Darwin's Paradox!

Mohla za to i pomrknutí vydavatele Konami, které tak trochu klamalo tělem. Demo totiž působilo jako odkaz na nestárnoucí sérii Metal Gear, která proslavila jak Hidea Kodžimu, tak právě Konami. V demu jsme byli svědky špiónské mise v továrně na mořské jídlo, kterou se Darwin rozhodl sabotovat. Dokonce jse se s ním mohli plížit v ikonické lepenkové krabici. Prostě takové signifikantní odkazy, při kterých zpozorní každý fanoušek MGS.

Nicméně je důležité podotknout, že zmíněná spolupráce byla opravdu jen pro potřeby dema. Darwin’s Paradox! nevypráví špionážní příběh. Darwin je jen obyčejná chobotnice, která si žije klidný život s parťákem po boku. Až do chvíle, kdy se shodou okolností jejich cesty rozdělí a Darwin se vydává za záchranou svýho kamaráda.

Příběh klasický a zábavný, protože Darwinova výprava nás zavede z oceánu do různých nápaditých lokací. Například prozkoumáme továrnu na rybí dobroty – od mechanické výrobní linky až po odhalení tajného receptu na rybí koláč. Je mi hrozně sympatické jak celá hra dává smysl svým level designem, kdy přechody do jednotlivých kapitol nejsou uměle našroubované na sebe, ale působí jako jeden funkční celek.

Zábavný hrdina

Herně je Darwin taky poměrně variabilní. Není to tak, že by chobotnička sbírala zkušenosti a skrze ně pak odemykala nové možnosti, ale vždy si jednou za čas vzpomene na svého mentora, který ji připomene, jaké fígle má v rukávu. Darwin tak umí lézt a přichytávat se na stropě. Dokáže vyplivnout inkoust, který dokáže oslepit nepřítele a zvládne se zneviditelnit. Právě ona neviditelnost je neskutečná. Ať se zastavíte kdekoliv tak zbarvení chobotnice vždycky koresponduje s okolím, ve kterém se nacházíte. Vypadá to opravdu působivě.

Na druhou stranu neviditelnost není schopnost, která by Darwina ochránila před nebezpečím. Kamera vás sice neodhalí, ale pořád o vás mohou zakopávat kolemjdoucí pracovníci, roboti či mimozemšťani, a tím vás objevit a rychle zlikvidovat. S povděkem kvituji, že animace chapadel a pohybu je na špičkové úrovni. Mnoho končetin spolu při pohybu či skocích fakt ladí a mají vlastní fyziku. Dlouho se mi nestalo, že bych si pohyb ve hře tak užíval.

Jak jsem již zmínil, Darwin čelí během své cesty několika druhům nebezpečí. Vyhýbá se a skrývá před protivníky, kteří na něj mají zálusk. Když narazí na pracovníky společnosti UFOOD, která připravuje lahodné masové konzervy z mořských živočichů, tak se musí chobotničák taky hodně ohánět, aby v jedné z nich neskončil.

I když se jedná o roztomilou skákačku s až pixarovským nádechem a humorem, tak Darwin dokáže přiložit pod kotel obtížnosti a z určitých pasáží vykouzlit až frustrující zážitek s mnoha opakováními. Jednoduše řečeno: Darwin’s Paradox! je těžká hra. Místy až neférová, kdy proklouznutí některými skákacími pasážemi hraničí až s náhodou.

Nejvíc mě asi bavila lokace ve stokách, kdy rozverný hlavonožec musel na sebe napatlat radioaktivní sliz, který díky fosforeskující záři odháněl hladové krysy a zároveň osvětloval okolní prostranství. Nicméně toto namazání po pár krocích z hlavonožce odpadá a zároveň, dokud ze sebe celý nános nesmyl, tak se nedokázal přisát ke stropům, čímž ztratil své vertikální schopnosti. Byl to vysloveně zajímavý mix schopností, které kombinovaly jak plusy, tak mínusy, se kterými musí hráč počítat.

Pár technických much

Trochu problematickou pak vnímám celkovou délku hry, kterou proklouznete přibližně za čtyři hodiny. Není to moc, ale také vám díky tomu nezevšední herní mechanismy. I tak mi přišel konec hry podivně useknutý a neuspokojivý.

Jako nepříjemnost jsem vnímal i o vteřinku či dvě delší načítací okna. U sekvencí, které jsem opakoval vícekrát dokola bylo na moji trpělivost čekání přes pět vteřin prostě moc. Dokázal bych si představit, že když už je hra tak těžká a nutí mě opakovat pasáže stále dokola, tak na další pokus budu čekat méně času. A tento problém se projevil jak na PC tak na Playstationu, kde jsem hru také během recenzování dohrál.

Jinak mi přišel technický stav na obou platformách ucházející, byť u Playstationu jsem okamžitě přešel na režim Performance, protože v režimu Quality byl patrný propad snímkování a právě načítací panely trvaly ještě o chvíli déle.

Darwin’s Paradox je přesně ten typ hry, který na první pohled působí nenápadně, ale o to víc dokáže překvapit svou vnitřní komplexitou a upřímným kouzlem. Navíc kombinace lehce ironického komentáře k přežití nejsilnějších a promyšleného designu úrovní vytváří pěkný, i když krátký zážitek.

Ve výsledku jde o titul, který si své publikum najde především mezi hráči, kteří mají rádi experimentování a hledání vlastních cest k úspěchu. Darwin’s Paradox není bezchybný, ale bohatě to vykupuje roztomilostí. Pokud přistoupíte na jeho pravidla hry, odmění vás chytrým systémem a několika momenty, které za to jedno odpoledne rozhodně stojí.