Crusader Kings II: Jade Dragon

Recenzi ale nezačneme tím, co se nám na Jade Dragon líbí, ale naopak něčím, co nám tak trochu leží v žaludku a co i některým z vás nejspíše uštědří políček hned ze startu. Ne, Paradox není EA ani Ubisoft, ale jejich DLC politika je občas otravná. Jade Dragon je evidentně určena hráčům, které to táhne dál na východ a dokážeme si představit, že existuje i řada těch, které pořádně oslovuje až právě tento přídavek, protože je evropská rozšíření či Blízký východ nezajímá. Takže v případě, že jste vlastníky pouze původní hry a bude si chtít užít regionální soupeření s Čínou, připravte se na to, že možností, za koho hrát zase tolik mít nebudete.

Jde o to, že valná většina středo a východoasijských středověkých kultur je postavená buď na náboženství dharmickém (buddhismus, hinduismus), islámském (ší‘a, sunna), pohanském (manicheismu a tengriismu) anebo čínském taoismu a třeba tibetském bönismu. Přičemž jsou to jen ty dvě poslední minoritní, které odemyká právě DLC Jade Dragon. K těm majoritním velmocím v regionu se bez předešlého vlastnictví dalších DLC prostě nedostanete.

Abyste si mohli zahrát za kohokoliv z Asie, musíte už mít ideálně ve sbírce další tři datadisky, a sice Sword of Islam, Rajas of India a The Old Gods. S DLC sice vychází bezplatně i patch přidávající na mapu Asie mimo jiné také celou Tibetskou náhorní plošinu a tím pádem i jednu velkou hratelnou frakci. Jenže Tibet je z větší části buddhistický a bönismus je zpočátku k dispozici pouze v několika málo východních regionech.

Tatarské klanění

My se ujmul Ujgurského chanátu, což byla v období mezi 7. a 9. stoletím říše situovaná do oblasti východního Turkistánu a rozprostírající se na území dnešního Kazachstánu, části Ruska, Číny a Mongolska. Díky rapidní expanzi islámu v 8. století byla z centrální Asie vytlačena některá původní náboženství jako například manicheismus. A byly to právě Ujguři, kteří uprchlíkům z oblastí okolo bájného Samarkandu poskytli azyl.

Rozhodli jsme se proto, že sjednotíme tatarské kmeny na sever od Tibetu až po Kaspické moře ve jménu proroka Maniho. Jedním z nejdůležitějších prvků, který byl v Jade Dragon výrazně vylepšený, je systém Hedvábné stezky. Ta se zde větví historicky mnohem přesněji, než tomu bylo při jejím uvedení v datadisku Horse Lords. Jedna z jejích nejdůležitějších tras vede skrz střední Asii až k Černému moři. A kdo ovládá stezku, ovládá nejvýznamnější středověkou ekonomickou tepnu Asie.

Čínský interaktivní panel, který lze kdykoli aktivovat poklepáním na ikonu draka, vás pak mimo jiné neustále informuje o aktuální politické situaci dynastie, která právě vládne. V dobách stability a rozmachu samozřejmě kvete obchod nejlépe, a tak se vladařům ovládajícím důležité obchodní uzly podél stezky hrnou dukáty do pokladnic. Navíc je teď obtížnější kritické úseky stezky zablokovat či zlikvidovat. Útočník je musí dobýt armádou, nestačí k tomu už jen hrstka nájezdníků jako dříve. Navíc je obchodní centrum vždy až poslední dobývanou državou v regionu, takže má obránce mnohem víc času a prostředků k jeho ochraně.

Z panelu je také patrné, co a koho má daný císař zrovna v oblibě a naopak. Může jít o určitý druh kultury, náboženství, ale také slabost pro specifické dary, jakými jsou eunuši a konkubíny. Jednou ze základních mechanik interakce s Čínou je možnost uznat její svrchovanost a odvádět pravidelný tribut, a to buď pravidelnými odvody do říšské kasy anebo právě dárky v podobě eunuchů, konkubín či artefaktů, na které si tamější urozenost zpravidla potrpí. Takže pokud vás třeba zlobí potomek či sourozenec, císař si s nimi už poradí.

Se svým panovníkem se také můžete vydat na osobní klanění až do císařského paláce. Taková veřejná úslužnost vás sice stojí prestiž, ale zároveň vyděláte svou servilitou body vlídnosti. Za ty si pak můžete dopřávat množství nejrůznějších císařských dobrodiní a výhod. Můžete si například předplatit mír v případě, že se Čína rozhodne expandovat skrz armády svého Západního protektorátu, které jinak víceméně staticky střeží její hranice. Můžete zažádat o cenný artefakt či zkušeného poradce a v případě, že Číně pravidelně plníte kasu, dostanete k dispozici vojenskou výpomoc v případě napadení vašeho území. Samotným vrcholem, oč je možno císaře požádat, je pak invaze čínských vojsk na území vašeho nepřítele.

Nefritový Drak a záchrana manželek

Pakliže však propojíte svůj život s Čínou až příliš, připravte se na to, že i její útrapy přetečou až k vám na dvorek. Hladomor, občanská válka, izolace a uzavření Hedvábné stezky, to vše vás může přijít sakramentsky draho. Občas dojde i k tomu, že se k vám přihlásí čínský exulant, většinou jde o příslušníka právě sesazené dynastie. Udělení azylu má však, přes četné výhody v podobě propůjčení služeb či peněžního daru, také svá úskalí. Snadno si tím proti sobě můžete totiž poštvat císaře, pokud se to provalí. Jindy zas může čínský generál po vyhrané občanské válce zahájit dobyvačnou expanzi na Západ. Nejnebezpečnější je pak Čína ve Zlatém věku a s expanzivními choutkami. V ten moment se můžete pouze modlit, aby si nevybrala za svůj cíl právě vaše dominium.

Jade Dragon však nabízí i možnost k Čině zaujmout otevřené nepřátelství. Můžete pořádat ‚spanilé jízdy‘ na jejich území, ideálně v období nepokojů a pohrom, během kterých je císařství nejslabší. Ti nejtroufalejší pak mohou dosáhnout až na samotný dračí trůn. Toho dosáhnete invazí, kterou lze ovšem provést jen v období čínské stability a zlatého věku, tedy ve chvíli, kdy je říše nejsilnější. Připravte se tedy na vyčerpávající boj proti statisícovým šikům elitních válečníků. AI navíc během čínského vpádu nedrolí své armády, jak je tomu jinak zvykem. Ty postupují chytře v šicích pěkně vedle sebe, tak aby pokryly efektivně co největší území, ale zároveň se mohly navzájem krýt a podporovat.

Jen škoda, že se podobné úpravy nedočkala globální válečná AI. Takže ani po šesti letech se svými kmenovými vazaly nemáte šanci nijak domluvit na společné strategii a oni si budou dál sebevražedně útočit proti přesilám nepřátel, anebo soustředit své síly kdesi na periferiích, zatímco se váš hlavní voj řítí na hlavní město nepřítele, kde se bude rozhodovat o osudu celé války.

Porážka Číny a dosazení vlastní dynastie na její trůn je každopádně euforický moment. Je to tak trochu jako porazit hlavního bosse. Otevře se vám tím nejen cesta k obrovskému bohatství a moci nad celým regionem, ale také záruka téměř absolutního bezpečí. Každopádně Crusader Kings II nikdy nebyla hrou, která by excelovala v simulaci válčení. I tak je ale sympatické, že hra teď krom čínských armádních manévrů dostala do vínku také více dynamiky na poli zahraniční politiky. Jmenovitě jde o osm nových casus belli, tedy legitimních záminek k válce. Mezi nimi najdete i osvobozování zajatců, takže Vikingové už vám nebudou moci beztrestně unášet manželky a potomky.

Tradiční méně války, více intrik

Když už je řeč o diplomacii, zase trochu zamrzí, že stále chybí možnost jakkoli územně penalizovat agresory za jejich neustálé pokusy urvat si nějaké to teritorium. Našich dvě stě let vlády bylo protkaných téměř neustálým válčením proti vzpurným a temperamentním tatarským vazalům. Ti toužili po titulu chána či vlastní nezávislosti a k tomu jsme museli neustále odrážet stále agresivnější muslimské sultány. Ani s podporou Číny se nedařilo nějak důstojně konsolidovat a ustanovit vládu. Rozhodně si nemyslíme, že se lze na tak bouřlivý středoasijský region, kde docházelo ke střetu tolika kultur, dívat konzervativní politickou optikou feudální křesťanské Evropy.

Rozhodně bychom v této oblasti uvítali větší politickou dynamiku odvíjející se od politických zřízení tehdejších kultur. Přece jen by měla mít kmenová společenství větší volnost si silově diktovat podmínky svých vojenských vítězství za rámec pouhé redistribuce bodů prestiže a morální autority v případě úspěšně zakončené obranné války. Jako intrikánský simulátor vrážení dýk do zad rodinných příslušníku však hra stále funguje na výbornou a nové interakce s polopřítomnou Čínou tomu celému dodávají extra šmrnc.

Takže zase platí, že spíše než mečem, nebo ještě lépe koněm a lukem, si svou pozici na výsluní vydobudete pečlivou distribucí svých potomků a pletichařením. To vše ještě okoření tři nové orientální skladby a škála nových východoasijských portrétů. Za patnáct eur je ale Jade Dragon užitečný především pro sběratele a náruživé orientalisty. Těm ostatním spíš doporučujeme dočkat nějaké té rozumné slevy, protože pro evropské feudály je to přeci jen hodně dukátů za málo (orientální) muziky.