Call of Juarez: Gunslinger
V jádru jednoduchá, sympaticky nerevoluční, intenzivní a pořádně zábavná střílečka s dostatkem westernového koření. Milovníci stříleček či Divokého západu neprohloupí.
Jó, to byly časy, když jsem byl ještě mladej. Carnegie tehdy ještě neměl ocelárny, Rockefeller teprv dostával čuchnout, co je to černý, jak to teče ze země a já, Silas Greaves, jsem jezdil po starým západě a nemusel se o nic starat. Celý dny jsem jen čuměl na západy slunce i nekonečnou krajinu, kam jsem se mohl hned rozjet. Poslouchal jsem vytí kojotů a sem tam si zastřelil něco, co jsem pak stáhnul z kůže a povečeřel. Po tejdnu jsem kůže prodal a zase zmizel do divočiny. Byl tam klid a kromě zatoulaných desperátů jsem nemusel sahat po šestiraňáku. Prostě pohoda a spousta času na vychutnávání si přírody nebo zvelebování kempu. No ale vlastně, když tak nad tím přemejšlím, bylo to trochu jinak...
Série Call of Juarez byla až donedávna mrtvá a s ní i pořádně zpracovaný western ve hrách. Zpropadený Cartel se svým moderním zasazením a nezvládnutými mechanikami, příběhem a vlastně vším zdánlivě odstřelil naděje na to, že se zas nějaký ryze střílečkový western vrátí. Zbylo jen nekonečné hraní Red Dead Redemption, což sice není zas tak krutý osud, ale i to se omrzí. Pak ale zjevně Poláci z Techlandu uprosili Ubisoft na vývoj produkčně nenáročného westernu, který se bude prodávat levně a jen digitálně. Call of Juarez dostala svou poslední šanci skrze Gunslinger.
Život je jako dynamit. Nikdy nevíš, kdy vybuchne...
Tak přišel Gunslinger a s ním Silas Greaves, lovec lidí, protřelý zálesák, ostrostřelec a rozporuplný vypravěč. Gunslinger je vyprávěním starého Silase, který v hospodě balamutí mladé osazenstvo napravováním příběhů, které všichni věrní fandové westernu znají – a podle Silase je znají špatně.
Kdo třeba zabil Starouše Clantona v Mexiku? No nebyli to Mexičani, byl to Silas. Johnnyho Ringa? Zase Silas! A že z toho pak byla přestřelka u O.K. Corralu? Jooo, za to Silas nemůže, že to Clantonovic hoši přišili Earpům. Silas je prostě takový Forrest Gump své doby. Byl u všeho důležitého, u většiny těch známých příběhů a většinou v nich měl prsty, respektive bouchačky. Otázkou ale je, jestli se mu dá věřit.
To, co činí příběh Gunslingera tak atraktivním, je právě styl Silasova vyprávění. Během frenetické akce stále žvaní, diskutuje s přísedícími u stolu a servíruje nějaké ty informace a vtípky pro historie divokého západu znalé. Své mladé já nebere moc vážně a častěji vám sdělí, že byl mladej a blbej, jinak by sám na celou armádu desperátů nešel.
Jo, potkal Pata Garretta a ne, nesundal ho v souboji jako tvrdí ta blbá knížka. Ne, Lincoln nevystřílel Billy Kid, jen to na Silase hodil. Jde o nesmírně osvěžující styl vyprávění. Odlehčuje situaci a naznačuje, že hra, ve které zabijete za pět minut padesát lidí, se nebere extra vážně, aniž by přitom zároveň sklouzávala do parodie.
Pořád je tu Silasův motiv pomsty, který celé vyprávění ztemňuje. Na jednu stranu s herními štamgasty můžete zpochybňovat pravdivost vyprávění, ale jelikož sami prožíváte to, co Silas vypráví, je naprosto irelevantní, jestli je to pravda nebo ne. Pro vás je to dostatečně pravdivé, protože se musíte skrz ty příběhy prostřílet. Sundal Starouše Clantona? Tak si pěkně před tím gatlingem kličkujte a sejměte toho magora taky!
Western na speedu a s problémy se sebekontrolou
Dalším prvkem, který Techland skvěle využil do posledního zbytku, je právě Silasova nepřesnost ve vyprávění a jeho přehánění. Jde o sto a jeden vtípek, který vás upřímně pobaví střelbou do žánrových i herních klišé. Když Silas použije slovní obrat, že se před ním jako zázrakem z nebe zjevila mrtvola indiána s potřebnými náboji, skutečně se ceremoniálně snese z nebe mrtvola.
V jednu chvíli se zapomene a vypráví o přepadu Apačů, a když je chvilku střílíte a někdo poznamená, že na začátku to byli kovbojové, Silas se opraví a s ním ve hře i skiny nepřátel. Cesta se někdy doslova formuje podle vyprávění, rostou před vámi mosty, otevírají se široké cesty a přitom je to upřímnější než drtivá většina současných válečných „bereme se děsně vážně“ stříleček.
Zbožňuju vůni korditu po ránu
Zbraně jsou tu vlastně jen tři, respektive čtyři. Revolvery, které můžete pěkně držet v obou pazourách. Na dálku je tu přesná winchestrovka, místo které si můžete vzít zalamovací dvouhlavňovou brokovnici, co nadělá sekanou z většiny nepřátel a přebíjí se déle, než indián vyžebrá flašku ginu. A kdybyste chtěli kašlat na revolvery, můžete je vyměnit za jednu nebo dvě brokovnice s upilovanou hlavní.
Když k tomu přidáte dobové granáty v podobě dynamitu (doporučujeme rozstřelovat nad nepřáteli, nestihnou utéct), máte skvělý balíček pro každou situaci a herní styl. Chcete hrát střelce na dálku? Berte pušku a doplňte ji jedním či dvěma revolvery na blízko a je-li to málo, vyměňte je za duální brokovnice.
Běsný masakr biblických rozměrů
Gunslinger je šílená, hektická a adrenalinem nasáklá. Běžná přestřelka vypadá asi takhle. Prásk, prásk do hlavy, padá, přehodíte na pušku, střelíte toho zmetka skrz dýni (nemáš se schovávat za dýní). Silas už funí, jak dostává nadměrnou porci olova, zpátky revolvery, pokropíte tohohle pár náboji, už nic nevidíte, což signalizuje, že to máte za pár.
Rychle skrčit, počkat, než se to zlepší, ksakru, jeden sem doběhl, poslední náboj do hlavy, padá, musíte přebít, Ježíši to to trvá, letí sem dynamit, rozstřelit dokud je daleko a konečně pořádně dobít, hele už máte plný Concentration mód, hop nahoru a jede k vám dobový kulomet v podobě dvou zlatých rangerů, pánové. A to celé zabere asi patnáct vteřin.
Gunslinger je opravdu intenzivní. V jedné scéně se na vás v kamenné aréně vrhají bojovníci Čirikavů a vy ty odolné šmejdy musíte dostat, než vám rozmlátí hlavu tomahawkem. Máte pocit, že celá sekvence trvá snad tři minuty a nikdy jste tak dlouho nepřebíjeli (dělej, dělej, děleeeej, už běží a řve při tom!). Nakonec zjistíte, že to nebylo ani dvacet sekund. To je panečku úspornost! Pak ani nevadí, že hra trvá zhruba šest nebo sedm hodinek, protože neplýtvá čas zbytečným žvaněním mimo akci a pěkně vše koncentruje do úhledné podoby nepříčetného zábavného násilí.
Přes všechnu chválu má však i Silas své slabiny. Kupříkladu je to napůl upír. Má problém s tekoucí vodou. Jakmile do ní vkročí, rozmočí se a umře. Když chce vlézt o úroveň níž, než je a přitom nemá, asi se napíchne na nějaký osikový klacek a umře. Občas jsou koleje, kterými vás hra vede, příliš úzké. Na druhou stranu, když je třeba, umí tvůrci koleje rozšířit na celé nádraží, takže se můžete rozmýšlet, kde se schováte, kudy se k protivníkům vydáte a není tu jen jedna úzká stezka.
Konec cesty
Tak jsme došli. Silas dovyprávěl svůj příběh (který ani finišem nezklame) a my ten svůj také. Gunslingerem je výtečná zábava. Je vidět, že jej dělali lidé, kteří milují mýty, legendy i fakta divokého západu a nebojí se to všechno s gustem shodit a zbavit nabubřelé vážnosti. Povedlo se jim skloubit přímočarou, lineární a intenzivní střílečku se skvělým konceptem kombinace prostředí a vyprávění.
Gunslinger je tak skoro zázrak, zjevení. Žijeme v době, která je závislá na superlativech. Vše musí být zlomové, historické, revoluční. Nejhorší za tu dobu, nejlepší za tu dobu. Pokud to není bombastické, nikoho to nezajímá. A týká se to i her. Tahle je nejrealističtější, támhleta slibuje, že vás rozpláče, tato chce být oscarovým filmem, jiná zase nabídne nejvíc tohohle a rozhodně víc, než má tamta, která byla nej před pár lety.
Do toho přijde Gunslinger. Nesliboval a neslibuje žádný superlativ. Je jednoduchý jako balistická křivka kulky z koltu. Není dlouhý. Nestrhne vám počítač. Nemá nejvíc zbraní. Nemá realistické filmečky... sakra, on prakticky filmečky nemá, většina je vyprávěna statickým komiksem!
Gunslinger je ovšem vtipný a přitom ne směšný. Umí být vážný a přitom se netváří, že má v zadnici vražené pravítko a netvrdí, že zachraňujete budoucnost. Má specifický styl, který mixuje z tuctu her a filmů. Silas je skvělá postava a vypravěč.