodující krychle, středověk, japonský venkov, trpasličí doly, oceánské hlubiny, potopy, džungle, morové rány (a Pathologic mimochodem dodnes považuji za jeden z nejsilnějších herních zážitků vůbec), zfetované dystopie, barbary s plandajícími penisy, tisíc podob konce světa, vikinská monstra i voxelové nástrahy.

Člověk by skoro čekal, že už vlastně nic moc dalšího ani vymyslet nelze, a ono přeci – jakmile jsem spatřil předběžný přístup starořecké novinky Dawn of Defiance od studia Traega Entertainment, nemohl jsem odolat a vydal se vzdorovat zlovolné olympské tyranii.

Antická klasika

Také jste se jako malí nemohli nabažit Starých řeckých bájí a pověstí převyprávěných Eduardem Petiškou a Héraklových dvanáct úkolů byste dodnes vysypali spatra se skálopevně jistou kadencí malé násobilky? Pak hře můžete věnovat pozornost, protože mytologické zasazení je de facto jediný prvek, kterým je hra v současné podobě schopná jakkoliv vystoupit z řady. Kdo bude čekat jakékoliv jiné novinky, odejde zklamaný.

Což ale nechápejte špatně, ona kolikrát řemeslně kvalitní klasika dokáže zabavit lépe než z řetězu urvaný a nepříliš zvládnutý experiment. A herní design Dawn of Defiance se zdá být v jádru velmi kompetentní – hra sice nedělá zhola nic nového, co by fanoušek survivalů už jinde neviděl minimálně tucetkrát, ale všechno funguje, jak má, vše je na svém místě a hra se spoléhá na dobře známou, ale funkční hratelnost.

Tvůrci se inspirovali moderním stylem survivalů a vašeho vzpurného hrdinu tak nebude sužovat žádný hlad nebo žízeň – jídlo i pití existuje, ale slouží k časově omezenému posílení či zvýšení výdrže. Zbytek je zkrátka a dobře běžný standard: Vyberete místo, postavíte příbytek, hledáte suroviny, postupně odemykáte výrobní stanice, ty poskytnou lepší výbavu a kvalitnější nástroje, kterými zas vytěžíte ještě lepší suroviny, a tak dále.

Principiálně opravdu nic nového, ale i tak hra nabízí příjemný zážitek – u každého kusu výbavy si například můžete zvolit použité materiály, od čehož se pak odvíjí síla výsledného předmětu, což je fajn mechanismus. A samotné stavění se povedlo přímo výsostně – budujete sice jen z předpřipravených částí, tedy nikoliv kostku po kostce jako třeba v Enshrouded, ale stavebních dílů je k mání přehršel a hra vás nechá je na sebe umisťovat velmi svobodně. Kolize moc neřeší a fyziku prakticky vůbec, ambiciózní stavitel tak může odhodit uzdu představivosti a zbudovat klidně nějaký šílený chrám vyvážený na samotné špici hory. Protože jak se lépe vysmát bohům než popřením zákonů přírody, no ne?

Výbavě interiéru bude nicméně ještě potřeba věnovat péči, protože drtivá většina stavebních dílů nechá budovat zevnějšek. Jakmile ale budova stojí, palác si moc nezařídíte, protože dovnitř krom výrobních stanic umístíte leda tak postel, polštář a možná pár ozdobných amfor. Dejte mi nábytek! A když už jsem u pokřikování rozkazů, líbila by se mi i možnost upravovat terén, která zatím chybí – použitý Unreal Engine 5 by něco takového měl být schopný zvládnout.

Zatím kostra

Druhý problém je velmi prozaický – už jsem sice několikrát zmínil vzpouru proti bohům, ale v současném stavu hry se vás nikdo ke Kavkazu přikovat nepokusí a orel se záluskem na lidské orgány také zůstane o hladu. Protože se žádný vzdor vlastně nekoná. Není proti čemu.

Obsahu je zkrátka a dobře málo. Kvituji s povděkem, že tvůrci skládali mapu ručně a nezadali práci jen nějakému generátoru, ale svět je momentálně maličký a ještě zeje prázdnotou jak ložnice zenového mistra. Potkáte, a to ještě velmi zřídka, jestli tři, čtyři druhy nepřátel, pár svatyň ke znesvěcení, což však zatím nikam nevede. K tomu několik pohledných, ale ničím nenaplněných druhů krajiny a toť vše.

Dawn of Defiance tak v současném stavu působí spíš jako prezentace herních mechanismů, které opravdu jsou žánrově adekvátní a není si nač stěžovat (snad jen tavení kovů by mohlo být o fous rychlejší), ale doufám, že se chystá ještě hodně práce a pořádná infuze obsahu, protože bájné starořecké zasazení má rozhodně větší potenciál, než aby vás hra jen nechala na maličkém ostrově pobít pár vojáků a sem tam rozbít oltář.

Důvěrně známá smyčka sbírání materiálů a výroby i tak dokáže zabavit na nějakých zhruba dvacet hodin, ale pak stojíte v nejlepší zbroji, kterou už není kde pořádně využít, a hře dojde dech. Kde jsou bossové, výpravnost, interakce, zajímavé události, pocit neprozkoumaných dálav, pořádné božské schopnosti, mytologická monstra, dungeony, mořeplavba... Cokoliv?

S klidným svědomím vás tak nemohu poslat nakupovat, na to je Dawn of Defiance v současném stavu až moc holá, ale fanouškům survivalů bych rozhodně doporučil hru alespoň sledovat. Předběžný přístup je naplánovaný na dva roky, obsah by měl postupně přibývat. A pokud se tak opravdu stane, hra má potenciál nabídnout sice nepříliš originální, ale příjemný a řemeslně kvalitní zážitek ve svěžím zasazení.