Dark Souls

Opakování, matka moudrosti

Ano, Dark Souls je především o učení se. Nikdo vám nic nevysvětlí, nepředloží až pod nos a nikdo vám také nepomůže. Hra vás prostě hodí do vody a plácejte se v ní, jak chcete. Pokud jste hráli Demon’s Souls, máte výhodu. Na 99 % bude každé úmrtí vaše chyba. To zbylé procento připadá na pár technických bugů, které tvůrci pilně odstraňují. Nic, co by vás v rámci hratelnosti, táhnoucí se od desítek až po více než stovku hodin, otravovalo.

Největší pokrok od Demon’s Souls je vidět ve zpracování herního světa, který byl výborně stylizovaný a hodně atmosférický. Dark Souls vše povyšuje na další úroveň - svět je nádherný, poutavý, pestrý a až absurdně atmosférický. Tvůrci tentokrát využívají celou škálu barev, už to nejsou jen odstíny černé, červené a sem tam modré. Střídají se temné hrady, temnější kobky, prozářená údolí, šerá města, přírodní scenerie, zelené bažiny a tak dále. Je to opravdu hodně, hodně velký svět, který působí, tak, jak má, aby vás pohltil. Vše okolo ve vás vyvolává úžas a posiluje pocit, že jste na to sami.

Dark Souls nesází na rozvinutý příběh nebo dokonce rozmáchlé dialogy. Sází na totální pohlcení, atmosféru a vyprávění v podobě emocí, které sami prožíváte. Tohle je skutečné mistrovství. Žádné filmové scény, rozvětvené dialogy a všechny tyhle moderní berličky, které ale také miluji a mají v některých hrách své místo. Dokázat hráče přimět k určité emoci, korespondující se světem, a navíc bez jakéhokoliv okecávání, to je prostě umění.

Zažijete intenzivní pocit samoty. Nesmrtelný válečník, který umírá, umírá, umírá a nikomu na tom nesejde. Když už potkáte NPC, nejásá nad vámi, spíše vás vidí jako další pochodující kus masa. Proč by se měl zajímat? Málokdy mu z vás něco kápne, a když, je to prostě jeho kšeft. Ostatně, na NPC můžete i zaútočit, ale nebudou vás mít rádi. Jde to napravit, ale nesmíte si zabít toho, kdo toto napravování zprostředkuje. Pak jste vážně, vážně v loji. Ale to je váš boj... vaše volba.

Nesmrtelný průzkumník, který jde a jde a umírá a umírá

Dark Souls je především o objevování toho, jak svět vypadá a funguje, jak se ten či ten nepřítel chová, co na něj platí a kam se fakt ještě nemáte vydávat. O to silněji působí drtivá atmosféra, o to více vás hra pohlcuje, o to více umíráte, protože některá setkání lze vyřešit jen metodou pokus/omyl. Na některé nepřátele prostě vaše zbraně nefungují. Na jiné platí jenom kouzla a na zbylé musíte mít zvláštní předmět. Opravdu nečekejte, že právě tohle vám někdo řekne!

Se smrtí nasbírané duše, univerzální platidlo hry, upustíte a leží u vaší mrtvoly. Můžete k ní znovu jít a sebrat si je, ale to, co vás zabilo, tam pořád číhá. Použití ohniště navíc respawnuje všechny již zabité protivníky. Velmi často vás tak čeká dilema – půjdu dál s tím rancem duší, abych měl na lepší upgrade zbraně, nebo je radši hned utratím za vlastnosti nebo menší upgrade, aniž bych riskoval jejich ztrátu? Věčná otázka filosofa v Dark Souls. S ohništi se také občas můžete slušně „zasejvovat“. Stačí, když uložíte hru uprostřed hodně nevlídného území, odkud nevede cesta pryč ani na jednu nebo druhou stranu, obrazně řečeno.

Dej sem svou humanitu, smrtelníče!

Na všechnu tu hrůzu ale nakonec nemusíte být úplně sami. Je tu totiž nová mechanika – humanita. S její pomocí se oživujete z mrtvolného stavu. Za humanitu dostáváte u ohniště lektvary a hlavně vám poskytuje různé možnosti v multiplayeru. Můžete díky ní přivolat hráče na pomoc, můžete se nechat přivolávat na pomoc, nebo můžete vpadnout do hráčova světa a zkusit jej zabít. A věřte mi, to poslední dělají lidé moc a moc rádi, což přispívá k tomu, že míra vaší paranoii nezřídka vystřelí do nejvyšších sfér.

Tento poloviční multiplayer je poznávacím znamení hry, stejně jako bossové. Ti menší - vedlejší by v průměrné hře stačili na hlavního protivníka na samotném konci. Ti větší vám vyrazí dech velikostí a vzezřením, ale i pouhým zjištěním, že byste je měli porazit. Jsou mezi nimi draci, monstra, démoni, rytíři...  Budete bojovat jsem s monstry, o nichž byste si nemysleli, že vám je někdo může postavit do cesty. Budete bojovat jsem s absurdními démony, kteří chrlili červy. Každý boss má ale svou slabinu, jen musíte zjistit jakou. Hra to za vás neudělá a nijak vám to nenaznačí. Sledujte, umírejte a učte se.

Přidej se ke kočce, má dobrý plán sociálního zabezpečení

Po dvaceti až pětadvaceti hodinách objevíte ještě jeden zbrusu nový a hodně zajímavý prvek - Covenanty. Jde o spolky, k nimž se můžete přidat, a která vám nabízí určité výhody, ale i nevýhody (zbraně, morální podpora v boji apod.). Tyto spolky si navzájem konkurují, a tak si občas někoho v herním světě naštvete. Najít šéfy covenantů je těžké, ale výsledky stojí za to. Vztahují se navíc i na hru více hráčů, takže když třeba s třemi dalšími duchy mlátíte bosse, můžete profitovat z příslušnosti ke stejnému spolku.

Vzkazy hráčů, které se přenáší skrze online prvek do jednotlivých her, zůstaly zachovány. Je to příjemné, když jdete a přečtete si vzkaz, který vás varuje, dává radu nebo si z vás utahuje. Stejně tak můžete vidět to, jak jiní hráči zemřeli, stačí si sáhnout na krvavou skvrnu, která po nich v herním světě zbyla.

Dark Souls je ve všech ohledech výjimečná hra. Jednoduchý na pochopení, ale na zvládnutí dost komplexní bojový systém vám dá vše, co do začátku potřebujete. Počítá s tím, že zbraň může být neobratná ve stísněném prostředí, tak tam netahejte halapartnu. Počítá s tím, že s těžkou zbrojí, štítem a kopím jste těžcí a hned se vyčerpáte. Počítá s tím, že vše objevujete a nejdříve vyzkoušíte, žádné berličky. Počítá s tím, že budete umírat - pořád a neustále. Počítá s tím, že vás to bude štvát a zároveň bavit. Kouzlo této hry a její obtížnosti ale tkví právě v tom, že se hecnete, zamyslíte se a nakonec vše překonáte.