Czech Soccer Manager 2022

Tenhle freeware simulátor fotbalového trenéra nikdy neměl ambice konkurovat všem těm pocingrlátkovaným Championship a Football Managerům s milionem statistik, propracovanými zápasovými enginy a 15 hodin trvající sezónou. Do CSM prostě skočíte, během pár minut se zorientujete ve všech možnostech a za večer zvládnete vyhrát dva tři tituly. Stejně tak to je v nové, updatované verzi, která nese všeříkající název Czech Soccer Manager 2022.

Příjemná dovolená v Estonsku

Vám, kdo jste se s žádným ročníkem CSM ještě nesetkali, nabídnu drobnou ilustraci toho, na jaké úrovni složitosti se vlastně pohybujeme. Zatímco ve Football Manageru byste strávili několik minut důsledným zkoumáním slabin a silných stránek vašich dvou pravých záložníků, porovnávali byste jejich dovednosti a vhodnost pro různé typy utkání, v českém simulátoru je každý hráč složen přesně ze tří atributů: technických schopností (jedno číslo), fyzických schopností (jedno číslo) a pozice (brankář, obránce, záložník, útočník, bez dalšího rozdělení na krajní, střední a tak dále). Plus tedy ještě musíte brát zřetel na věk, formu, únavu a tak trochu na národnost kvůli případným reprezentačním povinnostem, ale to je víceméně všechno.

Nečekejte tedy, že budete na hřiště posílat realisticky vypadající sestavy. Dost možná to dopadne jako v mé první sezóně za Slavii, kde typickou obrannou řadu tvořili pánové Dorley, Bah a Bořil, všechno krajní beci, kteří by ve stoperské trojici byli asi tak stejně efektivní jako Srdjan Plavšič v hlavičkovém souboji s Janem Kollerem.

To s sebou ale na druhou stranu přináší přesně tu výhodu, že se nemusíte s ničím zas tak moc babrat. Prostě se týden co týden budete spoléhat na svou nejsilnější sestavu, maximálně do ní občas injekčně vpíchnete trochu potenciálu v podobě talentovaného mladíka, případně vystřídáte unaveného veterána, který zkrátka dva zápasy v sedmi dnech neudýchá. Sem tam se někdo zraní nebo vykartuje, takže nemůžete hrát vyloženě na 11 borců, ale širokou skvadru typologicky odlišných hráčů vhodných pro různé úkoly si pěstovat nebudete, protože je nepotřebujete.

A tak je vedení klubu vlastně docela bezstarostné. Kluci vyběhnou na hřiště a přinesou zpátky do kabiny nula až tři body. Pokud se příliš často pohybují na té spodní hranici, je to startovní výstřel, po němž začíná lov na přestupovém trhu, ideálně někde na východě Evropy, kde seženete dobré hráče za řádově míň peněz než na zhýralém západě. Postupně vylepšujete tým, postupně stoupáte tabulkou, postupně dostáváte FK Přepeře nebo SK Uničov do finále Ligy mistrů.

Ano, v CSM 2022 se můžete klidně ujmout týmů z české třetí ligy, stejně jako zamířit třeba do Makedonie, Lucemburska, Chile, Kataru nebo na Slovensko. Hrát můžete třeba i amatérskou třetí ligu v Estonsku nebo na Maltě. Světoběžnictví se meze nekladou.

V počtu dostupných soutěží si CSM nezadá s mnohem slavnější konkurencí, a ačkoliv by se dalo namítnout, že to vlastně autoři mají snadné, že stačí někde stáhnout oficiální soupisky a každému hráči plácnout dvě náhodné statistiky, je podle mého názoru obdivuhodné, že se skupina nadšenců patlala třeba s tím, že každému týmu přiřadila nejen znaky a dresy, ale i správný stadion s vypsanou kapacitou, a dokonce i fotkou.

Iluzi skutečného světa podporuje i nová vizualizace zápasového enginu. Kdysi se člověk musel spolehnout na text, dneska už se vám akce odehrává přímo před očima. Není to žádné velké pokoukání, ale aspoň vidíte, kdo komu přihrál, kdo koho fauloval a kdo kdy vystřelil. A jakkoliv jsem tvrdil, že vedení týmu je bezstarostné, neplatí to vždy – když zrovna hrajete zápas, na kterém opravdu záleží, a zděšeně sledujete, jak je míč v 90. minutě přepinkáván od jednoho cizího trička k druhému a nezastavitelně se blíží k vaší bráně… To se potom zvedá tep, to je potom virtuální brankář cílem úpěnlivých proseb, to se potom těžko ostatním lidem v kanceláři vysvětluje, proč drtíte mezi zuby nenávistné kletby, když přece máte pracovat.

Tohle by šlo udělat jinak

Vztek a lamentování, když se nedaří, radost a nadšení, když se daří – to jsou ty správné emoce, které by měl simulátor fotbalového trenéra v hráči vyvolávat. Horší ale je, že CSM 2022 často vyvolá pocit bezmoci. Pocit, že na ničem z toho, co děláte, vlastně zas tak moc nezáleží, případně příbuznou frustraci z toho, že nechápete, proč něco funguje a něco ne.

Nemám zkrátka dostatek zpětné vazby. Přijde mi, že bych se musel vyznat v programátorských podrobnostech toho, jak funguje samotný engine, abych rozuměl dění na trávníku – rozhodně mi k tomu nestačí fotbalový zdravý rozum tak, jako stačí ve Football Manageru. Když napěchuju střed hřiště záložníky, výsledkem není zvýšená kontrola nad zápasem a snížení počtu šancí soupeře. Nemám k dispozici ani žádné návodné statistiky, ani známkování v průběhu zápasu, které by mi naznačilo, koho mám vystřídat. Známky hráči obdrží až po zápase, kdy už je zas tak moc znát nepotřebujete, protože hodnocení se nepromítá do hráčské formy.

Je to jedna z několika věcí, s nimiž mám v CSM 2022 problém, a všechny spadají do stejné škatulky s nadpisem: „Tohle by přece šlo udělat jinak.“ Nemám nerealistická očekávání, nechci propracovaný zápasový engine ani milion podrobných statistik, chápu, že to by pro pár dobrovolných vývojářů bylo jako drápat se bez kyslíku na Everest – ale CSM má bohužel nešťastnou tendenci zakopávat i na rovince.

Třeba právě ta forma. Dávalo by mi daleko větší smysl, kdyby hráči, které posedne špatná fazóna, a tedy zhoršení statistik, mohli mizerné období překonat prostě tím, že se jim bude dařit na hřišti, pokud jim dám šanci. Jenže jak jsem si ověřil u vývojářů, tak to nefunguje – skutečně musím jen čekat, dokud neštěstí samo neopadne, jak kdyby to byla chřipka.

Další kaňkou, kterou by bylo velmi snadné vyzmizíkovat, je překvapivě dlouhá předsezóna a zimní přestávka, které vás nechají odehrát dohromady klidně desítku bezvýznamných přípravných zápasů. Ty jsou k ničemu, o svém týmu se z nich stejně nic moc nedozvíte – i když jsem experimentoval s formacemi, výsledky byly podobné, a proč bych vůbec dával šanci slabším hráčům, aby se ukázali, když stejně vím, že jsou ve všem naprosto identičtí se členy mé základní jedenáctky, akorát prostě horší?

Rád bych taky viděl zvýšený počet zranění, aby mělo smysl častěji rotovat sestavu a aby hra byla realističtější – nikdy se mi nevyřadili víc než dva borci najednou, navíc vždycky jen na krátkou dobu. Jenže to by taky lavička nesměla pojmout maximálně čtyři hráče místo (v české lize) obvyklých sedmi.

Mezi další zvláštní nepřesnosti patří fakt, že fotbalisty, kteří jsou v současné době na hostování, CSM vede jako kmenové hráče jejich současných klubů, takže plody sešívané talentové líhně, které se momentálně prohánějí po Vlašimi a dalších destinacích, jsem si musel nahrubo koupit zpátky, aspoň do té doby, než byl překročen překvapivě nízký limit počtu registrovaných hráčů. A matoucí je i skutečnost, že neexistuje žádné přestupové období. Nakupujete prostě, kdy chcete.

Simulace zbytku fotbalového světa má taky svoje mouchy – nebylo výjimkou, že se na špici české ligy pohybovaly takové supervelmoci jako ve skutečném světě naprosto tragická Karviná, zatímco hvězdami nabitá Sparta se opile potácela někde v půlce tabulky. Do toho se pravidelně dějí podivné přestupy mezi největšími soky: Manchester United a Liverpool si v mé uložené hře navzájem vyměnili polovinu kádru.

U posledního bodu už ale uznávám, že do těch hnid píchám až příliš, absence regionální rivality mi hru rozhodně nekazí. Vlastně mi ji nekazí ani zbytek drobných přehlédnutí a přehmatů, které jsem v předchozích několika odstavcích popsal – dohromady zamrzí, ale jednotlivě by si jich člověk skoro ani nevšiml.

Ne, jestli mám s něčím skutečný problém, je to nedostatek možností. Vím, vím, CSM má být v jistém smyslu protikladem pro mnohé příliš komplikovaného Football Manageru, ale i tak – rád bych cítil, že toho v den zápasu můžu víc změnit, že na mně záleží víc než jen výběr očividně nejsilnější sestavy a zakliknutí jedné ze tří taktik. Tím se nesnažím říct, že by se CSM hrálo samo, ale přijde mi, že předvídavé tahy na přestupovém trhu jsou výrazně důležitější než chytrá trenéřina.

Bezbolestná trenérská zábava

To nic nemění na skutečnosti, že Czech Soccer Manager 2022 je dobrá hra. Možná si nebudete připadat vyloženě jako Pep Guardiola, jako taktický génius, který nečekaným nasazením invertovaného křídelníka naprosto přechytračí soupeře. Rozhodně ale můžete budovat vysněný klub, a to bez velkých bolestí nebo zmatků.

Ucítíte tetelivé očekávání před začátkem nové sezóny. Sevře vás zdrcující napětí, když se pohárové finále přehoupne do penaltového rozstřelu. Nafouknete se pýchou, když amatéry z Pobaltí dovedete na vrchol fotbalové pyramidy. A to je skvělé.

Navíc na vás budou svůdně pomrkávat staré dobré scénáře, jeden z vůbec nejlepších důvodů, proč se do CSM pustit. Nemusíte si, tak jako v jiných fotbalových hrách, tvořit vlastní ohraný narativ o obru, který vyrostl z trpaslíka. Místo toho se pusťte do takových bláznivin, jako je scénář, v němž se administrativní chybou vyměnila španělská Barcelona za tu ekvádorskou, nebo ten, ve kterém do Křetínského West Hamu (pardon, „Czech Hamu“) musíte přivést všechny mladé hvězdy české reprezentace.

Výsledný herní balíček rozhodně stojí za vyzkoušení, i proto, že nestojí vůbec nic. Užijí si ho staří veteráni, kteří kromě ostatních vylepšení ocení lépe navržená menu a pohodlnější ovládání než kdysi, ale i nováčci hledající fotbalové rozptýlení, které jim poběží i na slaboučkém počítači, klidně na bramboře, pokud byste k ní připojili monitor. Jen škoda, že na mobilu ne.

Píííísk. Zazněl závěrečný hvizd, který uzavírá dnešní recenzi. A je potřeba vstát a autorům Petru Vašíčkovi, Davidu Mrnuštíkovi i Jindřichu Novotnému, plus všem jejich oddaným spolupracovníkům, bez nichž bychom si v Lotyšsku ani Albánii nikdy nezahráli, od srdce zatleskat.

Czech Soccer Manager 2022 rozhodně není králem žánru, ale upřímně? Pro mě je na druhém místě před všemi těmi Hattricky a Top Eleven. A to je u updatované verze hry, která nás poprvé bavila v dobách, kdy za Spartu sázeli góly Lokvenc a Siegl, nesmírně úctyhodné.