Coromon

Verdikt
75

Coromon se tváří jako Pokémoni z dob GameBoy Advance, ale ve skutečnosti jde o komplexnější JRPG, které si půjčuje některé nosné prvky ze známé série a přidává spoustu vlastních zlepšováků. A bohužel i několik brzd.

Počítač

WindowsWindows

Steam

Mac OS XMac OS X

Steam

Další informace

Výrobce: TRAGsoft
Vydání: 31. března 2022
Štítky: tahová, sběratelství, pokémon, fantasy, jrpg, rpg

Vydávat mezi lidi po dvou letech s koronavirem titul začínající kouzelným „coro“ je odvážné. Nejde ale ani zdaleka o jedinou odvážnou věc, kterou se autoři variace na pokémoní „chyť je všechny“ rozhodli implementovat. Byť je potřeba hned zkraje říct, že Coromon není dokonalá hra, Game Freak by si rozhodně mohli v některých ohledech vzít inspiraci pro svoje klasické pokémoní tituly.

Hra pro náročné

Pokud jste doteď o Coromon neslyšeli, vůbec není důvod věšet hlavu. Jde o velmi nenápadný titul, který snadno přehlédnete v záplavě dalších indie značek, které se plíží kolem, byť by mě vlastně díky jeho nesporným kvalitám nepřekvapilo, kdyby ho namísto Freedom Games vydávali texaští Devolveři.

Coromon patří k mnoha klonům pokémoních RPG z doby, kdy GBA dominovala dvojice Ruby a Sapphire a i on se chlubí perfektními sprity a detailně zpracovanou pixelartovou grafikou. Nejenže jde o tradiční zpracování her zaměřených na lov a trénování nejrůznějších příšerek, ale autoři si zde dali opravdu hodně záležet na tom, aby Coromon dokázal promlouvat i sám za sebe a dýchnout na hráče vlastním uměleckým rukopisem.

Zase mě ale nechápejte špatně: Od začátku budete přesně vědět, že hrajete klon Pokémonů. Vypravíte se na cestu do jiné části světa, kde se budete účastnit polního výzkumu v rámci Battle Research týmu a samozřejmě se zápletka pokusí zhoustnout ve chvíli, kdy se na scéně asi po prvních dvou až třech hodinách představí hlavní záporné figury.

V té chvíli už ale o světě, Coromonech i sobě samých něco víte. Víte, že místo Pokéballů se hází jakési podivné fidget spinnery, že z pokémoních her známé Hidden Machines se dají do hry zapracovat i elegantněji a hlavně budete vědět, jestli jste náhodou nepřepískli nastavení počáteční obtížnosti.

Jeden z největších kladů Coromon je právě samotný začátek, který vám v podstatě dovolí přizpůsobit si hru na míru vašim masochistickým choutkám. Můžete mít všechno snadné a projít hru s prstem v nose a bez přemýšlení. Ale můžete jít i opačným směrem a místo vlastního prstu v nosní dírce skončit s cizím kovovým hákem – je to masakr.

Pokud mi někdy u Pokémonů něco chybělo, bylo to právě nastavení obtížnosti. Coromon tohle řeší hned v začátku.

Nastavení obtížnosti je opravdu zásadní a dokáže změnit celé vaše vnímání hry. Zároveň, a to je další skvělá věc, umožňuje sáhnout jak po předpřipravených šablonách, tak po možnosti sestavit si obtížnost na míru. Co kdyby tedy souboje nebyly moc náročné, ale když už jeden prohrajete, můžete o Coromona trvale přijít? Berete? Máte to mít. A takto se dá začáteční fáze optimalizovat opravdu dlouho a detailně. Podobně na začátku dostanete sérii otázek a na základě odpovědí vám bude doporučen startovní Coromon. Je to chytré a osvěžující.

Co je očím skryto? Mechaniky!

Další hráčovy kroky se nesou v zajetých kolejí, které dobře známe ze starých Pokémonů. Dostanete variaci na PokéDex, dostanete spinnery na chytání nových potvůrek, jejichž design je na poměry podobných titulů překvapivě pěkný, a vyrážíte do volné přírody objevovat taje nového světa.

Na povrch nicméně začnou po chvíli prosakovat drobné změny, které jsou buď zajímavé, nebo vyloženě skvělé. Z kategorie těch zajímavých je rozdíl oproti klasickým útokům z Pokémonů, které byly limitovány počtem čtyř naučených schopností a zároveň i množstvím použitelných útoků.

Coromon na to jde od lesa a hráče nelimituje množstvím akcí, ale množstvím SP – tedy jakési many, kouzelné moci, kterou důvěrně znají snad všichni hráči JRPG. Vaši potvůrkovití svěřenci tudíž musí volit mezi útoky jednotlivých typů nejen podle toho, co chcete zrovna použít, ale také podle toho, co si můžete dovolit.

Naštěstí se dá SP doplňovat mimo souboje i přímo v nich, a to dokonce i bez použití speciálních předmětů. Coromon si vezme jedno kolo pauzu, aby doplnil svoje síly. Risk prohry je na vás. Skvělým prvkem je pak možnost měnit si aktivní útoky svých svěřenců. Stále máte k dispozici jen čtyři, ale útoky nezapomínáte, pouze si je aktivujete podle chutě a potřeby ze seznamu, který roste s tím, jak potvůrky levelujete.

Dalším aspektem z ranku zajímavých je už předesílaná absence klasických pokémoních HM. Namísto toho najdete v Coromon speciální rukavici, která vám umožní provádět různé akce jako třeba posunovat kamení – tudíž takový HM04 Strength v praxi, jen bez toho, aby vám HMko zabíralo místo v inventáři, nebo dokonce slot, který jinak může patřit užitečné schopnosti.

Ještě zajímavější je ovšem kategorie prvků, které bych nazval skvělými. Možná víte, že při hraní Pokémonů mají na statistiky získávané při levelování vliv Pokémoni, s nimiž průběžně bojujete. Můžete tak přímo ovlivnit, kde skončí vaše drahocenné extra bodíky. Coromon na to ale jde odvážněji a za sebe můžu říct, že nemohl udělat líp.

Kromě klasického ukazatele zkušeností totiž mají Coromoni ještě jeden, modrý, který se naplňuje vlastním tempem. Jakmile dosáhnete maxima, získáváte tři velmi cenné body, které můžete LIBOVOLNĚ distribuovat mezi všechny statistiky.

Zdánlivě jde o relativní drobnost, ale ten potenciál! Uděláte z pomalého odolného Coromona valící se balvan s děsivou rychlostí. Váš tankovací Coromon začne sbírat extra body do útoku, nebo naopak vašemu úderníkovi zaručíte takovou rychlost, že nikdy nedovolí oponentovi ani zaútočit. V dlouhodobém horizontu je to zásadní prvek hratelnosti, který uvítají všichni, kteří si rádi hrají a optimalizují svoji bojovou šestici.

Není všechno zlato...

Když říkám, že jsou Coromoni skvělou hrou, nelžu. Jenže neříkám ani úplně celou pravdu, protože vad na kráse mají také několik. Některé se dají označit za designové a spadá tam například absence možnosti vyměnit po úspěšné porážce nepřítele aktivního Coromona. Jde o tak zásadní mechaniku spojovanou s Pokémony, až je skoro na pováženou, že tady chybí.

Naopak přebývají čtyři varianty Potenciálu, tedy variant, v nichž se dá na Coromony narazit. Je to něco jako hledání Rare Pokémonů na steroidech, ale ruku na srdce, hra by se bez toho úplně klidně obešla. Navíc je překvapivě snadné přehlédnout, že jste narazili na lepší variantu toho samého Coromona, obzvlášť když má nižší level než váš svěřenec.

Exp. Shard zde funguje jako ve starých časech Pokémonů, takže svůj tým musíte poctivě grindovat, příšerku po příšerce. To jistě potěší staromilce a odpůrce moderního „příliš snadného“ designu, ale řekněte sami, kdo má v dnešní době tolik času?

To mě přivádí ještě k pekelně dlouhým pasážím, v nichž se často ocitáte při přesunech mezi příběhovými místy. Umění designu jednotlivých lokací bylo v Pokémonech potřeba obdivovat a jejich rozloha musela být vždy tak akorát. Ano, některé dungeony jako Victory Road uměly jít na nervy, jenže přesně takový pocit vyvolává Coromon skoro pořád. Když už si myslíte, že jste na konci cesty, objeví se před vámi další zatáčka, další zátočina nebo další trenér a pás trávy, ze které vyskočí další Coromon.

Stejně jako v Pokémonech, i tady můžete využít variaci na Repel a na chvíli si od náhodných střetnutí odpočinout, ale často byste spíš uvítali zastávku. Pravda, existují tu teleportéry na přesun mezi městy, a dokonce i možnost přemístit se do startovací laboratoře v podstatě odkudkoliv, ale řeší to skutečnost, že se budete muset vrátit a projít například potemnělý dungeon znovu? Ne, neřeší.

Potěšení na mé straně

Coromon se opravdu šikovně maskuje za jeden z bezpočtu pokémoních klonů, hacků a modů, ale nabízí toho mnohem víc. Ono „víc“ si však často vybírá svoji daň na tom, kolik se autoři snaží reálně do hry vměstnat. Herní tempo je velmi pomalé, a dokonce i se zrychlenými texty se čas místy nepříjemně vleče. Dungeony jsou dlouhé, často prošpikované nějakými těmi hádankami nebo speciálními souboji, na které potřebujete specifickou sestavu nebo typ Coromona.

K dokonalosti toho přitom nechybí tolik, spíš jen drobnosti designérského rázu. Povětšinu času totiž hra funguje skvěle, je zajímavá a spíš než onen opakovaný klon Pokémonů jde o soběstačné JRPG, které si bere inspiraci hlavně z příšerek jako takových.

Za vyzkoušení zkrátka rozhodně stojí i vzhledem k ceně pod 20 eur. Autoři z TRAGsoft jasně ukázali, že jsou na správné cestě. Garantuju vám, že tihle kluci a holky se na poli JRPG neztratí.