Cortex Command
Po dekádě vývoje se Cortex Command dočkal své „finální“ verze, což je sám o sobě důvod k radosti – bohužel jen do chvíle, než zjistíte, že je to stále jen rozpracovaný polotovar s náznaky skvělé hratelnosti.
Čím to je, že si srdce fanoušků čím dál více a častěji získávají hry, o něž by před lety, v době překotného vývoje herních technologií, neměl nikdo zájem? Nebo by zájem byl, ale nebyl způsob, jak je k lidem dostat? Každopádně, Cortex Command je typickým příkladem takové hry.
Tato hra má za sebou opravdu dlouhý vývoj, obestírá ji zajímavá legenda o vývoji, a vypadá, jako by vypadla z nějakého stařičkého počítače s MS-DOS. Přesto za jistých okolností umí pobavit, což potvrzuje i silná fanouškovská základna, která na finální verzi hry čekala řadu let a před několika týdny se toho dočkala. Bude spokojená?
Plošinovka? Ale prdlajz!
Cortex Command na první pohled vypadá jako obyčejná plošinovka, v tomto ohledu klame dokonale. Po chvíli hraní však každý pochopí, že si právě spustil hru s intezivními realtime bitvami a velkým důrazem na tahovou meta strategii. Většinu misí člověk začíná pěkně od píky, musí si postavit například bunkr, vybudovat zázemí a následně důrazně a chytře bránit, nebo naopak provést útok. A současně s tím i dokupovat další jednotky a tak dál - až do zdárného konce. Cortex Commad je také o mozcích. Ten ve vaší hlavě se bude bavit, zatímco jeho virtuální podoba ve hře bude ovládat mozky ostatních za účelem splnění nějakého úkolu. A občas také svůj mozek budete nuceni ubránit.
Kdo nemá mozek, nehraje. Tohle jednoduché pravidlo je alfou i omegou zdárného dokončení celé hry. Stále to zní složitě? Tak tedy vězte, že váš mozek trůní někde v nějaké malé a pixelově velmi strohé kobce, zatímco vy skrze něj můžete ovládat nejen těla dalších postaviček, ale také využívat všelijaké zbraně, stroje, roboty či vesmírné lodě. To všechno má jediný účel - zlikvidovat nepřítele a nenechat si zničit svůj mozek.
Zřejmě nejvýraznější charakteristikou hry je její komplexnost, takže ve výsledku vypadá jinak, než čím ve skutečnosti je. Bohužel to během hraní nevede k nárůstu zábavy, spíše naopak. Po počátečním okouzlení začnete zjišťovat, že řada herních prvků vyznívá do ztracena, nebo zcela chybí. Ve výsledku tak zůstává dojem, že Cortex Command je spíše hrou obstarožní, než aby se dala označit za dnes oblíbené retro.
Pixely jak kostky lega
Vydáním Cortex Command skončila přes deset let dlouhá cesta, která je pro mnoho fanoušků nejen radostnou novinou a splněný sen, ale zároveň i malá noční můra – vydáním komerční verze na Steamu totiž nic neskončilo, vývoj hry pokračuje dál. Musí! Navzdory dlouhému vývoji a spoustě hratelných verzí i buildů se řadu věcí nepodařilo do finální verze dodělat nebo odladit. Třeba kvůli pixelům, velkým jako poctivé moravské brambory, je možné, že budete mít často problém se orientovat a nepoznáte na první pohled, co vlastně dělám. Výtka také směřuje k umělé inteligenci, jejíž zákoutí nelze příliš dešifrovat.
Navíc Cortex Commandu chybí celá naprosto zásadních herních prvků, které by z téhle nekonečně tvořené hry udělaly nutnou koupi a nejenom potenciálně zajímavou indie hru. Misí je zkrátka málo, o nutnosti odladit AI už řeč byla, stabilita pod Windows 8 je spíše výtka na okraj, ale online multiplayer chybí opravdu hodně. Bez něj je Cortex Command poloviční zážitek, který možnost hrát s lidmi lokálně ani náhodou nevynahrazuje. Ano, existují mody přidávající online multiplayer, ale tohle je prvek, který má být součástí hlavní hry – a není.
Po mnoha letech vývoje je tedy Cortex Command stále spíše polotovarem určeným pro to, aby na něm fanouškovská komunita prováděla různé experimenty, což se také děje. U freewarovky by to bylo jedno, ale u hry za necelých 20 Euro to prostě nestačí.