Crusader Kings II

Šlechtěte si své šlechtice

V Crusader Kings II je klíčová vaše rodová linie. Hrajete do té doby, dokud nevymře. Což se může stát dříve, než by vám bylo milé. Stávají se totiž nehody, světem krouží nemoci, války a samozřejmě také vrazi. Máte šanci, byť s velkými překážkami, měnit dědické právo v zemi, ale je třeba opravdu hodně přemýšlet, jaké bude mít vaše rozhodnutí následky.

To ostatně platí u všeho. Jako vládce můžete domlouvat manželské svazky, hlavně u dětí. To, co zpočátku vypadá jako celkem nadbytečná zábava, vám může celkem rychle vrazit nůž do zad. Nejen že proti sobě jednotlivé postavy intrikují a nemají problém nechat zabít potomka svého soka, pokud z toho kápne nějaký ten titul. Jsou také schopni velmi účinně uzavírat spojenectví, zvláště pokud vy máte něco, co oni ne – a to i přes to, že jsou to příbuzní.

Boje o území se vedou v Crusader Kings II primárně skrze vznesení nároku na území. Pokud jste tento nárok rovnou nezdědili, je na vašem diplomatovi, aby šel na území a tam začal politicky vytvářet nárok na dané území. Ano, máte vrchního diplomata, zvěda, vojevůdce, no prostě radu, která vám pomáhá zajišťovat chod státu. Tituly s tím spojené samozřejmě produkují další body do politické hry, takže je třeba přemýšlet, zda se vyplatí dát na daný post toho nejschopnějšího nebo toho, u něhož potřebujete získat přízeň. Mít na svém území rebelantského šlechtice ze silného území není žádná legrace, protože války jsou pekelně nákladná záležitost.

Upgrade mnohokrát viděného

Crusader Kings II naplňuje klasický formát her od Paradoxu. Ten se samozřejmě vyvíjí a dá se říci, že nyní hra silně připomíná nedávné Sengoku – jenže je mnohem odladěnější z hlediska systému a mnohem, mnohem trvanlivější. Ve hře fungují tři klíčové hodnoty: a) prestiž, definující vládcovu popularitu ve světě; b) zbožnost, která reflektuje jeho...nu, zbožnost; c) samozřejmě finance. A všechny tři potřebujete k mocenské i ekonomické expanzi.

Za mnohé akce platíte tím či oním a různé události vás to či ono stojí. Jde o to dobře zvládnout jejich management, přičemž se vám do toho ještě motají vztahy s postavami a vztahy navzájem. Celkově je ale celá tahle „simácká“ a diplomatická část velmi dobře zpracována a velmi rychle vás ten management pohltí.

O trochu méně už potěší, že zůstal zachován systém bojů a armád. Ten stále je stále považovaný za nejslabší prvek strategií od Paradoxu. Zde sice jsou různé druhy jednotek a v bitvě funguje rozdělení na střed a dvě křídla, ale ve výsledku stále platí, že primárně záleží na číslech. Jednotky navíc stále prchají, jak to jde, takže velmi často naháníte pár set zlomených vojáčků velkou armádou po půlce mapy, jelikož nechcete, aby vám utekli na vaše území a náhodou nezačali obléhání. Naštěstí platí, že války jsou pekelně drahé a prim tu hraje hlavně ta politika.

Občas je to na palici

Při všech činech musíte přemýšlet a kalkulovat. Velmi rychle se z vás stane cynická bestie, která přemýšlí, jak situaci využít co nejlépe, ale to už nějak k obrazu této doby patří. Budete vraždit malé děti, protože se to hodí. Budete zavírat ženy do vězení, aby neplodily potomky. Budete nutit ambiciozní muže ke sňatkům s ženami za zenitem, aby neplodili potomky. Možná i zabijete svou manželku...či manžela, pokud změníte dědické právo.

Vše lze kompenzovat pořádáním turnajů, hostin apod., ale počítejte s tím, že koho jste naštvali moc, ten nepřijede. Musíte budovat prestiž a celou záležitost nechat vyhnít. A pozor, když budete volit novou ženu pro krále, protože ta předešlá zemřela (nejspíše ji nechala zapíchnout má milenka), nepřeklikněte se.

Je zde totiž jeden křesťanský etiopský stát, a když vám vyskočí na seznamu vhodných manželek... Prostě řekněme, že místo braniborské šlechtičny skončil Vaněk s etiopskou lesbičkou, která jej nenáviděla od prvního okamžiku a chtěla pro změnu zabít dva jeho nemanželské syny. Protože potomků není nikdy dost, že?

Vaše pravidelná dávka historických emocí

Na Crusader Kings II je vynikající, že vám skutečně propůjčuje možnost prožívat ony dějinné zvraty jak na nejmenší úrovni malých rodů, tak v rovině celoevropské. Prostor pro seberealizaci je tu skutečně obrovský, i když platí, že chvíli budete do hry pronikat a učit se její principy. Smiřte se s tím, že budete muset zamířit i na fóra hry, protože občas je řešení situace ukryto tam, kde byste jej nečekali. Je důležité, koho necháte vychovávat dané dítě, protože po něm bude přebírat statistiky i kulturu. Můžete si tak z nižší šlechty předem vytvořit elitní poradní radu.

Stejně tak na vás klade hra velké nároky, co se týče celkové organizace a orientace ve vzájemných vztazích. Oproti jiným dílům se mi hlavně líbil fakt, že si spoustu zábavy užijete už jako člen menší dynastie a stejně tak si můžete užít i jako poslední z posledních. Hra nabízí výzvy na každém kroku, na každé úrovni. Samozřejmě, potřebujete i dost představivosti, aby se před vámi to historické drama rozehrálo. A ano, i přes vysokou míru detailu tu najdete nějaké ty chyby. Ty ale považuji za poměrně podružné, vzhledem k obrovskému záběru hry.

Perla svého žánru

Crusader Kings II vás opravdu překvapí a to i v případě, pokud jste hráli za poslední dobu další strategie od Paradoxu. Hra vás i přesto dokáže pohltit. Jednoduše ji zapnete a ani se nenadáte a šest hodin je v tahu. Navíc pokud máte rádi historii, je Crusader Kings II perlou svého žánru.