Chorus

Ten je dílem vývojářů ze studia Fishlabs, kteří se až dosud specializovali na mobilní hry, takže jde o jejich první zářez ve vysoké lize velkých herních platforem. Zároveň ale nejsou žádnými nováčky v žánru vesmírných akcí, protože mají na svém kontě úspěšnou sérii Galaxy on Fire, která vychází už od roku 2009 a právě v ní velmi pravděpodobně leží kořeny Choru.

Hrdinka s potížemi

Nová hra vás vsadí do role hvězdné pilotky Nary, respektive do kokpitu jejího plavidla Forsaken. Naru zcela zjevně straší nějací ti vnitřní démoni a v některých momentech jsem z ní měl podobné pocity jako z piktské válečnice Senuy z úplně jiné hry, případně z jistého záhadného mluvícího srdce, které s sebou tahal protagonista Dishonored.

Nara má za sebou zkrátka temnou minulost, jejíž detaily budete postupně rozkrývat, ani její budoucnost ale bohužel nevypadá moc růžově. Galaxií se totiž rozpíná fanatický kult pod vedením Velkého proroka, a tak je jasné, co bude v příštích hodinách vaším úkolem.

Radost z čiré akce

Musím se přiznat, že jsem k nové hře přistupoval s respektem a mírnými obavami, především proto, že souboje ve vzduchu či vesmírném vakuu jsou mi historicky jen pramálo blízké. Moje snažení připomíná spíše epileptické záškuby při pokusech zorientovat se v náležitostech nebeské klenby a zjistit, kde je nahoře a kde dole dřív, než to můj pilot pocítí skrz tvrdý náraz do země/jiného plavidla/planetky.

Dobrou zprávou je, že mě Chorus z těchto obav velmi rychle vyléčil, a to především díky velmi povedenému ovládání, které je svižné a responzivní, plavidlo rychle reaguje na pokyny k manévrování a díky tomu může i hráč nemotora prožívat radost z oku lahodících dogfightů. Vláda nad stíhačkou a orientace v prostoru mi velmi rychle přešly do krve, hráč dostane na začátku dostatečný prostor pro rozkoukání, zároveň je ale třeba říct, že vývojáři úvod nenatahují přes míru a dostatečně rychle vás vrhnou do akce.

Je to dobře, protože právě v ní tkví největší kouzlo a radost ze hry. Ačkoli by si autoři asi přáli chválu za vyprávění příběhu a vybudování mytologie světa, vychází jejich snaha spíše naprázdno a narativ umí být v horším případě nudný, v tom nejhorším až ubíjející svou předvídatelností, přičemž samotný závěr je definitivním hřebíkem do rakve. Je to škoda, protože hlavní hrdinka působí zajímavě a příběh, který je v jádru docela jednoduchý a banální, mohl pro potřeby takhle „primitivní“ hry fungovat bez větších cavyků.

Fishlabs si pro Chorus připravili dokonce otevřený svět s množstvím různých vedlejších úkolů a nepovinných aktivit, ty jsem ale brzy opustil a šel raději po přímé linii vyprávění, díky čemuž jsem eliminoval velkou porci nezajímavé vaty a mohl se soustředit na to, co hra dělá opravdu dobře. A to je právě akční složka.

Tuning a osobní rozvoj

Svou loď si můžete postupně vylepšovat. K dispozici dostanete několik typů zbraňových systémů, postupem času budete posilovat štíty i plášť lodi a do zvláštních slotů můžete umístit nějaké to speciální vybavení, které vám v soubojích koupí vteřinu života k dobru. K likvidaci nepřátel dostanete kulomety, lasery a rakety, přičemž každá zbraň se hodí do trochu jiných situací, takže budete využívat celý arzenál lodi. Dobré je, že o náboje se starat nemusíte, řešit budete jen přehřívání.

Nové (nebo spíše staronové, pozapomenuté) schopnosti získává i Nara: Na začátku si skrz jakýsi mentální puls můžete zobrazit body zájmu ve svém okolí a postupem času dojde na nové manévry, které připomenou, jaké letecké eso (a krvežíznivou potvoru) máte v rukou.

Jak už jsem zmínil, ovládání je velmi přívětivé a nekomplikované, díky čemuž hra i opatrnější hráče motivuje k odvážným manévrům a nebezpečným průletům úzkými prostory. Je to skvělé, protože souboje tím dostávají mnohem větší šťávu a hlavně se díky tomu můžete kochat prostředím, které autoři připravili.

Nahánění nepřátel mezi úzkými kruhy Citadely, průlety skrz gigantické průmyslové kolonie, roje meteorů a další náročné terény umí být adrenalinovou záležitostí, i proto, že vaše lodička Forsaken zejména ze začátku moc nevydrží a musíte se docela otáčet, abyste byli schopni protivníkům konkurovat.

Občas vás hra dokonce přinutí v malém plavidlu vletět do některého z nepřátelských obrů a zničit ho zevnitř. Chorus rozhodně umí vybudovat atmosféru masivních vesmírných bitev, na které jsme zvyklí ze sci-fi filmů, a díky tomu, v jaké rychlosti se dogfighty odehrávají, udržuje hra adrenalinové tempo a sestřely jsou velmi uspokojivé.

Opravdu hezký vesmír

Uspokojivosti na PlayStationu 5 pomáhají i vlastnosti ovladače DualSense, jeho haptická odezva funguje v Choru bezvadně. Pochvalu si zaslouží také vizuál, zejména s přihlédnutím k tomu, že se jedná o debut studia na velkých platformách. Chorus umí vypadat nádherně, a i když v některých prostředích provedení na pečlivosti ztrácí, autorům rozhodně nechyběly ani nápady, ani estetický cit.

Škoda jen, že detailní a působivá grafika vynikne především v režimu Quality, který je ale omezen na bolestivých 30 FPS. V tomto framerate Chorus rozhodně hrát nechcete, a ačkoli nelze říct, že by v módu Performance hra nevypadala hezky, grafický rozdíl je jasně patrný.

Pochvalu posílám portugalskému skladateli Pedrovi Macedo Camachovi za vydařený hudební doprovod, zejména skladbu z hlavní nabídky bych byl ochoten poslouchat i mimo hru.

Mezi hlavní stinné stránky bych naopak zařadil zejména ke konci zcela nevyváženou obtížnost, která vůči zbytku hry působí naprosto neadekvátně a jejím následkem se finále stane spíš utrpením než radostí nad pokořením dalšího herního titulu. Hra by se taky v klidu obešla bez vedlejších aktivit a checkpointy v misích by zasloužily lepší rozestavení, aby člověk nemusel v případě opakování poslouchat tentýž dialog stále dokola.

Chorus nepatří do třídy AAA (ani AA) her a určitě to o sobě ví. Je to ale poctivě odvedená práce za víc než adekvátní cenu a jako autorský debut na velkých platformách si zaslouží pochvalu. Jsem zvědavý, co nám Fishlabs přinesou příště: S tímhle zářezem už by se pomalu mohli ucházet o vývoj Vampire: The Masquerade Bloodlines 2...