Chameleon Run

Barevná revoluce

Na první pohled se princip hry nijak výrazně neliší od podobné produkce. Vaše postava připomíná roztomilou sbírku náhodně poskládaných bloků a z obdobných základních geometrických útvarů jsou tvořeny i jednotlivé tratě, napříč kterými sprintuje s cílem dostat se v pořádku na konec. Vtip konceptu se skrývá až v barvách.

Plošiny mohou nést takové barvy tři. Černým se vyhýbejte za každé situace, na žluté a růžové můžete skočit, jestliže před dopadem zbarvíte ťuknutím na displej hlavního hrdinu tak, aby barevně odpovídal dané plošince.V praxi to tudíž vypadá tak, že se ve zběsilé rychlosti řítíte zleva doprava, jedním dotykem skáčete, abyste se vyhnuli případným překážkám a doskočili na správnou platformu, druhým pak přepínáte barvy. Celé je to přitom ohromně plynulé, vizuálně atraktivní a především zábavné.

Chameleon Run má k vašemu pobavení k dispozici v rámci každé úrovně hned několik dílčích úkolů. Budete sbírat blyštivé koule, kouřící koule, snažit se dosáhnout co nejlepšího času. Od vaší úspěšnosti v těchto disciplínách se přímo odvíjí počet získaných bodů, na něž se váže přístup do dalších levelů. Jakmile splníte dostupná zadání, odemkne se další výzva – proběhnout celou tratí bez změny barvy.

První vybrání z kapsy vyhání

Předchozím odstavcem bychom především rádi ilustrovali, že první doběhnutí do cíle tady nic neznamená. Systém misí a vylepšování času motivuje k opětovnému spuštění. Přistihnete se proto, že se do jednou splněných úrovní vracíte pro nášup. A budete se vracet rádi. Nemalý podíl na tom nese nelinearita překážkových drah.

Nejenže s přibývajícím časem rostou levely co do obtížnosti, mění se také jejich charakter pohybující se od jednoduchých placek až k rozvětveným hřištím o několika dostupných cestách. Hráči tak nic nebrání zkusit jinou strategii, jež by možná vedla k lepším výsledkům. Úrovně se navíc po každém odškrtnutém zadání lehce přestaví, což zajišťuje, že hratelnost nesklouzává ke stereotypu.

Více než jenom běhačka

Chameleon Run ale neusíná na vavřínech ani v tomto bodě. Tradiční levely prokládá tutoriály, v nichž vám citlivě a přehledně k dosud získaným dovednostem přihazuje nové. Brzy tak budete ovládat délku doskoku, dvojité hopsání nebo třeba odraz od stropu, který může v jistých případech vygenerovat až čtyřskok.

Chválíme rovněž zapojení jisté strategické roviny do hratelnosti. Tím, že musíte obsluhovat nejen poskakování, ale sekundárně také změnu barvy a ještě mít oči neustále upřené na nejbližší metry před sebou, vznikají situace, kdy je třeba volit ve zlomku vteřiny. V tomhle ohledu na vás Chameleon Run klade citelně vyšší nároky než zbytek produkce.

Pořád dokola

Přesně v takových okamžicích ani nelze dostatečně ocenit perfektní ovládání hry. Šílenému tempu navzdory máte nad děním na obrazovce neustále pocit absolutní kontroly. Úspěch nebo neúspěch každého pokusu je tak stoprocentně ve vašich rukou. Nenechte se však zmýlit. Umírat budete v jednom kuse, vybrané pasáže vám dají poměrně zabrat. I vzhledem k bleskovému znovunačtení to je ale úmyslem vývojářů.

Hra se možná může občas zdát nekompromisní, všechno se to ale děje zřetelně stanoveným způsobem, podle něhož se lze zařídit. Tuhou úroveň vždy pokoříte tréninkem a metodickým poznáváním prostředí. Abychom se však vrátili k původní pointě, nic z toho by nebylo možné nebýt výtečně zvládnutého fyzikálního modelu s jasně nastavenými pravidly. Přesně takovým, jakým disponuje právě Chameleon Run.

Jen houšť a větší kapky

Ne všechno však musí být nutně růžové (a žluté). Stinnou stránkou hry zůstává malý počet úrovní; zastavil se na čísle šestnáct. Jistě, s každou z nich se alespoň na chvíli zdržíte, i přesto lze gratulaci k dokončení hry spatřit zhruba za hodinku a to je prostě málo. Povaha hry umožňuje jejím tvůrcům relativně snadno tvořit nové výzvy, Chameleon Run však na něco podobného zatím jen čeká.

Jedná se ale o jedinou kaňku na fasádě jinak zářícího titulu. Nejdůležitější sdělení, které by totiž mělo z recenze vyplynout, je to, že všechny složky Chameleon Run si dohromady sedly v bezvadně fungující, tak akorát náročný celek nabízející až odzbrojující pocit z plynulosti a rychlosti pohybu.

Po dlouhé době jde o mobilní projekt, který za nálepku "auto-runner" jenom neschovává svoji tuctovou hratelnost, namísto toho k žánru volí zajímavý přístup, jehož výsledkem je vážně skvělý zážitek. Nechybí mu hravá grafika ani správný hudební podkres a navíc se může pochlubit větším než malým množstvím půvabné retro atmosféry. Nic lepšího než Chameleon Run se v iOS a Android katalogu už měsíce neurodilo. Zkuste, budete příjemně překvapeni.