Danganronpa: Trigger Happy Havoc

Ve škole jak ve vězení

Jmenujete se Makoto Naegi a byli jste vybráni ke studiu na prestižní střední škole s příhodným jménem Hope’s Peak Academy. Tam jsou přijímáni jen ti nejlepší z nejlepších, respektive studenti výjimeční v nějakém oboru – nejlepší sportovec, nejlepší začínající popstar, nebo třeba nejlepší autor fanfikcí. Vy máte poněkud zvláštní specializaci – máte největší štěstí. Což první okamžiky ve škole poněkud popírají. Místo chodeb plných studentů totiž najdete jen opuštěnou budovu, ve které se už pěkných pár let nevyučovalo a než se stihnete rozkoukat, jste uneseni a probouzíte se v učebně, která spíše než školu evokuje vězení.

Po letmém rozkoukání a seznámení se všemi spolužáky, kteří měli spolu s vámi nastoupit do prvního ročníku, je vám představen váš únosce. Bude vám také vysvětleno, proč jste se zde ocitli, stejně způsob jakým se můžete dostat zpět na svobodu. Buďto se všichni vzdáte svobody a strávíte společně zbytek života v tomto vězení, nebo provedete „dokonalou“ vraždu. Tedy zabijete studenta a buď nebudete vůbec odhaleni a nebo v následném soudu usvědčeni. Jistě, nikdo ze studentů není na vraždění uvyklý, ale představa doživotí v tomto bizarním vězení vnukne různé myšlenky...

První vražda na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat a celé školní vězení se promění v místo činu. Všichni zbývající studenti se promění v tým vyšetřovatelů s úkolem právě proběhlou vraždu vyšetřit. Sesbírání všech důkazů je ale jen začátek, následně jsou všichni pozváni do soudní místnosti, předloží důkazy a pomocí nich se pokusí se usvědčit viníka. Pokud je student usvědčený, dojde k jeho popravě. A pokud nejde o skutečného vraha, popravení budou i všichni ostatní studenti – s výjimkou vraha, který právě vyhrál cestu na svobodu. Noční můra může začít.

Dnes v knižním klubu…

Pokud nepatříte mezi fanoušky čtení, nebo jste neměli dřívější zkušenost s tímto druhem her, prvních pár desítek minut pro vás může být náročných. Brzy totiž zjistíte, že vše důležité je zde vyprávěno pomocí textu doplněného o obrázky prostředí, nebo nějaké z postav. Příběh budete odkrývat z velké části pomocí dialogů, takže před sebou po většinu hry uvidíte jen portrét studenta, se kterým zrovna vedete diskuzi. Animace jsou využívány značně sporadicky, spíše pro navození atmosféry, popřípadě během jednotlivých poprav. Ostatně i pohyb po škole a komunikace je silně stylizovaná.

Když nebudete zrovna zaměstnání honem na vraha, můžete si ve volné chvíli vybrat jakéhokoliv z přeživších spolužáků a strávit s nimi volný čas. Nejen, že si tak odemknete speciální schopnosti využitelné u soudního procesu, ale hlavně se dozvíte něco víc o jednotlivých osobách, což vám může později pomoci v řešení dalších případů. Ačkoliv jsou všichni napsáni velice dobře a je radost více poznávat i ty studenty, kteří vám nepřijdou sympatičtí, všechny zastíní svým charismatem hlavní záporák celé hry. Robotický medvěd Monokuma má psychopatické tendence, zakládá si na slovních hříčkách a zlehčování každé závažné situace, ale zároveň šokuje chladnou, odměřenou brutalitou, s níž klidně zabíjí jednotlivé studenty, kteří poruší pravidla školy a nebo jsou usvědčeni u soudu.

Hra rozhodně nezapře, že byla původně určená jen pro japonský trh a občas probleskne prvek, který je úzce spjatý s japonskými zvyky a kulturou. Mezi takovými záblesky jinakosti najdete třeba už tradiční klišé se špehováním dívek v sauně, nerda zamilovaného do umělé inteligence apod. Těchto případů není mnoho a trochu vychází i z faktu, že základní charakterizace jednotlivých studentů představuje typické, přehnané archetypy.

Námitka!

Po vzoru správných detektivek, ve kterých jeden příběhový zvrat střídá další, si bude každý detektiv-amatér gradaci zápletky v Danganronpě nesmírně užívat. Neustále se něco zajímavého děje (a nemusí jít nutně o vraždu), přichází nečekané zvraty a vše má svoji spojitost ať už s nalezením dalšího vraha, nebo s rozuzlením celého příběhu. I z malé informace se může vyklubat klíčová stopa či vysvětlení motivací. Ostatně, proto je tento žánr nazýván visual novel – děj a jeho dramatizace hrají prim.

Příjemné překvapení se skrývá v samotném soudním procesu, což je forma minihry, zcela vzdálená poklidné konverzaci. Zde musíte správnými argumenty doslova sestřelovat argumenty ostatních studentů, které jsou nepřesné, nebo zcela vymyšlené. Následně musíte předkládat důkazy na podložení vašich vlastních argumentů a to vše v docela šibeničním časovém limitu, což vytváří složku napětí, která se běžně ve visual novelách nenachází.

Když už půjde do tuhého, začnou se vás snažit jednotliví studenti přetáhnout na svou stranu, nebo naopak hodit vinu na někoho jiného. Není totiž problém ve spěchu použít špatný důkaz, nebo nestihnout sestřelit ten správný argument. Hra vám sice dá pár možností se opravit, ale jakmile budete jednat nerozvážně, Game Over obrazovka naskočí dřív, než řeknete Monokuma.

Doporučit Danganronpa: Trigger Happy Havoc není těžké. Tedy pokud máte rádi detektivky, běžně u televize konstatujete, že vy byste ten případ už dávno vyřešili a zároveň se vám nedělá husí kůže z pomyšlení, že při hraní hry přečtete kvantum textu, které by vydalo na kratší román. Po prvních pár desítkách minut vás hra pohltí natolik, že si říkáte „ještě jeden důkaz....ještě jednu vraždu“ a hodiny plynou a plynou...