Dakar 18

Je smutné, že se tak vzácná licence, jakou je Dakar, dostane do rukou někoho, kdo kromě grafiky nemá se závodními hrami žádné zkušenosti. Chápeme, že například takoví Codemasters by do podobného rizika nešli a Bigmoon Entertainment byli dost možná jediní, kteří chtěli po dlouhých 15 letech přinést dnešní generaci hráčů největší rallye zážitek na světě.

Odvaha studiu rozhodně nechybí. Dakar přeci jen není pro každého, což platí jak v reálu, tak i ve hře. Prakticky neexistuje disciplína, ke které by dakarská rallye šla přirovnat. Nabízí se samozřejmě běžná rallye, ale i ta má do Dakaru daleko. Může za to mnoho faktorů, mezi které patří zejména rozsáhlost závodu, náročný terén a obecně velmi nebezpečné podmínky tančící na prahu života a smrti.

Nováčci jsou vítaní, mají-li odvahu

Dakar 18 nabízí sérii závodů zasazených do Peru, Bolívie a Argentiny, které pořádně otestují vaši vytrvalost, orientaci v pustém prostoru, pozornost, ale také vaše nervy. Ať už si osedláte auto, motorku, čtyřkolku, kamion nebo buginu, čeká vás zážitek, který vám čas od času vykouzlí úsměv na tváři, ale po většinu úmorné jízdy spíš vykreslí vrásky na čele.

O ty světlé momenty se stará samotná podstata dakarské rallye, tedy pravidla závodu. Ale to bohužel k celkové radosti nestačí. Co na tom, že se cítíte vtaženi do něčeho v herním světě skutečně unikátního, když vás z toho neustále vytrhává otřesná technická stránka.

Krása Dakaru je v jeho navigačním systému. Ať už jedete sami nebo s navigátorem, neobejdete se bez takzvaného roadbooku. Jde o komplexní, avšak přesto jednoduchý systém poznámek, ze kterých po chvilce tréninku dokážete číst trasu před vámi. Musíte se to naučit, protože jinak se v obrovských a zdánlivě identických pouštích snadno ztratíte a nikdo vám nepřijede na pomoc.

Po pár jízdách si budete připadat jako profík, který se ale má pořád co učit. Pochopíte, jak fungují vzdálenosti, jaké značky značí cestu a jaké off-road, kdy je lepší ubrat plyn a zabránit tak poškození vozu, kdy se radši úplně vyhnout oblasti, kde byste mohli zapadnout a tak podobně.

Čtení trasy z roadbooku je tím vůbec nejlepším prvkem celé hry. Pokud tedy k podobnému způsobu hraní inklinujete. V opačném případě rovnou říkáme, že Dakar 18 není vůbec pro vás. Je to zkrátka jeden obrovský orientační závod, ve kterém jsou chyby a následné vracení se ve vlastních stopách na denním pořádku. Odpovídají tomu i časy protivníků v záchytných oblastech, které se mohou lišit vteřinami, minutami, ale ve výsledku i hodinami.

A to jsem vyjel za světla

Nic netušícího hráče překvapí délka závodů. Jednotlivé etapy se táhnou stovky kilometrů, během kterých máte jen pár chvilek pro odpočinek v průjezdech kontrolními body, kde se musíte držet rychlosti nepřekračující 20 nebo 30 km/h. Můžete si dokonce v nastavení zapnout autopilota pro tyto krátké úseky a dát tak odpočinout unaveným prstům a očím.

Každá etapa si vezme 30-60 minut reálného času, a pokud si myslíte, že to nic není, že dokážete 10 hodin v kuse brázdit Divoký západ, pak se nenechte vysmát. Sledování roadbooku i s pomocí navigátora je nesmírně vyčerpávající úkon, pokud chcete být bezchybní a konkurovat tak těm nejlepším jezdcům v kariéře na běžné obtížnosti. Málokdy jsme zvládli tři závody po sobě…

A jestli to tak nevyznívá, v těchto chvílích jsme si Dakar 18 maximálně užívali. Je to zkrátka závodní hra, která nemá obdoby. Soupeříte jen a pouze s prapodivnou knížkou a časem, protivníky potkáte zřídkakdy, a když už, uleví se vám, protože jde zpravidla o potvrzení správného směru. Díky licenci navíc jezdíte skutečnými stroji aktuální sezóny v tělech skutečných závodníků, mezi kterými nechybí česká posádka Tatrovky.

Zadušení prachem

Jenže tím bohužel opouštíme chválu a dostávám se k tomu, o čem se nám vůbec mluvit nechce, ale musíme. Rychlý souhrn toho, co bude následovat: hra je opravdu ošklivá, technicky zapomenutá v čase, z jízdního hlediska nezábavná.

Grafika pro ne každého hraje takovou roli. Nicméně to, co zde předvedlo studio Bigmoon Entertainment, je vyloženě k pláči.

Studio, které v minulosti pomáhalo sérii WRC s grafickou stránkou, vůbec nejde s dobou a ukázalo nám, jak hry vypadaly před 10-15 lety. Chtělo snad touto formou navázat na poslední dakarskou hru? Chápeme, že rozlehlost světa, který je skutečně gigantický, si vyžádá svou daň na vizuální stránce, ale upřímně – svět mohl být menší a mnohem, mnohem líbivější.

Víme, že tyto jihoamerické pouště nemají moc co nabídnout, ale když zastavíte u jakéhokoliv objektu, radši zase rychle odjedete. Příkladem za všechny budiž města složená ze stejných krabic o šesti polygonech a s rozlišením textur pocitově maximálně 1024 na 768. Lepší to není ani se samotnými vozidly a jejich piloty. Hry jsou dnes zkrátka úplně jinde.

Pět disciplín, jedna radost

Je sice skvělé, že si hned na začátku můžete vybrat jednu z pěti disciplín (auta, motorky, čtyřkolky, kamiony, buginy), ale doteď nedokážeme pochopit, proč si je nemůžete beztrestně vyzkoušet. Zajímá vás, jak se ovládají čtyřkolky? Tak to musíte rovnou rozjet kariéru, kde záhy zjistíte, že jsou prakticky neovladatelné. A ne kvůli chybějícímu skillu, jejich jízdní model je zkrátka otřesný i na poměry arkád.

Motorky jsou na tom trochu lépe, ale zde ze všech nejvíc vystrkuje růžky „fyzika“, která se strojem dělá psí kusy a vy si tak nikdy nemůžete být jistí, co se s motorkou stane za pár metrů. Přitom předvídatelnost chování vozidel je klíčová pro zábavné a úspěšné závodění.

Každý typ vozidla se chová úplně jinak, ale jen u jednoho jde o kladné ohodnocení. Auta jsou taková bezcharakterní, buginy se houpou víc než svět po návratu z párty… Jediné kamiony se chovají poměrně normálně, cítíte jejich váhu, kterou musíte brát neustále v potaz, a troufáme si říct, že jsou i zábavné. Aspoň nějaké světlo v odstavcích plných černoty.

Smutníme proto, že Dakar má své místo mezi závodními hrami. Jen ne v takto nedůstojné podobě, která dostává rány ještě z mnoha dalších stran. Neobešlo se to bez ošklivých bugů, z nichž nás jeden donutil restartovat půlhodinový závod, z nějakého důvodu se nepodařilo rozchodit splitscreen, a proboha, k čemu je zde mód s hledáním pokladů v podobě peruánských nápojů?

Tvůrci by asi udělali lépe, kdyby se chopili jen jedné disciplíny a pořádně vypilovali její jízdní model. Takhle to zjevně bylo moc velké sousto, za které si nezaslouží poplácat po zádech, ale spíš pár facek. Pardon, ale vážně se nám příčí, když někdo mrví slavné značky.

Přitom k tvůrcům nechováme nevraživost. Pokud jim bude dávat smysl udělat i další ročník (respektive ročník za pár let, aby byl čas na úplně nový a svědomitý vývoj), budeme ho opět pozorovat s očekáváním. Velice malým a opatrným očekáváním. Ať už jsou totiž jízdní model a technická stránka jakékoliv, těch pár chvil, kdy jsme je dokázali vytěsnit a naplno si užívat čistý Dakar, se nám vryly do paměti. Nikde jinde nic podobného nezažijete, leda v reálu, a to se poštěstí málokomu.