CLeM

Ze země zvedáte prapodivnou knihu s nápisem CLeM a hned zjišťujete, že v alchymii má „krása“ svůj vlastní symbol, který je spojený s motýlem. Tak to asi bude potřeba chytit motýla.

Vyškrábete se z vinného sklípku do kuchyně plné špinavého nádobí, na kterém hodují mouchy a začnete prozkoumávat jeden pokoj docela velkého sídla za druhým. Vítejte ve hře CLeM, vítejte v takzvané puzzlevanii.

Na hraně zítřka

CLeM je ve svém jádru docela obyčejná, oldschoolová adventura – ovládáte postavičku, sbíráte a kombinujete předměty, řešíte hádanky. Jistě vás ale zarazilo slovo puzzlevania, které zní docela novátorsky a musím říct, že do té osvědčené adventurní formulky vnáší velmi příjemný vítr vonící svěžestí.

Celou hru totiž strávíte v jediném domě, který se vám postupně otevírá, jak procházíte příběhem a nacházíte nové užitečné nástroje odhalující skryté prvky na místech, které jste měli už za plně prozkoumané.

Pomáhají s tím kapitoly. V každé z nich sháníte něco, co si žádá výše zmíněná holčička a pokaždé se probouzíte ve stejném sklípku, sbíráte stejnou knihu a pak už vás jen čeká vzrušení při prozkoumávání stejného domu a zjišťování, co je tentokrát jinak.

Jsou nějaké dveře pootevřené? Bylo tady tohle předtím? A co se po mě vlastně chce? Naštěstí pokaždé víte, co hledáte, jen ještě nevíte, kde to vůbec najdete. A až to najdete, například toho motýla, tak ho jen tak holou rukou nechytíte a budete muset vymyslet důmyslný systém pro jeho polapení.

Volám „pomóc“ a ona nepřichází

Spousta nalezených předmětů najde využití až později, což jen dále prohlubuje vaši zvědavost. Jako například, proč s sebou polovinu hry taháte jednu botu? Nakonec do sebe ale vše krásně zapadne a dojde k prozření.

Musím uznat, že některé hádanky ve hře jsou pořádně zapeklité. Všechny jsou moc krásně vymyšlené, ale najdou se takové, které mi daly zabrat natolik, že jsem bez přehánění po půl hodině strávené zoufalým zíráním na obrazovku ve snaze rozluštit nějaký mechanismus, musel hru vypnout. Když jsem se k ní druhý den vrátil s čerstvým pohledem, tak… jsem na řešení pořád nemohl přijít! A pak mi to docvaklo a dostavil se velmi příjemný pocit euforie.

Vlastně jsem si užíval, že se mi po nějaké době do rukou dostala hra, která vám nic neusnadňuje. Na všechno si musíte přijít sami s pomocí postupně plněného deníčku, kde jsou pořádné kusy textu, který tak akorát napoví a spíš pošťouchne tím správným směrem. Hlavní luštění je čistě na vás.

V těch několika málo vyložených zákysech jsem proklínal malou holčičku, která věděla o mém zoufalství a jedinou její nápovědou bylo: „Podívej se do deníku“. Díky, to mě vůbec nenapadlo, že by v tom deníku mohly být nějaké odpovědi!

Ale ve výsledku jsem vlastně rád, že mi tvůrci nevyšli vstříc (a to jsem byl krůček od toho jim napsat o radu, protože jsem už opravdu ztrácel naději, že hru dokážu dohrát). Musel jsem si úplně všechno oddřít sám a byl jsem to já, kdo hru pokořil, aniž by mě tvůrci vedli za ručičku.

Brouci a rodina

CLeM ale není jen o fajnových puzzlech, příjemném objevování a vítaném oživení žánru pomocí průzkumu známého z metroidvanií. Je to příběhová hra. Přestože hlas holčičky ve vaší hlavě je tím jediným, co tu uslyšíte, tak další a další místnosti vám spolu s nacházenými dopisy, obrázky a dalšími prvky dotvářejí celkový narativní obraz.

Obraz o malé holčičce s kouzelnickými vlohami, která má sklony k alchymii a libuje si v koleopterologii. Obraz o její rodině a událostech, které předcházely hře. Je to procítěný příběh s více či méně předvídatelnými zvraty, který každopádně umí chytit za srdce a udržet vaši pozornost až do konce.

Ostatně i s těmi několika zákysy mi dokončení hry trvalo pod pět hodin, což je tak akorát. Vývojářům se do této plochy podařilo vměstnat spoustu fajnových nápadů, a hlavně zvolili moc krásný vizuální styl, podpořený velice příjemným hudebním doprovodem, který mě ani na chvilku neomrzel. Dokonce ani nezanikl, jak jsem mu cíleně naslouchal.

Neustále jsem vnímal ty krásné tóny, kochal se pěkně nadesignovanými poznámkami v deníku a lámal si hlavu s dalším rébusem. Až to najednou všechno vyvrcholilo v jedné poslední scéně, kde se člověk konečně dozví, proč celou dobu dělal nějaké holčičce otroka. Doběhly titulky a já se zadumaným pocitem hru vypnul a ihned šel psát tyto řádky, dokud je zážitek nejčerstvější a nejsilnější.

CLeM je krásně zpracovaná, dobře vymyšlená, částečně oldschoolová a částečně moderní adventura, kterou mohu jen a pouze doporučit.