Conscript

Conscript vypráví příběh ze zákopů první války. Příběh o francouzských bratrech, které rozdělí frontové boje. Možná trochu netradičně si pro vyprávění srdceryvného příběhu za barikádami a v promoklých pevnost volí žánr survival hororu, který si bere to nejlepší, ale i nejhorší z průkopníků žánru 90. let. 

Válečný horor 

Hra vzdává hold prvním Resident Evilům, ale i Alone in theDark. Jde to cítit ze skvělého level designu, nutnosti práce s inventářem, brutální a temné atmosféry, hratelnosti ostré jako nabroušená lopatka. 

Může válečné drama fungovat jako horor, když v něm nejsou zombíci, nadpřirozeno, mystično a hrozba konce světa? To si pište, že může! Conscript syrově a perfektně zachycuje hrůzy jednoho z nejbrutálnějších konfliktů lidstva, a přestože se odehrává na poměrně komorní ploše jednoho zákopu, pevnosti, přilehlého městečka a okolí, stačí i tato výseč, aby dala nahlédnout pod nemilosrdnou masku první světové války.

Ostatně, nepřátelé nemusí být zrovna zombíci, aby dokázali vyvolat hrůzu a pocit nelidského ohrožení. Když se na vás vrhne voják v německé uniformě s rykem tlumeným plynovou maskou, vnímáte ho skoro jako nadpřirozené nebezpečí. Entitu, která nepochází z tohoto světa.

Conscript je horor tématem, se kterým fantasticky pracuje. Dokáže evokativně vyprávět příběh a budovat atmosféru skrz prostředí. Například když míjíte masové hroby německých vojáků, které pohřbívají pohromadě, protože došly rakve a mrtvol zkrátka denně přibývá příliš mnoho. Nebo když po zabitém protivníkovi zůstane černobílá fotografie rodiny a vy si uvědomíte, že nejde jen o bezejmenný shluk pixelů, ale otce a syny.

Dokonce i akčnější pasáže, při kterých bojujete s vlnami nepřátel skvěle demonstrují zbytečné utrpení a smrt v rámci prvního globálního konfliktu. Zatímco píšťalky ohlašují další vlnu protivníků a vy doufáte, že vám vyjdou náboje, víte zároveň, že vaše vítězství nic neznamená a do bahna, krve a kouře se zanedlouho vydáte znova. 

Štěkání pušek a cinkání závěrů

A to se prosím bavíme o díle jediného vývojáře, navíc v úchvatné staromilské pixelartové grafice. Dohromady s fantastickou hudbou, ozvučením, skvělými animacemi a výbornou hratelností nezbývá než smeknout, protože umělecká stránka hry je minimálně stejně povedená jako její hratelnost. 

Conscript je bezútěšný. Ohrožení číhá na každém rohu. I když se vypořádáte s nepřátelskými vojáky, začnou jejich těla požírat nebezpečné krysy, které vás mohou nakazit nemocí snižující zdraví. To znamená, že jste málokdy ve skutečném bezpečí a celý průchod hrou je boj o holý život. Každý moment je trýznivé utrpení v blátě a beznaději.

Tomu napomáhá i skvělý soubojový systém. Mechanická manipulace se zbraněmi, omezená kapacita zásobníku a nízká kadence dělá z každého střetu napínavý souboj ve kterém jde o vteřiny. Vypálit z pušky, manuálně vyhodit nábojnici z komory, naládovat novou střelu, opět vystřelit... Stihnete to, než se vám boš dostane tělo na tělo? 

Když není čas přebíjet, nebo spotřebujete náboje, přijdou na řadu chladné zbraně. Od ikonických zákopových lopatek, přes sekery až po hrozivě vypadající, hřeby pobité palice. Kombinace úderů a úhybů pořádně prověří vaše schopnosti zasazovat rány, a naopak se jim vyhýbat. 

Jako krysa v zákopu 

Celé gró Conscript ale tkví v chytrém designu úrovní. Spletité mapy zákopů, města, pevností i země nikoho jsou plné zamčených dveří a zkratek. Budete se často vracet na známá místa, tentokrát ale třeba s novým klíčem, který vám otevře cestu do dosud neprozkoumaných bunkrů a pasáží. A kdo ví, třeba v nich najdete vymodlenou lékárničku nebo předmět, který vám zase odemkne cestu dál někde jinde. 

Navigaci skvěle pomáhá mapa, bez které by byl průchod Conscript docela očistec. U každého typu neprůchozích dveří jasně vidíte, jakým způsobem jsou zamčeny, takže když získáte potřebné vybavení, okamžitě víte, kam se vydat. 

Znamená to ale taky nezanedbatelnou porci backtrackingu, který je asi nejvíc patrný zhruba uprostřed hry. To, když se dostanete do rozhlehlých mokřadů a následně do válkou zdecimovaného francouzského města. Výdrže pro sprintování je najednou k uzoufání málo, poklus vaší postavy nebývale pomalý (což v zákopech naopak funguje parádně a vytváří dojem neustálého ohrožení) a hra vás často a ráda posílá z jednoho rohu mapy na druhý, křížem krážem, tam a zpátky. 

Vždy, když odhalíte nový klíč, můžete si být téměř jisti, že je nutné jej použít přesně na druhé straně úrovně. 

Už zase ten inventář 

Koncem roku 2022 jsem recenzoval výborný retro horor Signalis, se kterým má Conscript mechanicky hodně společného. Obě hry odkazují na starší survivaly třeba rozmístěním záchytných místností, ve kterých si můžete hru uložit (v případě Conscript i nakoupit zásoby a vylepšit zbraně). A bohužel obě hry trápí stejný problém – katastrofální inventář.

Chápu, že omezení nosnosti, obzvláště ve hře, která přímo odkazuje třeba na první Resident Evily, je tak trochu žánrové pokynutí, ale můžeme se, prosím, zbavit miniaturních inventářů stejně, jako jsme dali vale "tankovému" ovládání? 

Počítejte se mnou: V základu máte (podle obtížnosti) deset slotů na předměty. Ideálně chce mít dvě zbraně, kdyby vám do jedné došla munice, a chladnou zbraň pro rozbíjení beden. To znamená – včetně různých druhů střeliva – pět kapes plných výzbroje. 

Kde máte nějaké léčivé předměty, klíče, pro postup důležité vybavení, nemluvě o surovinách pro crafting? Chcete taky s sebou nosit klíčky k zamčeným šuplíkům, granáty pro ničení krysích hnízd a ostnatý drát pro zabezpečení vstupních cest, abyste omezili počet nepřátel v úrovni.

Inventář si můžete v průběhu hry nepatrně zvětšit, i přesto jsem se ale několikrát během hraní přistihl, že si přeji, abych v další místnosti raději nic zajímavého nenašel.Znamenalo by to totiž věčné dilema, co z inventáře vyhodit, nebo nutnost zdlouhavého putování k truhle v zabezpečené skrýši. 

Ještě chápu tlak na rozhodování se, jakou a kolik zbraní s sebou vzít. Beru, že se nakonec můžete rozhodnout vyzbrojit se jen pistoli a spoléhat se na dostatek nábojů. Tím vás hra tlačí do té nepříjemné polohy, ve které jste v konstantním ohrožení a střety si musíte strategicky vybírat.  

Jenže chcete mít po ruce i kontextovou výbavu – plynovou masku, pokud narazíte na šachty plné yperitu, nebo třeba baterku do temných štol. A každý takový předmět, který necháte ve skrýši, znamená dříve nebo později otravný backtracking, který ale hře vůbec nic nepřidává. Mimochodem předměty, které pasivně zvyšují rychlost běhu nebo třeba účinnost léčivých předmětů, taky musíte mít v inventáři. 

Řekl někdo indie klenot? 

I přesto je ale Conscript výjimečná hra. Občas by retro zasloužilo přetřít čerstvým, moderním nátěrem, ale na druhé straně díky tomu zůstávají příjemná pomrknutí na doby minulé. Například možnost využívat mechanik hry a resetovat pozice nepřátel průchody mezi místnostmi. Nebo spotřebovávání inkoustu pro ukládání pozic.

Dokazuje, že pixelart rozhodně neslouží jen ke ztvárnění roztomilých JRPG, ale dokáže fantasticky zachytit bezútěšnou atmosféru tak ponurého tématu, jakým je první světová válka. Předvádí, že některé koncepty a herní design je nadčasový a šikovným skloubením dá vzniknout skutečnému indie klenotu, který by neměl uniknout žádnému fanouškovi survival hororu.