Construction Simulator
Construction Simulator je pro fanoušky obdobných simulací volbou, nad kterou se moc nepřemýšlí. A to i přesto, že obsahuje otravné chyby a na každé dva skvěle zpracované systémy připadá jeden nedostatek. Je to ale to nejlepší, co série dosud přinesla, a o zábavu tu není nouze.
Další informace
Výrobce: | weltenbauer |
Vydání: | 20. září 2022 |
Štítky: | budovatelská, simulace |
Už odmala mám vřelý vztah ke všemu, co má velká kola. Jako vesnický capart jsem s nadšením vyhlížel příjezd popelářů, sledoval jsem traktory dělat svou práci na polích, s ústy dokořán jsem přihlížel, jak bagr kopal základy domu mých rodičů (nyní se historie opakuje se stavbou mého domu, kdy nadšeně vyhlížím příjezd každého kusu těžké techniky) a nikdy nezapomenu, jak jsem si hrával na haldě písku s náklaďáky a bagry od Mountfieldu.
Není proto nic divného na tom, že mě to přirozeně táhne ke hrám jako Euro Truck Simulator 2, SnowRunner, Farming Simulator 22 či k dnes recenzovanému Construction Simulatoru, na který jsem se těšil jako malý na nového angličáka. Už z prvních trailerů to totiž vypadalo na takovou menší revoluci v tomto žánru a sliboval jsem si minimálně to, že zajím neskutečnou pachuť po Road Maintenance Simulatoru. No, nakonec jsem si pěkně pošmáknul.
Moje malá stavební firma
Construction Simulator dělá velkou spoustu věcí dobře a taky má stále obrovskou spoustu prostoru pro zlepšení. Úvod je ale skvělý. Jakmile si vyberete, jestli chcete hrát na mapě německého, či amerického města, budete seznámeni se zastřešujícím příběhem, který vás krůček po krůčku naučí pracovat s nejzákladnější technikou a stavebními principy.
Rychle zjistíte, že se tvůrci rozhodli jít cestou co největší přístupnosti, a tak není problém si během chvilky osvojit jak přední nakladač bagru, tak i jeho zadní rameno a nepotrvá dlouho, než se stanete pány jeřábu na svém náklaďáku, ale i obřího jeřábu tyčícího se nad městem. S pásovými vozidly se budete chvíli prát, ale i těm co nevidět přijdete na kloub.
Ale nebojte se, jednoduchost nijak nebrání zábavě a vykopat jednu díru, naložit hlínu na korbu náklaďáku a odvézt ji tam, kde o ni mají zájem, je stále pořádná makačka, vlastně vyloženě práce. Přestože je hra poměrně benevolentní a procenta prováděného úkolu naskakují rychleji, než by odpovídalo odvedené práci (hra vám toho hodně promine, část práce dokončí za vás), pořád se bavíme o velké časové investici.
Jakmile se vám hra po úvodu konečně otevře, budete pro svou firmu moct přijímat jednu zakázku za druhou. Za pár šupů můžete něco někam převézt, někomu někde vykopat jámu a zasadit do ní strom, další bude chtít postavit garáž, jinde bude potřeba vyměnit potrubí kanalizace, ale dostanete se i ke stavbě rodinného domu či pokládce nového asfaltu.
Jistě, paní starostko
Tím hlavním jsou ale kampaně. Ve městě na vás čeká několik postav různého postavení s vlastními plány na obohacení daného města. Pro starostku například můžete vybudovat protihlukové clony u dálnice, aby byli obyvatelé spokojení, a postavit nové vlakové nádraží, zatímco místnímu historikovi pomůžete s vykopávkami v nedalekých troskách hradu, od vybudování cesty pro příjezd těžké techniky po extrakci samotných exponátů a jejich dovážku do muzea. Obě mapy přitom mají vlastní kampaně.
Každá taková prácička je pak rozkouskovaná do mnoha dílčích úkonů. Jako příklad uvedu zmíněné nádraží, kde bylo napřed potřeba buldozerem srovnat stanoviště, následně vykopat díry a zalít je betonem, čímž vznikly základy. Dále jsem musel navozit spoustu stavebních materiálů, rozmístit je po staveništi s pomocí jeřábu, vztyčit stěny, vylít betonem stropy a tak dále.
Vyžaduje to obrovské množství stavební techniky a ještě více času. Bavíme se tu o minimálně jedné hodině, ale spíše více za jeden kampaňový úkol, byť Construction Simulator nabízí netrpělivým opravdu hodně zkratek.
Nemůžu, spěchám!
Často se po vás bude chtít dojet například pro štěrk na kraj města, k čemuž můžete přistoupit třemi způsoby – skutečně si dát tu práci a dojet tam, teleportovat se tam a zpátky za poplatek, nebo dokonce jako mávnutím kouzelné hůlky nechat naplnit korbu přímo na staveništi a rovnou vysypat. Je jen na vás, jak moc chcete simulaci podojit a jak málo se „trápit“.
To samé platí například při převážení tahového buldozeru nebo vibračního válce, které jedou sotva 15 km/h. Můžete je teleportovat sem a tam nebo si dát tu práci a pořídit si tahač s návěsem, pro buldozer dojet do sídla svojí firmy, dopravit ho na staveniště a poté ho zase odvézt zpět. To samé s nakládáním zboží – můžete si vyhrát s jeřábem na náklaďáku, automaticky naložit, nebo rovnou nechat dopravit na staveniště. Je to jen o tom, jestli s něčím takovým chcete trávit čas, jestli chcete maximální možnou simulaci, nebo kývnete na usnadnění.
Aby toho nebylo málo, ve výsledku vlastně nemusíte vůbec pracovat. Každý jednotlivý krok obrovité zakázky lze prostě a jednoduše bez jakékoliv penalizace přeskočit. Baví vás navážet materiál, ale kopání jam je nudné a zdlouhavé? Tak ho jednoduše vynechejte a pokračujte dalším krokem, tím, co vás baví.
Za tento přístup si Construction Simulator zasluhuje pochvalu. Když si chci dát tu práci, můžu. Když se s něčím nechci zdržovat, nemusím. Díky tomu je hra přístupná snad úplně každému, kdo o ni projeví i ten nejmenší zájem.
Jednotlivé práce jsou dostatečně různorodé a zábavné a vyzkoušíte si spoustu licencovaných vozidel. Skvělé je, že zdejší práce na silnici jsou mnohonásobně zábavnější a propracovanější než ty v Road Maintenance Simulatoru. Člověk se tomu nestačí divit, když zde jde jen o jednu z mnoha aktivit, zatímco ve zmíněné hře šlo vlastně o celou její náplň…
Pozor, kam koukáš, ať nezakopneš
Na poměry podobných simulací Construction Simulator i dobře vypadá, byť je to jako vždy nekonzistentní. Jednotlivé stroje jsou zpracované se zjevnou péčí a je radost na ně pohledět (nabízejí i pohled z kokpitu), ale okolí strádá, postavy jsou statické a obličejové animace směšné. Aspoň tu nechybí dabing.
Když se budete zaměřovat na těžkou techniku, budete mít úsměv na tváři a celek vás jako takový neurazí. Horší to je s detaily, které se podařilo vytvořit jen někde. Srdéčko milovníka simulací zaplesá, když náklaďák po opuštění hliněného staveniště zanechává stopy na dokonalém asfaltu, ale o špíně na vozidlech ve studiu asi neslyšeli, takže se i po hodinách a hodinách v terénu pořád blýskají jako v showroomu.
S destrukčním modelem je to ještě horší. Mnohatunovému kolosu snadno podlehne dopravní značka i okolní vozidla, ale takový kužel či malý stromeček je tvrdou stopkou a model poškození vozidel je naprosto a zcela nulový, nedojde ani k vytvoření škrábanců. Váš vlastní mechanik tak nemá mnoho práce a stará se jen o běžné opotřebení vozidla, které s jeho používáním narůstá, ale není nijak vidět.
Za co si ale hra zaslouží pochvalu, obzvlášť ve srovnání s takovým Farming Simulatorem 22, je fyzika. Ovládání vozidel je sice arkádové, ale vozidla mají váhu. Trvá jim nabrat rychlost, ještě déle jim trvá se zastavit. Z kopce se jim dokonce daří překonávat vlastní limity, což se vám ve zmíněném Farmingu nikdy nestane.
Když se položíte do zatáčky ve vyšší rychlosti, kola nápor neunesou, začnou kvílet, objeví se kouř a začnete se modlit, abyste to do něčeho nenaprali (i když na tom vlivem neexistující destrukce vůbec nezáleží).
S jízdním modelem jsem se rychle sžil, a byť není dokonalý a třeba takový SnowRunner je z hlediska fyziky na míle vzdálený, je i tak zábavný. Akorát malé popojíždění například při snaze s něčím někam nacouvat je na klávesnici až příliš necitlivé a s vozem budete cukat sem a tam, než konečně najdete správnou pozici.
Jejda, tady se mi trochu vysypalo
Co musím pořádně vypíchnout – a doufám, že to není jen moje úchylka – je sypký materiál. Opět to můžete znát z Farming Simulatoru, kde se vám na korbě vytvoří placatá textura obilí o pár polygonech, a to se už píše rok 2022… V Construction Simulátoru jsou sypké materiály konečně sypké!
Může to znít jako blbost, malá drobnost, ale mně se rozzářila očička při prvním průjezdu zatáčkou pod plynem s korbou plnou štěrku. K mému překvapení se celá hromada začala přesouvat a sypat na silnici, kde se dokonce začaly tvořit hromádky. Je to detail, ale tak moc důležitý pro hru tohohle typu!
Hra je na tom se sypkými materiály obecně skvěle, ať už je řeč o kopání hlíny a tvoření vlastních hromad, či jejich následném nakládání na korbu. Ale opět je tu jeden krok zpátky, a to ten, že se vysypaný materiál zdržuje jen v oblasti staveniště, takže cokoliv, co se vám při jízdě vysype z korby ven, je do pár vteřin pryč a silnice vypadá jako vymydlená. Škoda.
Pane řidiči, spáchal jste přestupek, budu vás muset pokutovat
Zpočátku jsem se rovněž zaradoval, že hra vedle stavebních úkonů simuluje i dopravní předpisy. Měřené úseky nestrpí rychlost nad 50 km/h a místní policisté rovněž nevidí rádi (byť fyzicky přítomní nejsou), když na semaforech ignorujete červenou.
Ale hrát se s tím bohužel nedá. Takový systém potřebuje výbornou umělou inteligenci ostatních řidičů, která tady chybí. Ostatní řidiči neví, kdy se dává přednost, a jsou neskutečně pomalí. Když si to spojíte s nesmyslně dlouhým čekáním na červené, vydrží vám dodržování předpisů pár minut, než začnete semafory objíždět lesem, abyste následně celé dodržování předpisů v menu jednoduše vypnuli a užívali si to, co hra dělá dobře.
Toho dobrého není málo, toho špatného ale také ne, a to jsem se ještě nezmínil o vyložených chybách. Spousta z nich se týká fyziky, která většinu času funguje dobře, ale jsou místa, s kterými si vůbec nerozumí. Stačí se jen trochu dotknout nějakého vyvýšeného obrubníku a náklaďák začne na vozovce předvádět nejrůznější taneční kreace.
Bohužel jsem se hned několikrát setkal s chybou, kdy se korba náklaďáku začne samovolně vznášet do nebes a vám nezbývá nic jiného než vozidlo restartovat, znovu napozicovat, rozestavit a modlit se, že se chyba nebude opakovat. Několikrát jsem se i proletěl ve vzduchu, což vám tvůrci ulehčují tím, že se ozve pověstný „Wilhelm Scream“ (ve studiu si asi někdo řekl: Proč něco opravovat, když si z toho můžeme udělat srandu?).
V kontextu mnoha herních ulehčení je pak absurdní, jak moc musíte být přesní s podpěrami některých vozidel. Ty se totiž musí rozevřít do maxima a stát všechny na rovině jednoho povrchu. Jakmile by se měla byť jen jedna podpěra dostat pod úroveň druhé (když například stojíte na chodníku a silnice je o výšku obrubníku níž), vozidlo do pracovního módu nedostanete a musíte si najít jiné místo k zaparkování, což je k vzteku.
Ve výsledku jsem ale nad vším tím špatným přimhouřil oko, protože mi Construction Simulator dodal přesně to, co jsem od něj chtěl a čekal. Mému dětskému já hrajícímu si na pískovišti s tatrovkami plní sen, baví mě širokým záběrem strojů a s nimi spojenými pracemi. Je fajn sledovat, jak se ve městě zhmotňují vaše výtvory, zbožňuju sypké materiály a chválím za množství způsobů, jak si hru ulehčit, když zrovna nemáte čas a chuť hrát si na pořádnou simulaci.
Rozhodně se nejedná o dokonalé dílo a je tu toho mnoho a mnoho k opravení a vylepšení, ale pokud tušíte, že by vás tahle hra svou náplní mohla bavit, navíc třeba v kooperaci s kamarádem, jste simulačně pozitivní a žijete vším, co má velká kola, jděte do toho. Takhle dobře zpracované stavitelství a cestářství nikde jinde nenajdete.