Card Shark

V Card Sharku se stáváte němým Eugenem, přičemž neschopnost mluvit není vyčůraným maskováním autorů, jak obejít dabing, ale nedílnou součástí překvapivě poutavého příběhu, který doprovází vaši neobyčejnou cestu napříč Francií v 18. století ještě před Velkou francouzskou revolucí.

Nikdo jiný v tomto světě němotou netrpí, ale i tak se zde dabingu nedočkáte. Přesto do hry skvěle zapadají vaše reakce v dialozích, kdy můžete jen přikyvovat a různě se křenit v nesouhlasu s tím, co se kolem vás zrovna děje.

Card Shark vás přepraví už v prvních minutách tím, že nesedíte napevno za stolem, kde byste abstraktně hráli karty. Jste postava ve 2D světě, němý slouha v jakési putyce kdesi ve Francii a jako první se neučíte hrát karty, ale nalévat víno.

Přesně tak, žádný karbaník z nebe nespadl a k roli vrcholného hráče se dostanete jako slepý k houslím. Během opatrného nalévání vína totiž máte jedinečnou příležitost nakukovat místním hráčům do karet, přičemž si musíte dát velký pozor, abyste namyšlenému Francouzovi nenalili podmíráka nebo ještě hůř nerozlili nakyslý mok všude po stole.

To by totiž vyvolalo vášně a padlo by na vás podezření. A to by se nelíbilo tajemné postavě Comteho de Saint-Germain, jemuž donášíte na protihráče, a který vám jako eso z rukávu vpadne do života a celý ho obrátí naruby. Než se nadějete, opustíte svůj starý život a přidáte se k cikánským kočovníkům, kteří vás spolu s Comtem naučí první krůčky mistrovské disciplíny profesionálního podvodníka.

Jak jsem říkal, v Card Sharku se karty nehrají, tady se jen a pouze podvádí. S Comtem budete svým kočárem cestovat od jednoho panství k druhému zámku, do lázní a hospod i skutečných karbanských doupat s jediným cílem – všechny obrat o poslední korunu a za žádnou cenu neprozradit, že čestnost je to poslední, čeho by se rozhněvaný dav hráčů ve vaší krvi dořezal.

A v podvádění tkví trumf celé hry. Původní tvůrce myšlenky hry Nicolai Troshinsky totiž vycházel z vlastního studia skutečných karetních triků a podvodů a spolu s Arnaudem de Bockem, tvůrcem Reigns, velmi zdárně převedl toto opovrhované umění v interaktivní zážitek.

S Card Sharkem se vám otevře naprosto nový svět, kdy vám v podvědomí bude hlodat touha běžet do nejbližšího obchodu, koupit si balíček jednohlavých žolíků a začít replikovat úkony, které vás hra učí. Ale ne, nejedná se o vyloženou simulaci a v reálu by to chtělo asi mnohem víc úsilí docílit preciznosti, ale v Card Sharkovi se to do značné míry jeví velmi jednoduše.

Hra vás naučí různé styly míchání balíčku zajišťující to, aby silné karty při rozdávání skončily jen a pouze ve vašich rukách. Dojde na označování karet, záměnu balíčků přímo během partie, používání převleků a mnoho dalších klamů.

Při provádění triků, které jsou do jednoho založené na vlastních minihrách využívajících jednak postřeh, jednak pamatováka, se každý přešlap projeví na podezření vašich protivníků, které, když přesáhne jistou mez, může vyústit ve vaše vyhoštění od stolu, tedy v tom lepším případě. V tom horším… No, zkrátka se snažte nedat nikomu najevo, že ho podvádíte!

Celá vaše podfukářská štace napříč Francií stojí a padá na vyhraných financích, protože o nic jiného se tu nehraje. A když nemáte na sázku, tak se musíte snížit k potupnému pouťovému triku „Najdi královnu“, který vám vydělá to nejnutnější minimum, s nímž zase začnete okrádat boháče. Přitom vám ale vůbec nejde o to, namastit si vlastní kapsu. Vydělané jmění můžete v libovolné míře darovat vašim ochráncům cikánům, kteří s těmito prostředky zaopatřují sirotčinec.

S každou další lokací, kterou se rozhodnete navštívit, se učíte novému triku, který s Comtem po cestě v kočáru pilujete, abyste naživo nepochybili. Tu a tam se vracíte ke starým, již zažitým trikům a obohacujete je, ale až na jednu výjimku je Card Shark perfektní ve vysvětlování nových pravidel a jejich provádění.

Ta jedna výjimka mi dala pořádně zabrat, ale nakonec jsem ji nějak rozchodil. Aneb když se hra najednou rozhodla mi něco nevysvětlit, uvědomil jsem si, jak moc je potřeba vést hráče za ručičku v tak neotřelém konceptu, jako je vymýšlení karetních podvodů.

Nakonec tu ale nejde ani o karty, ani o podvody. Na pozadí vašich partií se odehrává zamotaný děj o politice, do níž nakukujete právě skrze podvádění šlechty, která se radši podělí o tajnou informaci než o své jmění. Příběh rozhodně není černobílý, byť se tak může na první dobrou jevit, překvapil mě a celou hru ještě dále posunul od statusu obyčejné karetní hry.

Jak už zaznělo výše, karty se tu opravdu nehrají. Nikdy se nedozvíte, jak se každá další karetní hra jmenuje, natož jaká jsou její pravidla. Vy do partie vstupujete jen v ten moment, kdy je potřeba zatahat za kouzelnické nitky a zvrátit její průběh ve svůj prospěch nějakým moc vychytralým způsobem.

Card Shark je tak ve skutečnosti jakousi adventurou stojící na něčem, co tu ještě nikdy nebylo. Originální přitom není jen provázání nevídané hratelnosti s příběhem, na který by vás nikdy nenapadlo aplikovat karban, ale hra zcela vyniká i svou audiovizuální stránkou.

Grafické ztvárnění hry je jednoduše dechberoucí. Tvůrci použili metodu takzvaného monotisku, tedy překládání jednotlivých grafických tvarů přes sebe, čímž simulovali tvorbu skutečných maleb a výsledek vám učaruje. Každý výjev je malba sama o sobě a nemáte ani na moment pochyb o tom, že jste ve Francii 18. století. Celý zážitek perfektně podtrhuje orchestrální soundtrack umocňující atmosféru šlechtických kruhů, v nichž se pohybujete.

Card Shark mě ale tu a tam dokázal i frustrovat – to když se mi třikrát po sobě zdárně povedl náročný trik, ale při čtvrtém, závěrečném opakování, kdy jde o všechno, jsem si popletl kroky a musel jsem celou seanci opakovat. Jenže to je moje chyba a hra je na takovou situaci dobře připravená. Podruhé na vás postavy reagují jinak, vtipkují, že si jdete pro další prohru a vy jste o to nabuzenější tentokrát nechybovat a vytřít té Madame de Pompadour zrak.

Hru jsem si plnými doušky užil od samého začátku do samého konce, přičemž okrást celou Francii a ovlivnit životy nic netušících zbohatlíků vám zabere něco mezi pěti a deseti hodinami podle toho, jak moc budete chybovat. Délka je to naprosto odpovídající, protože lidská mysl dokáže udržet jen omezené množství karetních triků a vůbec vám nedoporučuji dát si od hry pauzu a po čase se k ní vrátit.

Card Shark je podobně jako Inscryption dalším důkazem, že i tolik dojený žánr karetních her stále nabízí prostor pro překvapivé inovace. Pořád se v něm dá najít něco úplně jiného, dosud neprozkoumaného a v tomto případě téměř geniálního. Podvádět nabubřelé Frantíky je neskutečně zábavné, obzvlášť formou hry, která prostě a jednoduše nemá obdoby.