Circles

Minimalismus jako výhoda

Circles se vymyká všem herním měřítkům. Tahle hra je natolik minimalistická, že jí dokonce chybí menu. Začíná se hned prvním tahem myši, se kterou budete až do samotného konce rejdit po obrazovce jako štětcem na plátně. Úsporná hratelnost má svůj dobrý důvod a rychle vám přejde do krve. Pohybujete kurzorem a hra divotvorně odpovídá, když kolem vás tvoří proměnlivou překážkovou dráhu. V tichém dialogu se rozvíjejí puzzly a současně i návody k jejich řešení.

Cílem každého rébusu je dostat se na jedné obrazovce z výchozího do cílového bodu. Cestu však blokují pestrobarevné kruhy a kružnice, které rafinovaně mění svoje vlastnosti v závislosti na tom, jak se s myší hýbá. To z nich dělá organický koridor plný nepředvídatelných překážek. Podle toho, zda kruhy zrovna mění svoje silové pole, pozici nebo velikost, připomíná hra střídavě IQ test, bludiště nebo spojovačku z přílohy sobotních novin.

Inspirace v Superhot

Ač je hra v jádru logickým rychlíkem, její mechanika se inspirovala principem známým z akce Superhot. Prostředí v ní totiž reaguje, jen když hráč vyvíjí nějakou aktivitu. Kvůli tomu, že se rébusy uskutečňují pouze proti pohybu myši, vznikají příjemně zapeklité situace, kterým přijdete na kloub jen díky předvídavosti a četným experimentům.

Přimět zakulacené okolí, aby laskavě uvolnilo cestu, je vzhledem k efektům, které tím vznikají, neuvěřitelně zábavné. Circles je zkrátka minimalistický majstrštyk. Pod zdánlivě primitivní slupkou ukrývá nápady, na které se nezmohou ani mnohem komplexnější hry. Je to na první pohled jednoduchá, ale přitom velmi duchapřítomná hra s inteligentní zábavou a atraktivními efekty.

Hra pro každého

Díky pestrým barvám a proměnlivým obrazcům Circles opravdu připomíná interaktivní krasohled a jako takový dokáže oslovit prakticky kohokoliv. Dokonce i lidi, kteří hry nehrají nebo k nim mají předsudky. Každý, kdo vám jen nakoukne přes rameno, si bude chtít také zahrát, a to se nestává často.

K eleganci a univerzální atraktivitě hře dopomáhá také intuitivní ovládání. Menší problémy nastávají jen v nemnoha rébusech, které vyžadují rychlost. Kmitání myší může být nepříjemné, připomíná malování v grafickém editoru a leckterý úkol si kvůli tomu párkrát zopakujete. Žádný rébus však není neřešitelný. Hra je naštěstí prosta nesmyslů a koncepčních chyb a zdobí ji takřka dokonalá vyváženost. Není ani zbytečně snadná, ani frustrující. Autor Jeroen Wimmers zkrátka dokázal najít dobrý poměr zábavy a náročnosti.

Vážný problém má Circles jen s chybějícím kontextem a znovuhratelností. Kampaň je bohužel pouhou změtí hádanek, které nemají žádný společný důvod ani cíl. Samozřejmě to může být i výhoda, protože se ke hře podobně jako k Tetrisu můžete s čistou hlavou kdykoliv vrátit. Jenže Tetris uměla aspoň dokonale motivovat svým návykovým bodováním a náhodně generovaným obsahem. Bylo možné ji hrát pořád dokola, což u Circles neplatí.

V hráči nebuduje chuť překonávat se, protože ho nehodnotí, ani nechválí a znovuhratelnost je veskrze mizerná, protože puzzly nemívají více možných řešení. Až hru dokončíte, pravděpodobně se k ní nevrátíte, což je vážně škoda. Za svoji uměleckost, originalitu a přívětivost by si to zasloužila. Z žádné jiné hry se nám poslední dobou tak příjemně netočila hlava.