Crysis 2

Crytek je firma, která nám na počítače jako první přenesla opravdu luxusní džungli, což byl do té doby po grafické stránce pro počítače jeden z nejnáročnějších úkolů. Díky tomu a celkově nekompromisnímu přístupu ke grafice si získala firma tří bratrů z Turecka usazených v Německu takřka kultovní status. Pro někoho tak možná bylo překvapivé, že pánové pokračování své ságy tentokrát umístili do džungle městské, konkrétně New Yorku, a zaměřili se i na konzole, kde bylo dopředu jasné, že budou muset po technologické stránce dělat hodně kompromisů, na které nebyli z PC moc zvyklí.

Twin Peaks mezi FPS

Návaznost na předchozí dvě hry v sérii je velmi lehká a zpočátku možná ani nebudete tušit, co se vlastně děje. Vše začíná chaotickým sestřihem zpráv, kde se řeší jakási infekce, jakási korporace, jakási evakuace a mimozemská civilizace. Hrajete za vojáka, který nic netuší, jede ponorkou někam do akce a ta ponorka se potopí... Tak, že už sama nevyplave. Vás zachrání před útokem mimozemšťanů pán v nanoobleku, následně vám ten oblek nasadí a spáchá sebevraždu.

Jiný pán, který si myslí, že jste ten pán, co se odpráskl, vám pak pořád vysílačkou říká, co máte dělat, protože vy z nějakých důvodů po celou dobu hry neřeknete ani slovo, čili ani to, že nejste žádný Prorok, ale Alcatraz, což by předešlo řadě problémů. Kvůli tomu si vás s tím pánem totiž všichni pletou a neustále se vás snaží zabít.

Když tohle překousnete a trochu se rozkoukáte, vyklube se ale z Crysis 2 na poměry FPS her docela slušná povídačka. Stačí říct, že mimozemšťané, kterým se zde říká Ceph (Ostraváci ať čtou Cyp), zaútočili na většinu světových metropolí a společně s tím se ve městech šíří podivná smrtící nákaza, kterou váš oblek z nějakých mně neznámých důvodů může vyzmizíkovat. Kromě marťanů pak po vás jdou jednotky C.E.L.L. patřící pod společnost Crynet Systems, která vyvinula oblek, jež máte neprávem na sobě, a chce ho zpátky. Důležité je, že dialogy jsou docela dobře napsané (a o něco hůř přeložené do českých titulků) a story je dobrým základem pro řadu zajímavých herních situací.

Crysis má nejlepší íbr mega grafiku všech dob...

...tvrdili bratři Yerliové z Cryteku před vydáním, společně s tím, že jejich CryEngine je prostě bomba a žádný konkurenční engine by Crysis 2 nedokázal rozchodit. To druhé je možná pravda a to první je blbost. Pokud chcete vidět hru, která vypadá na první pohled MNOHEM líp než Crysis 2, pusťte si tři roky starý Crysis nebo dva roky starý Warhead.

Je to smutné, ale je to tak a pánové svým chvástáním sami nahráli na smeč (i když jinak jsou to sympaťáci). Je vcelku bizarní, že starý předchůdce dnešní novinky běžel na DirectX 10 a jeho nástupce jede na DX9. Hůř vypadají obličeje postav a jejich animace, hůř vypadá dokonce i vegetace a celá řada vizuálních efektů je fuč. Crysis 2 prostě není nejlépe vypadající hrou a není dokonce ani nejlépe vypadající hrou na konzolích. Stačí se podívat třeba na Killzone 3 či Red Dead Redemption a je jasné, že si tady někdo trošku zapřeháněl.

Konečně pořádná střílečka

Hodně fanoušků předchozích her Cryteku se velmi obávalo, že s přechodem na konzole se z Crysis stane lineární pakárna. Můžou být klidní, protože to se nestalo. Jiným hráčům zase vadilo, že hry od Cryteku nejsou vlastně ani tak hry, jako spíš technická dema, kde hráč jen monotónně jezdí od jedné nepřátelské základny k druhé a přechytračuje stále stejnou AI. I tato skupina může být klidná. Crysis je poměrně rozumným kompromisem mezi oběma přístupy. Hra je více lineární, to ano, ale je to způsobeno spíše snahou autorů vyprávět nějaký souvislý příběh a zprostředkovat intenzivnější a méně se opakující zážitek než dalším pokusem o napodobení Call of Duty.

Samotné přestřelky a akční scény zůstávají striktně sandboxové. Autoři vypustí do prostoru zcela autonomní nepřátele, hráči dají k dispozici celou řadu možností jak se s nimi vypořádat a do vyřizování účtů se moc nemíchají. Skripty, animace a hrané scénky přicházejí ke slovu mezi tím a jenom tomu dodávají šťávu. Jediný rozdíl oproti minulosti je, že tentokrát nemáte k dispozici obrovský ostrov, ale mnohem menší arény v podobě ulic a budov New Yorku. Většina z nich je přitom zcela nekoridorová a nabízí celou řadu možností a cest, jak nepřítele porazit.

Za zmínku stojí fakt, že hra netrpí nemocí, kterou známe u z bylé FPS konkurence – hyperaktivitou. Designéři Crysis 2 se nebáli občas zvolnit a nechat hráče na chvíli vypnout a kochat se jen tak prostředím nebo prozkoumávat okolí, aniž by si musel dávat bacha na neustále se valící vlny nepřátel. Hra díky tomu dostává velice příjemné tempo a umožňuje vám více sledovat víc dějovou linii nebo si před nastávajícím bojem rozmyslet taktiku. Zdánlivá samozřejmost je tak spíše unikátem a tvůrce je za to třeba pochválit.

Na druhou stranu se ve druhé polovině hry dostaví i pocity jisté monotónnosti a člověk se občas nevyhne dojmu, že přestřelky jsou stále na jedno brdo. Částečně za to může poměrně omezená škála nepřátel a někdy i ne úplně dokonalý design levelů, kdy jste nucení k úkolům typu - vystřílej dvoreček, aktivuj něco čudlíkem a následně to opakuj na dalších dvou dvorečcích. Naštěstí to autoři většinou hned vzápětí proloží něčím originálnějším.

Umělá inteligence, která si skutečně zaslouží označení inteligence

Kromě nejlepší grafiky na zeměkouli se hoši z Cryteku chvástali i nejkomplexnější umělou inteligencí. Sice si i tady trochu zapřeháněli, nutno ovšem přiznat, že AI v Crysis 2 je opravdu výjimečná. První dobrou zprávou je, že pokud se účastníte většího konfliktu více stran, tak bojuje opravdu každý s každým a nejdou všichni po vás, což by mělo být sice normální, ale v dnešní době se jedná spíš o zjevení. V některých bitkách tak můžete jen zapnout maskování a někde v koutě si v klidu počkat, až za vás jedna strana zlikviduje druhou.

Kvalita AI samozřejmě spočívá i v jiných věcech. Nepřátelé se vám snaží dostat na kobylku, aktivně vás hledají, reagují na zvuky, vzájemně spolupracují, nadbíhají vám, kryjí se, dokáží střílet naslepo zpoza krytu a jejich pohyb je obecně dost nepředvídatelný. Není tedy úplně jednoduché trefit někoho do kebule a v tomto výčtu kladů by šlo pokračovat.

Nanobáseň

Nejdůležitějším vybavením, které vám pomáhá probít se skrze davy emzáků, je samozřejmě i tentokrát nanooblek. Oproti dřívějšku se ale poněkud změnil. Místo původních čtyř módů, kterými byla rychlost, síla, brnění a maskování, tu tentokrát zůstal jen POWER mód, kdy jste odolnější a silnější, a CLOAK mód, kdy jste neviditelní. Lépe se to ovládá a je to celkově příjemnější.

Ty, kteří se okamžitě rozčílili, že přesně tohle je to škaredé konzolové zjednodušování, můžeme uklidnit. Kromě těchto dvou módů má totiž oblek i čtyři sloty na vylepšování a modifikace. Nové funkce obleku si zpřístupňujete sbíráním nano čehosi z těl mrtvých mimozemšťanů a můžete se tak dočkat takových vychytávek, jako je menší spotřeba energie, upozorňování na nepřátele, drtivý dopad, odchylování nepřátelských střel a spoustu dalších. Společně s nepřátelskou AI a celkovým designem levelů to dává obrovský prostor pro taktizování. Kromě toho máte k dispozici již zmiňovaný taktický pohled a samozřejmě i nano pohled, který je jen jiným pojmenováním pro termovizi.

Chybičky se vloudily

Crytek se rozhodl nejít vyšlapanými cestičkami jednoduchých prvoplánových sázek na jistotu, chtěl přinést hráčům ambiciózní velkolepou a inovativní záležitost. S ambicemi bohužel přichází i celá řada problémů, a přes to, že byla hra ve vývoji dlouhé tři roky a pracoval na ní obrovský tým, nepodařilo se autorům všechno tak, jak by si asi představovali. Některé chybky už jsme zmiňovali, bohužel zdaleka se nejedná o jejich kompletní výčet.

Přes veškerou snahu o co nejlepší provázání hry a příběhu a poměrně časté pokusy ukázat ve hře i tragické osudy smrtelnou nákazou napadených obyvatel města, Crysis 2 většinu času působí poněkud chladně, příliš technokraticky a odtažitě. Částečně za to může němota hlavního hrdiny, ale podílí se na tom i už zmiňované přílišné tajnůstkaření autorů a fakt, že většina postav jsou podivné, ne příliš sympatické nebo zajímavé existence, žijící ve světě konspiračních teorií.

Zcela záměrné prezentování příběhu pouze prostřednictvím očí hlavního protagonisty má za následek nejenom velice povedené okamžiky, ale i ne zcela využitý potenciál některých velkolepých scén. Je prostě škoda, že na různé bortící se mrakodrapy a obří mimozemské stavby se musíme dívat pouze z pohledu malého červíčka a tvůrci se nerozhodli alespoň někdy odpoutat kameru od hlavního hrdiny a ukázat nám velkolepé scény i z poněkud atraktivnějších úhlů. Kvůli tomu některé momenty nevyniknou ani zdaleka tak dobře, jak by si zasloužily.

Bystřejším hráčům možná také neunikne i občas poněkud nepřirozený design některých levelů, který je snad až příliš podřízený „hratelnosti“. Když se pozorněji rozhlédnete, především po pouličních částech hry, tak zjistíte, že většinou sestávají z obrovského množství všelijakých krabic, zídek, plůtků, podivných bariér a zátarasů, jejichž umístění nedává velký smysl. Celý New York také v době invaze musel procházel kompletní rekonstrukcí, protože jen těžko budete hledat budovu, kolem které by nebylo vystavěné nějaké lešení nebo žbrdlení.

Lepší teplé pivo nežli studená Němka

Crytek vám předkládá jednu z nejambicióznějších stříleček a nutno říct, že většinu času se mu daří ambice naplňovat. Crysis 2 je rozhodně vysoce nadprůměrná hra, která zůstala věrná svému předchůdci, ponechala si většinu svých sandboxových prvků a díky tomu poskytuje hráčům zážitek, který budou jinde hledat jen těžko.

Designově se určitě jedná o nejlepší hru od Cryteku, ve které se tvůrcům podařilo výborně skloubit jejich značkové sandboxové prvky s akční příběhovou jízdou, aniž by se vzájemně nějak výrazně tloukli. Bohužel, kvůli omezenému výkonu konzolí museli občas přistoupit i ke kompromisům, takže kdo by čekal nějaký významný technický pokrok, jako v případě prvního dílu, bude asi zklamán a občas to někde i zaskřípe, ať už se jedná o chyby technického rázu, nebo příběh.

I když v úvodu zmiňované velmi vysoké očekávání v některých směrech nenaplňuje, určitě se jedná o jednu z nejlepších her roku 2011. Fanoušci žánru mohou s klidem pár procent do hodnocení přičíst.