Dark Souls: Remastered (verze pro Switch)

Fantastická hra

Plán byl jasný. Jelikož se jedná o klasiku, cílem bylo především zhodnotit kvalitu portu. Zjistit, jak si rozumí s handheldem, jestli je v pořádku framerate a podobně. Jenže, znáte to, člověk míní... Když jsme si z ničeho nic uvědomili, že venku už je nějakou dobu světlo a z původního projití pár lokací se přes noc stalo dobývání Anor Londa, došly nám dvě věci.

Dark Souls ani omylem nestačí prozkoumat jednou, a hlavně, za sedm let je vlivem záplavy napodobenin snadné zapomenout, jak skvělá tahle hra je. Pokud samozřejmě nepatříte k hráčům, kteří si ji projdou, pro formu, každého půl roku. V takovém případě si to nejspíš pamatujete dobře. Design světa hledá konkurenci jen s největšími obtížemi i mezi dnešními tituly, rovnováha obtížnosti a odměny je natolik dovedná, aby vás napnula k prasknutí, ale nikdy přes čáru, atmosféra nezaměnitelná a neskutečně podmanivá.

První Dark Souls je propracovaná hra co do samotných mechanik, ale i příběhu, ač by tomu někdo nevěřil. Tolik vrstev, tolik malých zápletek, nenápadných, ale o to silnějších tragédií, tolik tajemství, která čekají na vás a vaši zvědavost. Nikdo vás k nim nenavede, ale jsou tam. Vzpomenete si z hlavy na jinou hru, která nemá problém schovat dvě plnohodnotné lokace za iluzorní stěnu, které si samozřejmě vůbec nemusíte všimnout?

Pokud jste z nějakého důvodu až dosud neměli s Dark Souls zkušenost, je to rest, který je záhodno napravit. Věnovat čas, pořádně se ponořit, protože tenhle titul vážně má co nabídnout a uplynulá léta na tom nezměnila zhola nic.

Důstojný port

Port na Switch je pro návrat i případný první výlet do potemnělého dobrodružství zcela legitimní volba. Co tedy vlastně dostanete na svůj handheld? Přenosná verze se sice honosí přídomkem Remastered stejně jako nedávno vydané nové edice pro stacionární systémy, ale graficky se spíše jedná o ekvivalent původních Dark Souls. Drobná vylepšení efektů jako hezčí oheň, zářivější estus či pěknější kouř mlžných dveří k bossům, která nabízejí verze pro velké konzole a PC, zde nenajdete. Na Switchi by kvůli hardwarovým mantinelům nejspíš páchaly víc škody než užitku.

Přenosná verze rovněž běží pouze ve 30 fps (720p na handheldovém displeji, maximálně 1080p v dokovaném módu), což ale upřímně vůbec nevadí. K Dark Souls to prostě tak nějak sedí, hra je na to stavěná a 60 fps na ostatních systémech místy působilo až nepřirozeně. Občas je možné zaregistrovat drobný propad, ale nejde o nic, co by ovlivnilo hratelnost nebo zasáhlo do souboje. Jinak řečeno, Switch edice funguje mnohem lépe než kupříkladu první verze hry pro PC, blahé paměti.

Zbytek už je port jedna ku jedné. Krom drobných, ale vítaných vylepšení remasteru (možnost konzumovat víc předmětů naráz, přepínat covenanty u ohniště namísto zdlouhavé cesty k veliteli apod.) obdržíte starou dobrou hru (včetně DLC) s možností přenosného hraní. Není na co si stěžovat, na platformu sedne skvěle, hraje se výborně, a můžeme potvrdit, vraždit Quelaag na záchodě je jednoduše splněný sen.

Interface naruby

Jedinou menší mrzutost představuje ovládání. Tvůrci logicky zachovali rozložení tlačítek. Uskakuje se tím vpravo, jedno a obouruční úchop zbraně se přepíná tím nahoře a tak dále. Zasahovat do svalové paměti tedy netřeba.

Jenže to také dává vzniknout kurióznímu konfliktu, pokud máte Dark Souls v ruce, ale zároveň jste zvyklí na ovládací schéma Switche. Protože Nintendo má oproti zvyklostem obráceně tlačítka. To znamená, že nabídky v menu potvrzujete stiskem B a stlačením A se naopak interface zavírá. Možná to zní jako malichernost, ale představte si, že by se v nějakém počítačovém RPG třeba něco potvrzovalo escapem a z nabídky se odcházelo enterem.

Palec je proto kolikrát poněkud bezradný. Chce odsouhlasit použití předmětu stiskem B, tedy tlačítkem vpravo, protože Dark Souls, ale zároveň má snahu potvrzovat pomocí A jako ve většině jiných her na Switch nebo v interfacu samotné konzole. Výsledkem je tragikomicky obrovské množství omylem zavřených menu či nedopatřením nasazených přileb, když se naopak snažíte inventář opustit. Boje či pohyb to sice neovlivňuje, tam je vše, jak má být, ale orientace v rozhraní je kvůli tomu kostrbatější, než by se nám líbilo. Pro úplnost je ještě třeba doplnit, že hra nabízí možnost přenastavit ovládání. Zrovna potvrzování a odcházení z menu však změnit nelze.

Snad není potřeba příliš zdůrazňovat, že pokud vás přenosné hraní nechává chladnými a hru vlastníte na jinou platformu, nemusíte se kvůli portu na handheld vzrušovat. Zbytečně byste platili za to samé, co už máte. Odvážným nováčkům a veteránům, kterým možnost pokořit Dark Souls z postele nebo na nádraží přijde lákavá, nemáme problém verzi pro Switch doporučit. Jen pozor na nadávky, až přijdete o duše po pádu do propasti. Ostatní cestující to zpravidla nesou nelibě.