Cryptmaster

Vlastně bych i řekla, že kvůli nim Cryptmaster není v dnešní době skoro pro nikoho, ale těch pár nadšenců se sadou správných předpokladů okouzlí o to víc. Koncept útočení pomocí co nejrychlejšího psaní samozřejmě není nijak objevný, v tomto případě na něj ale studio Akupara Games vrství spoustu dalších zajímavých prvků, které vedle hbitých prstů vyžadují i slovní zásobu, logické uvažování, dost trpělivosti a ochoty trochu bloudit. I bez té hbitosti se nakonec můžete obejít, pokud si troufáte na hlasové ovládání (respektive nežijete v bytě s tenkými zdmi, kde si sousedi už teď dělají starosti o vaše mentální zdraví).

Na začátku vás eponymní kostlivý pán krypty pověří úkolem dostat se na povrch a také opatrováním čtyř velmi tradičních fantasy hrdinů. S malým háčkem – všichni z nich už jednou zemřeli a přišli o všechny své schopnosti a vzpomínky. Pokud jste někdy hráli šibenici, jeden ze základních mechanismů pochopíte ihned – stačí zkrátka doplnit slovo podle nápovědy visící nad portrétem jednotlivých zombíků. Abyste si hádání ulehčili, můžete do ní postupně přidávat písmenka, ať už vybíráním ze jmen padlých protivníků, chytáním ryb, anebo řešením hádanek na téma: „Co asi leží v téhle zrezlé truhle?“

Tipovat a psát můžete zcela libovolně, a i když se netrefíte, ale výsledné slůvko se nachází ve slovníku, dost pravděpodobně vás výstřední nemrtvý loutkář počastuje nějakou sarkastickou hláškou. „Páteř? Tu já tedy rozhodně nemám!“ 

Navzdory nařčením tvůrci prý při vývoji hry nevyužili generativní umělou inteligenci, a tak je o to víc fascinující, jak perfektně se jim povedlo odhadnout, co asi hráči budou excentrickému Cryptmasterovi psát, a ještě na to někdy až podezřele trefně a vtipně reagovat. Bohužel se s touhle volností pojí i další bariéra – pokud neovládáte angličtinu nebo španělštinu, máte smůlu, jen s bezduchým opisováním nevystačíte.

A proč že si vlastně máte odemykat nějaká slova? Zčásti kvůli poměrně prokreslenému příběhovému pozadí jednotlivých postav, ale především se tak učíte nové útoky a také přidáváte písmenka do jmen svých svěřenců, která slouží jako ukazatel jejich životů. 

Většina monster má navíc nějakou speciální vlastnost – třeba se vyléčí a zvětší, když použijete kouzlo obsahující A, jsou odolná proti omráčení, nebo drží štít, který blokuje slova s písmenem I, a tak podobně. Svými útoky je přes nejrůznější podmínky s dostatečnou vynalézavostí zkrátka musíte upsat k smrti. 

Na stejném principu totiž fungují i vaše schopnosti: Čarodějka Nix tak kupříkladu dokáže vyřknout kletbu, která protivníka zraní za každé Z v jeho jméně, ale taky mu na hlavu jen tak vyklopit kbelík ryb. Čtveřici hrdinů navíc spojují různé synergie. Bard Maz třeba může dva své parťáky povzbudit a zkrátit jim čekání na další akci, nebo vražedkyni Syn pošťouchnout a posílit tak její speciální útok. Bojovník Joro pak funguje hlavně jako tank, který odláká pozornost od společníků s kratšími jmény. 

Schopnost napsat čtyři sta úhozů za minutu vám v tomto případě moc nepomůže, vaši svěřenci po každé akci stejně musejí odpočívat, zatímco písek odpočítává čas do dalšího nepřátelského útoku, dalšího odmazaného písmenka. Nikdy bych nevěřila, jak může být datlování do klávesnice téměř adrenalinovou záležitostí.

Klíčových slov, která v boji opisujete, si postupně odemknete poměrně dost, ale naštěstí si je ani v realtimovém režimu nemusíte všechna pamatovat. Grimoárem můžete listovat kdykoliv během souboje, příšery na vaše další výkřiky galantně počkají. A pokud by na vás bylo rychlé psaní příliš stresující, můžete přepnout do tahového režimu, kde máte na opis tolik času, kolik jen chcete. Klidně se tak do hraní můžete pustit třeba na Steam Decku. Případný neúspěch v podobě smrti celé party vás vrátí k nejbližšímu oltáři, hra ho nijak zvlášť netrestá.

Spíš než se smrtí a pamětí jsem v Cryptmasterovi bojovala se svou zásobou duší – téměř každá bojová schopnost vás totiž stojí určitý počet dušiček, v závislosti na tom, kolik písmen název daného útoku obsahuje. Nejsnáze se získávají opisováním jmen brouků, kteří v kryptách lezou skoro všude, jejich hledání ovšem někdy může být zdlouhavé a poněkud nudné. Nejspolehlivější zásobu vám zajistí lebky, které pro vás mají hádanku či slovní hříčku k vyřešení, na rozdíl od nekonečného hmyzu ji ale pochopitelně můžete splnit pouze jednou. 

Tak či tak vás počitadlo duší dřív nebo později donutí vyrazit na průzkum černobílého podzemí. V něm kromě havěti potkáte i řadu podivínských postav, s nimiž si opět můžete relativně volně povídat, hra vám nicméně často napoví, na co relevantního byste se měli zeptat. Dabing a zvukové efekty jsou skvělé, a byť si velkou část pódia pro sebe ukradne titulní Cryptmaster, i ostatní bizarní podzemní obyvatelé dokážou zaujmout svou poťouchlostí.

Většina z nich vás navíc pověří nějakým vedlejším úkolem a také si s nimi můžete zahrát karetní minihru Whatever. Ta samozřejmě opět spočívá v hraní si s písmenky – dostanete sadu karet a písmen, přičemž se z písmen snažíte sestavit názvy karet, abyste aktivovali jejich speciální akce a porazili protihráče. Na můj vkus sice dost často docházelo k momentům, kdy mou písmennou zásobu tvořila skoro samá Q, X, Z a Y, ale to se holt stává. Partie jsou natolik úderné a kratičké, že jsou vítaným osvěžením mezi blouděním ve zdánlivě nekonečných a zacyklených kobkách.

S orientací v nich mi moc nepomáhala ani černobílá jakoby uhlem kreslená stylizace, která se mi jinak postupně zalíbila, ale přece jen v ní skoro každá chodba vypadá skoro stejně. Z hlediska atmosféry ovšem dělá přesně to, co dělat má: Trefuje makabrózní náturu své zápletky a s barevným minimalismem snoubí maximalismus v detailech i stínování. Cryptmaster rozhodně není žádnou hororovou hrou, ale libuje si ve vyobrazeních, která se strachem a hnusem míváme spojená. 

Čtveřice kapitol vám i s trochou toho bloudění zabere zhruba deset hodin, a dokonce nabídne i několik odlišných konců v závislosti na vašich činech. Pokud budete chtít odkrýt úplně všechna slova, vyluštit hádanky, odemknout visací zámky a objevit i nějaké ty poschovávané easter eggy, připočtěte si pár hodin navíc. 

Cryptmaster je vlastně takovou ideální hrou pro jedničkáře, které se ale nijak neostýchá šikanovat, na což jsou ostatně povětšinou zvyklí. Jestliže si libujete ve slovních hříčkách, vaší tajnou vášní je Scrabble a pořád ještě hrajete Wordle, budete se v monochromatických kobkách cítit jako ryba ve vodě. Pokud si ale zakládáte osobnost na tom, že jste nikdy nepřečetli celou knihu a opovrhujete sebemenším závanem intelektuálna, pak se po zábavě poohlédněte raději někde jinde.