Control Ultimate Edition

The Foundation navazuje na zápletku tam, kde ji základní Control odložil – Jesse se musí vydat hledat pohřešovanou kolegyni, a přestože si coby nová ředitelka úřadu pro nadpřirozené jevy poradila už s lecčím, svět je opět v ohrožení. A víc než kdy dřív.

Dějištěm se namísto osmdesátkových kanceláří propojených betonovými chodbami tentokrát stávají poletující ostrůvky, které svou kombinací rudého písku a bílých skalisek připomínají něco z poslední trilogie Hvězdných válek. Nám brutalistní estetika seděla o něco víc, ale prostřídání prostředí neškodí. Ať už s Jesse lámete krápníky ve sklepení, nebo telekineticky rozrýpáváte dokonale hladký povrch zdí v patrech, na zábavnosti akční složky se to nepodepíše.

V přibližně čtyřech hodinách máte za úkol dočistit podzemní chodby Nejstaršího domu od zbytků Šepotu. V zasypaných jeskyních i na levitujících balvanech se setkáte se starými známými, ale i s novým typem nepřátel ozbrojených krumpáči. Oni je po vás házejí, ale dokážou se taky teleportovat a překvapit vás pořádnou šlupkou do zad.

S jejich likvidací vám pomůže dvojice nových schopností, které využijete jen a pouze v prostředí Foundation – první z nich vás nechá na určitých místech vyvolat krystaly, které mohou sloužit jako improvizovaný štít či probodnout pohůnky Šepotu, ta druhá vás nechá tytéž krystaly na jiných místech zase ničit. Obě schopnosti jsou poměrně situační, na druhou stranu trochu osvěžují skákačkové pasáže, které byste jinak díky levitaci procházeli s prstem v nose.

Noví nepřátelé a zejména jeden z bossů dokážou potrápit, nás ale mnohem víc frustrovaly velmi skromné checkpointy. Není nad to, když se vám podaří zlikvidovat tři vlny nepřátel a při té čtvrté si omylem rozstřelíte krystalovou podlahu pod sebou, abyste si vstříc jisté smrti vzpomněli, že celou pasáž i s přelétáváním z ostrůvku na ostrůvek zřejmě budete muset opakovat.

Vyprávěním Foundation poměrně hezky rozvíjí vztah Jesse s vševědoucí Radou. Na dialogy s živými zaměstnanci naštěstí příliš často nedochází, protože nás skelný pohled a děsivá mimika místní geniální vědkyně Emily Pope dodnes občas budí ze spaní.

Rozhovorů si naproti tomu užijete víc než dost v druhém rozšíření, které vesmír Control napevno proplétá s dalším, deset let starým titulem od Remedy. K postavě spisovatele Alan Wakea odkazovalo několik dokumentů poschovávaných po šuplících, v AWE už slouží coby průvodce po dříve zapečetěném křídle Nejstaršího domu a možná také jako předzvěst potenciální další hry.

Kde Foundation zvládalo aspoň trochu experimentovat a vytáhlo Jesse na čerstvý vzduch, tam se AWE drží ve vyjetých kolejích kancelářské budovy. Většinu z opět zhruba čtyřhodinové stopáže strávíte naháněním monstra, které má s Alanem Wakem pojítko nejen příběhové, ale taky co do herních mechanik: Ve tmě je nezranitelné, světlo ho plaší. Jesse naopak temnota připravuje o cennou energii, kdežto světlo ji dobíjí.

Z akčních sekvencí se tak stávají spíše frenetické hádanky, kdy občas absolutně netušíte, proč jste právě umřeli, protože jste se odvážili do tmy posbírat pár krystalů zdraví. Jindy závodíte s gigantickou teleportující příšerou, kdo se ke světelnému kuželu dostane dřív. Na rozdíl od Creaks se v AWE z monstra bliknutím baterky nestane šatní skříň ani věšák, ale na světle ho konečně můžete zranit.

Celkově souboje na hranici světla a tmy balancují mezi zábavou a frustrací. Vlastnosti temnoty vás nutí víc riskovat, zároveň vás ale obírají o schopnosti, na které jste zvyklí se spoléhat, když jde do tuhého. Váš arzenál rozšíří nová schopnost, díky níž můžete házet věci po třech namísto po jedné, plus další verze služební zbraně vystřelující lepkavé miny s řízeným odpalem. Není to strašné, ale je to trochu „meh“.

Podobně jako jsou určitým zklamáním souboje, ani příběh se na tak krátké ploše nedokáže úplně rozuzlit. Vlastně bychom se nedivili, kdybychom se skrz všechny ty napůl zauzlované nitky za pár měsíců dočkali oznámení nějakého Control: Alan Wake 2.

Remedy totiž Alanovi, Jesse i celému svému paranormálnímu vesmíru nastiňují celkem slibnou a promyšlenou budoucnost, škoda jen, že momentálně nezachází dál než k rozsvěcení a zhasínání světýlek. Přitom se studiu mnohdy daří budovat celkem solidní hororovou atmosféru, kterou vzápětí rozboří třeba dalším frustrujícím soubojem a tím, že danou pasáž pak musíte několikrát zopakovat, takže už zákonitě nemůže jako strašák fungovat.

V obou rozšířeních na vás čekají nové objekty s vlastním vědomím – ve Foundation se skrze filmovou kameru zúčastníte šílené honičky, v AWE se zas kupříkladu snažíte rozluštit případ vykolejeného vlaku. Setkáte se také s herním automatem, který vás nechá znovu prožít vaše oblíbené pasáže, nebo s mávajícími kočičkami z asijských restaurací, za jejichž sesbírání budete odměnění… ušatou čelenkou, kterou navíc můžete nosit jen ve sklepních prostorách. Berte, nebo nechte být! Podobným mávnutím rukou můžete ostatně odbýt většinu vedlejších úkolů a o moc nepřijdete.

Dodatky pro Control jsou místy divné jen proto, aby byly divné a jen málokdy tak, jak tvůrci patrně zamýšleli. Příliš se jim nedaří osvěžit hratelnost a s klidným svědomím bychom je doporučili pouze těm hráčům, kterým už v základní hře skutečně učaroval příběh a podivuhodný svět.